Nepolevujme v oznamování dobré zprávy
1 První křesťané brali svou službu velmi vážně. Lukáš o tom podal zprávu: „Každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi.“ (Skutky 5:42) Nic, dokonce ani pronásledování, jim v tom nemohlo zabránit! (Skutky 8:4) Každý den rozmlouvali s lidmi o pravdě.
2 A co my? Zeptej se sám sebe: ‚Chápu naléhavost doby? Cítím touhu nepolevit v oznamování dobré zprávy?‘
3 Novodobé příklady nepolevujícího kázání dobré zprávy: Jedna sestra byla postižena obrnou a odkázána na železné plíce. Nemohla chodit do sálu Království ani na sjezdy. A přesto intenzívně oznamovala dobrou zprávu. Během třiceti sedmi let, která strávila v železných plicích, pomohla sedmnácti lidem k poznání pravdy! Jak to dělala? Ačkoli nemohla chodit dům od domu, našla si způsob, jak každý den vydávat neformální svědectví lidem, s nimiž přišla do styku.
4 Naši bratři v Bosně se museli vyrovnávat s válkou a nedostatkem hmotných prostředků. Přesto neustále a pravidelně káží. V Sarajevu trávili zvěstovatelé v průměru dvacet hodin měsíčně tím, že druhým lidem vyprávěli o dobré zprávě, a na každého zvěstovatele v tom městě připadají průměrně dvě biblická studia. Káží a vyučují bez přestání, a to navzdory krajně ztíženým podmínkám.
5 Horlivost pro službu projevují i mladí lidé. Stalo se, že jednu rodinu svědků Jehovových ve Rwandě zavřeli vojáci do místnosti a chtěli je zabít. Rodina požádala o povolení, aby se nejprve směla pomodlit. Bylo jim to dovoleno a jejich dcerka Deborah se nahlas modlila: „Jehovo, tento týden jsme s tatínkem rozdali lidem pět časopisů. Jak se k těm lidem teď budeme moct vrátit a učit je pravdu a pomoct jim, aby získali život?“ Díky její pevné víře a lásce pro službu byla celá rodina ušetřena smrti.
6 Dnes je zapotřebí, abychom vyhlíželi po příležitostech k vydávání svědectví. Je nutné hledat ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Sboroví starší by měli trvale organizovat skupinové vydávání svědectví, a to s přihlédnutím k místním okolnostem v době, která je k tomu vhodná — dopoledne, odpoledne nebo večer. (Starší, ujistěte se, že jste ve sboru uplatnili podněty z dopisů Společnosti z 30. 9. 1995 a 1. 10. 1995.) Články v Naší službě Království a body programu služebního shromáždění, krajských a oblastních sjezdů poskytují aktuální podněty a povzbuzení k tomu, abychom se různými způsoby účastnili vydávání svědectví o Království. Kromě toho krajští a oblastní dozorci učí zvěstovatele, jak sloužit u dveří, na ulici, ukazují jim, jak pracovat v obvodu, v němž jsou obchody a kanceláře, a poukazují na další způsoby, jak vydávat svědectví tam, kde je možné zastihnout lidi. Z toho všeho plyne: Nepolevujme v oznamování dobré zprávy!
7 Ježíšovi apoštolové statečně řekli: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Co jim pomohlo vytrvávat navzdory všem překážkám? Prosili Jehovu o pomoc, a díky tomu „všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a mluvili Boží slovo se smělostí“. (Skutky 4:20, 29, 31) Ne každý má požehnání v podobě výjimečných zážitků ve službě. Ale pokud opravdu toužíme oznamovat dobrou zprávu bez přestání a pokud vynakládáme úsilí, abychom to dělali denně, Jehova nám pomůže.