Schránka otázek

◼ Na co by měl pamatovat bratr, který předčítá odstavce na shromáždění?

Velká část času vyhrazeného pro studium Strážné věže a pro sborové studium knihy se využívá ke čtení odstavců. To znamená, že bratr, který je čtením pověřen, nese velkou odpovědnost jako učitel. Musí číst tak, aby do látky ‚vkládal smysl‘ a posluchači tak nejen rozuměli, ale byli také podníceni k jednání. (Neh. 8:8) Čtenář se tedy musí na svůj úkol dobře připravit. (1. Tim. 4:13; viz studii 6 v Příručce pro školu.) Zde uvádíme některé zásady týkající se veřejného předčítání.

Při čtení zdůrazňuj slova podle smyslu: Předem si rozmysli, která slova či úseky je třeba zdůraznit, abys vyjádřil správný význam.

Správně vyslovuj: K tomu, aby posluchači porozuměli výrazům použitým v publikaci, je nezbytné správně vyslovovat a jasně artikulovat. Méně známá nebo zřídka používaná slova si vyhledej ve slovníku.

Čti hlasitě a nadšeně: Předčítá-li se s nadšením, čtená látka zaujme, dotkne se citů a podnítí posluchače k jednání.

Mluv s vřelostí a hovorově: Přirozenost souvisí s plynulostí. Zkušený a připravený čtenář může být uvolněný a výsledkem nebude monotónní a nezáživné čtení, ale naopak čtení působivé. (Hab. 2:2)

Čti všechen text: Poznámky pod čarou a informace v kulatých či hranatých závorkách se obvykle čtou nahlas, jestliže objasňují látku. Jedinou výjimkou jsou odkazy na pramen informace. Poznámka pod čarou by měla být přečtena na místě, kde se na ni odstavec odvolává, a uvedena slovy „Poznámka pod čarou:“. Po jejím přečtení prostě dočti zbytek odstavce.

Pokud je veřejné předčítání kvalitní, podstatně přispívá k ‚vyučování druhých, aby zachovávali všechno, co přikázal‘ náš Velký učitel. (Mat. 28:20)