Máme pověření
1 Ježíš svým následovníkům přikázal, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Mat. 28:19) Více než pět milionů ctitelů Jehovy Boha ve 232 zemích a na souostrovích po celém světě poskytuje živé svědectví o tom, že tento Ježíšův příkaz je plněn. Jak to víme? Protože všichni tito zvěstovatelé nejenom káží, ale také podávají o své službě pravidelně zprávu. (Srovnej Marka 6:30.) Ale jak je to s námi osobně? Bereme vážně své pověření kázat a podáváme o své službě pravidelně zprávu?
2 Mravní odpovědnost: Pověření je „příkaz vykonat předepsané skutky“. Od Krista jsme dostali příkaz kázat. (Sk. 10:42) Apoštol Pavel si uvědomil, že tím je na něho vložena nutnost neboli mravní odpovědnost oznamovat dobrou zprávu. (1. Kor. 9:16) Znázorněme si to: Dejme tomu, že jsi námořníkem na potápějící se lodi. Kapitán ti přikáže varovat cestující a odvádět je k záchranným člunům. Budeš tento příkaz ignorovat a soustředíš se jen na svou vlastní záchranu? To jistě ne. Ostatní jsou na tobě závislí. Jde jim o život. Jsi z mravního hlediska povinen vykonat své pověření a pomoci jim.
3 Bůh nás pověřil, abychom lidi varovali. Jehova brzy ukončí celý tento ničemný systém věcí. Jde o miliony lidských životů. Bylo by potom správné ignorovat nebezpečí, kterému jsou ostatní lidé vystaveni, a zajímat se jen o svou vlastní záchranu? To určitě ne. Máme morální odpovědnost pomoci zachránit jejich život. (1. Tim. 4:16)
4 Vzory věrných služebníků: Prorok Ezekiel se cítil zodpovědný přednést nevěrným Izraelitům varovné poselství. Jehova ho důrazně varoval před následky, které to bude mít, pokud svůj úkol nesplní: „Když řeknu někomu ničemnému: ‚Rozhodně zemřeš‘, a skutečně ho nebudeš varovat..., zemře ve svém provinění, protože je ničemný, ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.“ (Ezek. 3:18) Ezekiel své pověření věrně vykonával, přestože čelil prudkému odporu. Proto se mohl radovat, když byly Jehovovy rozsudky vykonány.
5 O několik set let později psal apoštol Pavel o své odpovědnosti kázat. Prohlásil: „Jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.“ Pavel kázal veřejně a také dům od domu, protože si uvědomoval, že kdyby to nedělal, měl by před Bohem vinu krve. (Sk. 20:20, 26, 27)
6 Máme stejnou horlivost jako Ezekiel? Cítíme nutnost kázat jako Pavel? Dnes máme stejné pověření, jaké měli oni. Musíme dále plnit svou odpovědnost varovat druhé lidi navzdory jejich netečnosti, lhostejnosti nebo odporu. Tisíce dalších jich ještě mohou na poselství o Království reagovat a říci: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:23) Kéž nás naše láska k Bohu a k bližním podněcuje, abychom se nevzdávali. Máme pověření kázat!