Schránka otázek

◼ Když se žádá, aby sbor pomohl s organizováním pohřbu, mohou vzniknout následující otázky:

Kdo by měl přednést pohřební proslov? Toto rozhodnutí spočívá na členech rodiny. Ti si mohou zvolit kteréhokoli pokřtěného bratra, který má dobrou pověst. Jestliže je o poskytnutí řečníka požádána rada starších, pak bude obvykle vybrán schopný starší, aby přednesl proslov podle osnovy Společnosti. Ačkoli nebudeme zesnulého velebit, může být vhodné poukázat na vlastnosti, v nichž byl příkladný.

Je možné použít sál Království? Ano, pokud k tomu rada starších dá svolení a pokud to nenaruší program pravidelných shromáždění. Sál je možné použít, pokud měl zesnulý dobrou pověst a byl členem sboru či nedospělým dítětem člena sboru. Jestliže se jednalo o člověka, který byl veřejně známý nekřesťanským chováním, nebo jestliže existují jiné činitele, jež by se mohly nepříznivě odrazit na sboru, pak se starší mohou rozhodnout, že použití sálu nepovolí. (Viz knihu Organizováni, stranu 62.)

Sály Království se obvykle nepoužívají pro pohřby nevěřících. Výjimku je možné učinit v případě, že pozůstalí členové rodiny jsou aktivně spojeni se sborem jako pokřtění zvěstovatelé, poměrně mnoho členů sboru o zesnulém vědělo, že je příznivě nakloněn pravdě, měl díky svému poctivému jednání dobrou pověst mezi lidmi v okolí, a pokud nebudou do pohřebního programu zahrnuty žádné světské zvyky.

Když starší schvalují použití sálu Království, budou uvažovat o tom, zda je zvykem vystavovat během pohřbu rakev. Pokud to zvykem je, mohou povolit, aby byla do sálu přinesena.

Jak je to s pohřby světských lidí? Jestliže měl zesnulý u lidí v okolí dobrou pověst, může bratr přednést utěšující biblický proslov v krematoriu nebo na hřbitově. Sbor však odmítne žádost o zorganizování pohřbu někoho, kdo byl známý nemravným či nezákonným jednáním nebo jehož životní styl se příkře rozcházel s biblickými zásadami. Bratr se také rozhodně nebude podílet na ekumenickém pohřebním obřadu s duchovním nějaké církve ani na jakémkoli pohřbu, který se koná v kostele Velkého Babylóna.

Co když se jednalo o osobu, které byla odňata pospolitost? V takovém případě se obecně vzato sbor nebude angažovat a nebude ani použit sál Království. Jestliže však zesnulý projevoval pokání a vyjádřil přání být do sboru znovu přijat, může svědomí některému bratrovi dovolit, aby v krematoriu nebo na hřbitově přednesl biblický proslov na svědectví nevěřícím a pro útěchu pozůstalým. Dříve však, než toto rozhodnutí takový bratr učiní, bylo by moudré, kdyby se poradil s radou starších a zvážil jejich doporučení. V případech, kdy by nebylo moudré, aby se tento bratr podílel na pohřebním obřadu, by mohlo být vhodné, aby se proslovu ujal bratr, který je členem rodiny zesnulého, a utěšil pozůstalé.

Další informace najdeš ve Strážné věži z 15. října 1990, str. 30–31; v čísle 4, 1982, v článku „Je-li odňata pospolitost příbuznému . . .“, odstavec 26; v čísle 17, 1980, v článku „Uctíváš mrtvé?“; v čísle 1, 1979, v článku „Je tvůj životní běh zaměřen na smrt?“; v čísle 5, 1978, v článku „Truchlení a pohřby — Pro koho?“, mezititulek „Pohřby těch, kteří byli vyloučeni“; v čísle 20, 1970, „Schránka otázek: Smějí se křesťané účastnit církevního pohřebního obřadu?“; v Probuďte se! z 8. září 1990, str. 22–23 (angl.) a v Probuďte se! z 22. března 1977, str. 12–15 (angl.).