Vydávejme svědectví lidem všech jazyků a vyznání

¹ Křesťané v prvním století horlivě vydávali svědectví lidem, kteří mluvili rozdílnými jazyky a vyznávali nejrůznější náboženství. Výsledkem toho bylo, že „v roce 100 již pravděpodobně každá provincie, která hraničila se Středozemním mořem, měla křesťanskou obec“. (History of the Middle Ages [Dějiny středověku])

² Zde, v České republice, je také mnoho lidí, kteří mluví jinými jazyky než česky. Přistěhovalo se a přicestovalo sem mnoho lidí hlásících se k různým, často nekřesťanským náboženstvím. Kvůli této rozmanitosti jazyků a náboženství je poměrně obtížné umět se všemi takovými lidmi rozmlouvat a vydávat jim svědectví, když se s nimi setkáme. V některých městech tak vlastně máme misionářský obvod. Jak se můžeme řídit Ježíšovým příkazem, že máme ‚kázat lidem a dávat důkladné svědectví‘ lidem všemožných jazyků a vyznání? (Skutky 10:42)

³ Jak vydávat svědectví lidem, kteří mluví jiným jazykem: I v rámci našeho území roste počet zvěstovatelů, kteří patří k cizojazyčné populaci. V Praze již byly založeny dva cizojazyčné sbory — anglicky mluvící a rusky mluvící. Oba tyto sbory mají mnoho práce, aby se postaraly o cizojazyčnou populaci, která mluví anglicky či rusky. Zvláště rusky mluvící sbor plní dvojí úlohu — na jedné straně sloužit jako kazatelé těm, kteří rusky mluví nebo rozumějí, a na druhé straně poskytovat duchovní podporu pokřtěným i nepokřtěným zvěstovatelům, kteří přišli ze zemí, kde lidé rusky mluví nebo rozumějí, a kteří se ocitli ve specifických podmínkách. Mnohdy se jedná o nové, horlivé osoby, které však nemají mnoho zkušeností s uplatňováním křesťanství v praktickém životě. Právě na takové osoby se musí zaměřit rusky mluvící sbory a skupiny, které se začínají tvořit i mimo Prahu. Ve spolupráci s nimi lze potom zase snadněji dosáhnout s dobrou zprávou další lidi.

⁴ Jak překonat jazykovou bariéru: Není pochyb o tom, že mnoho lidí se mnohem rychleji učí a získává hlubší porozumění, když jsou vyučováni ve své mateřštině. Mnoho bratrů a sester se naučilo cizí jazyk „kvůli dobré zprávě“, a aby ‚se na ní stali podílníky s jinými‘. (1. Kor. 9:23) Jedna čínsky mluvící žena ve Spojených státech, kterou na své trase s časopisy léta navštěvovala jedna anglicky mluvící sestra, stále odmítala nabídky biblického studia, dokud jí jiná sestra, která se učila čínsky, nenabídla knihu v tomto jazyce. Okamžitě knihu i s nabídkou studia přijala. Rozdíl byl pouze v tom, že druhá sestra se snažila naučit se několik slov v jazyce, který byl té ženě vlastní. (Srovnej Skutky 22:2.)

⁵ Ne nadarmo Strážná věž z 1. listopadu 1992 uvedla: „Studium nějakého cizího jazyka . . . nerozvíjí pouze duševní schopnosti mladých lidí, ale pomůže jim, aby se stali užitečnějšími pro Jehovovu organizaci.“ Mnozí, kteří ovládají cizí jazyk, se dali k dispozici městským dozorcům nebo tajemníkům svých sborů jako ti, kteří se postarají o nové zájemce z řad cizinců, jsou-li takoví ve městě či v dosahu jejich sboru nalezeni. Pokud umíš cizí jazyk nebo pokud jsi ochoten se ho naučit, i ty budeš možná schopen poskytovat pomoc cizojazyčným sborům nebo skupinám v rámci organizačního uspořádání Společnosti. (Mat. 9:37, 38)

⁶ Po celém světě se zvěstovatelé Království starají ještě o další — svým způsobem „cizojazyčné“ — pole, o velké množství neslyšících osob. I na našich sjezdech vidíme, že mnozí zvěstovatelé u nás věnují neslyšícím velikou péči. Například od prosince 1997 byla péče o neslyšící osoby v Praze přesunuta do sboru, který se schází v sále Království ve středu města, aby shromáždění byla pro neslyšící dostupnější. V řadě sborů si někteří zvěstovatelé již osvojili základy znakové řeči, aby mohli pomáhat neslyšícím ve svém okolí. Takové úsilí je velmi oceňováno a bude dále organizačně upevňováno.

⁷ Jedna průkopnice v Kalifornii v USA se ve svém obvodu setkala s několika neslyšícími lidmi. Modlila se o Jehovovu pomoc, aby mohla najít někoho, kdo by ji naučil znakovou řeč, aby tyto lidi mohla učit pravdě. Jednou, když nakupovala v nedalekém supermarketu, k ní přistoupila neslyšící žena a na lístek napsala žádost, zda by jí nemohla pomoci najít nějaký výrobek. Průkopnice jí pomohla a pak napsala lístek, v němž vyjádřila své přání naučit se znakovou řeč, aby mohla pomáhat místním neslyšícím lidem. Neslyšící žena pak napsala: „Proč chcete pomáhat neslyšícím lidem?“ Sestra odepsala: „Jsem svědek Jehovův a chci neslyšícím lidem pomoci porozumět Bibli. Ráda bych vás učila Bibli, kdybyste vy mě učila znakovou řeč.“ Sestra vypráví: „Nedokážete si představit mou radost, když mi řekla: ‚OK.‘ “ Sestra každý večer po dobu šesti týdnů chodila k této ženě. Naučila se znakovou řeč a neslyšící žena poznala pravdu a dala se pokřtít. To se stalo asi před třiceti lety a tato sestra stále vydává svědectví neslyšícím a nyní je spojena se sborem neslyšících.

⁸ Jestliže mluvíš cizím jazykem, máš-li touhu přestěhovat se tam, kde bys byl potřebnější, a jsi-li toho schopen, proč by sis o tom nepopovídal se sborovými staršími? Jestliže si budou myslet, že pro to splňuješ požadavky, zeptej se krajského dozorce, zda je někde poblíž nějaké místo, kde bys mohl sloužit. Pokud není, můžeš napsat Společnosti, přičemž by dopis měli odeslat starší, kteří k němu připojí ještě své postřehy o tom, zda splňuješ požadavky a zda máš jazykové znalosti. (Viz Strážnou věž z 15. srpna 1988, strany 21–23, angl.)

⁹ Využívejme dostupné pomůcky: Naše literatura je dostupná v mnoha cizích jazycích. Tam, kde se pohybuje více cizinců, by bylo dobré mít s sebou traktáty — nebo v případě, že v tomtéž obvodu neslouží žádná cizojazyčná skupina, brožuru Vyžaduje — v jazycích, kterými mluví lidé ve vašem obvodu. Pokud čeština zjevně není prvním jazykem osloveného člověka, zeptejte se ho, v jakých jazycích umí číst. To může rozšířit možnosti vaší nabídky literatury. Není například neobvyklé, že hinduisté, kteří mluví paňdžábsky nebo urdsky, čtou také arabsky.

¹⁰ I když třeba nemluvíš jazykem, kterým mluví osoba, s níž se setkáš při vydávání svědectví, přesto budeš schopen ji seznámit s dobrou zprávou. Jak? Pomocí brožury Good News for All Nations (Dobrá zpráva pro všechny národy). Ta obsahuje stručné tištěné svědectví v 59 jazycích. Pokyny na druhé straně brožury vysvětlují, že nejprve máš zjistit, jakým jazykem ten člověk mluví, a pak mu dát přečíst tištěnou informaci na příslušné straně brožury. Když si ji přečte, ukaž mu publikaci v jeho jazyce. Pokud žádnou nemáš, ukaž mu publikaci v některém ze světových jazyků, například v angličtině. Dej mu najevo, že se vynasnažíš přijít opět s výtiskem v jeho vlastním jazyce. Zeptej se ho na jméno a poznač si ho spolu s adresou. Ve městech, kde jsou cizojazyčné skupiny a sbory, předej tuto informaci těmto skupinám nebo sborům tak, že použiješ formulář Adresa pro cizojazyčný obvod nebo pro obvod neslyšících (S-70a). Pokud není k dispozici nikdo, kdo mluví tímto jazykem, možná se takového člověka ujmeš sám — je možné s ním i studovat, přičemž můžeš látku sledovat v české publikaci. (1. Kor. 9:19–23)

¹¹ Dávejte pozor na to, co lidem říkáte: Křesťanský apoštol Pavel byl inspirován, aby v prvním dopise křesťanům ve starověkém Korintu napsal: „Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s [jinými].“ (1. Kor. 9:22,23) Zásada křesťanské přizpůsobivosti při zprostředkovávání dobré zprávy platí pochopitelně dodnes. Aby se Pavel mohl touto zásadou řídit, musel o názorovém zázemí a náboženství svých posluchačů něco vědět a při rozhovorech si určité odlišnosti stále uvědomovat. Jak bychom měli postupovat dnes? Společnost nám dala k dispozici znamenitou pomůcku — knihu Hledání. Tato kniha poskytuje užitečný přehled, který můžeme ve službě moudře využít.

¹² Při rozhovoru s věřícími cizinci různého vyznání si však musíme dát pozor na určité úskalí dané prostředím, ve kterém žijeme. V naší zemi, kde se podle oficiálních statistik více než 60 procent lidí nehlásí k žádnému náboženství či jsou nevěřící, nebývá totiž náboženský námět spornou otázkou. V rozhovoru s cizincem určitého vyznání to však může být jinak. Příslušníci některých náboženství jsou ochotni se svého vyznání rázně zastávat, a tak nějaká poznámka na adresu jejich víry by mnohdy mohla vyvolat nepříjemnosti a spory. Společnost proto upozorňuje zvěstovatele na to, že by bylo moudré vyhnout se jakýmkoliv konfrontacím s příslušníky jiných náboženství. Měli bychom se vždy držet pokojného hlásání dobré zprávy o Království a konfrontačním situacím se vyhýbat. Důležité je vždy pozorně naslouchat názorům osloveného člověka a jako alternativu k zamyšlení nenásilně nabízet poučení, které můžeme zprostředkovat pomocí literatury Watch Tower Society. Tak jako při jiných druzích služby spoléháme i v rozhovorech s cizinci na základní skutečnost, že totiž ‚ovce znají svého Pastýře‘. (Jan 10:4, 14)

¹³ Vytrvale shromažďujme ‚žádoucí věci‘: Je velikou výsadou být k dispozici s dobrou zprávou lidem ‚všeho druhu‘. (1. Kor. 9:22) Máme radost z toho, že mnozí návštěvníci naší země, i cizinci, kteří sem přicestovali, mohou slyšet dobrou zprávu. Na některých místech je v duchovním ohledu o cizince velice dobře postaráno. Zamyslíme-li se nad kazatelským dílem v naší zemi, nutně si však musíme položit otázku: „Co je pro nás prvotním ‚nákladem‘ — odpovědností, kterou před Jehovou neseme?“ (Galaťanům 6:5) Je jím logicky služba českému poli. V naší zemi je mnoho míst, kde jsou obvody propracovávány poměrně zřídka. Chceme se tedy horlivě nasadit především ve prospěch domácího ‚pole‘. Jak to souvisí s námětem této přílohy? Nuže — nemáte někdy pocit, že se ve službě setkáváte s obraznými cizinci, kteří vám nerozumějí? Mnoho lidí u nás odmítá svědky Jehovovy kvůli negativním informacím, které mají z ‚doslechu‘. Co vědí o náplni naší služby? Mnohdy velmi málo.

¹⁴ Na setkání s bratry z naší Informační služby pro veřejnost, na které je pozvala do svého klubu vybraná skupina intelektuálů v jednom okresním městě, dostali naši bratři po úvodní třicetiminutové prezentaci svědků Jehovových a našeho díla otázku: „Řekněte nám, co to vlastně je ta dobrá zpráva?“ A na to se ptali vzdělaní muži s rozhledem a životními zkušenostmi. Svědkové Jehovovi jsou podle jména známou skupinou lidí, ale dobrá zpráva, kterou oznamují, ta zdaleka tak známá není. Co to pro nás znamená? Mimo jiné to, že ve své snaze opakovaně zastihnout lidi v dílčích obvodech s dobrým poselstvím nesmíme polevit. (Srovnej 1. Korinťanům 15:58.)

¹⁵ Navíc to, že někdo zná naše jméno, neznamená, že toho ví již dost. Ukazuje to následující zkušenost. Jedna žena ve velkoměstském obvodu nedávno přijala traktát a přátelsky si se zvěstovateli pohovořila. Když se k jejímu bytu po chvíli zvěstovatelé vrátili s prosbou o odemčení domovních dveří, měla již traktát přečtený a řekla: „Kdybych věděla, že jste svědkové Jehovovi, nemluvila bych s vámi. Přátelé mi řekli, že jste nebezpečně agresivní.“ „A jsme?“ zeptal se bratr. „Ne, vlastně ne“, a rozhovor přátelsky pokračoval. . .

¹⁶ Usilovná práce v kazatelské službě povede nakonec k tomu, že i v naší zemi budou shromážděny ‚žádoucí věci všech národů‘. (Ageus 2:7) Mnohé lidi v obvodech naše poselství nezajímá. Některé lidi naše přítomnost i dráždí. Avšak ti, kteří na dobrou zprávu ještě čekají, budou nakonec konstatovat v souladu s Jehovovým názorem: „Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech.“ (Řím. 10:15) Nenech si proto vzít odvahu a radost ze služby občasnými negativními reakcemi nebo lhostejností. Usiluj o to, abys byl vždy činný v zástupu těch, jejichž nohy jsou v Jehovových očích ‚půvabné‘.