Chodíte dům od domu proto, abyste si vysloužili záchranu?

Ne. Přestože pravidelně kážeme dům od domu, nemyslíme si, že bychom si tím mohli vysloužit záchranu. (Efezanům 2:8) Proč ne?

Odpověď může vyplynout z následujícího znázornění: Představte si nějakého štědrého muže, který slíbí, že každému, kdo v určitý čas přijde na stanovené místo, dá vzácný dar. Pokud byste slibu toho muže důvěřovali, určitě byste podle jeho pokynu jednali. Navíc byste o této možnosti zřejmě řekli také svým přátelům a rodině, aby z ní mohli mít užitek i oni. Přesto nelze říct, že byste si uposlechnutím zmíněného pokynu mohli dar vysloužit. Dar zůstává darem.

Podobně svědkové Jehovovi věří Božímu slibu, že každý, kdo Boha poslouchá, získá věčný život. (Římanům 6:23) O své víře se snažíme mluvit s druhými, aby i oni mohli mít z Božích slibů užitek. Nemyslíme si ale, že bychom si svou službou mohli záchranu vysloužit. (Římanům 1:17; 3:28) Žádný člověk toho nikdy nemůže udělat tolik, aby měl na věčný život právo. V Bibli je o Bohu řečeno, že nás chce odměnit „ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství“. (Titovi 3:5, Bible21)