6C Krví Božího vlastního Syna

Sk 20:28 — řec. διὰ τοῦ αἵματος τοῦ ἰδίου

(di·aʹ tou haiʹma·tos tou i·diʹou)

Z hlediska gramatiky může být tato pasáž přeložena tak, jak ji uvádí Kralická bible a Nový zákon v překladu O. M. Petrů, totiž „vlastní krví“. Tato myšlenka se mnohým jevila jako obtížná. Bezpochyby právě proto ACDSy^{h (okrajová poznámka)} (a podle nich překlad Moffattův) místo slov „Boží sbor“ uvádějí výraz „Pánův sbor“ (F. Žilka zde uvádí „Církev našeho Pána“). V tomto případě nevznikají v souvislosti s pasáží „vlastní krví“ žádné obtíže. Ovšem verze אBVg zde uvádějí „Boží“ (se členem), a obvyklý překlad by zněl ‚Boží krev‘.

Řecká slova τοῦ ἰδίου (tou i·diʹou) následují po výrazu „krví“. Celé vyjádření by tedy mohlo být přeloženo výrazem „krví svého vlastního“. Po výrazu „svého vlastního“ by se dalo očekávat podstatné jméno v jednotném čísle označující s největší pravděpodobností toho, kdo má k Bohu nejbližší vztah, Božího jediného zplozeného Syna Ježíše Krista. J. H. Moulton o tom v díle A Grammar of New Testament Greek (vydání z roku 1930, sv. 1 [Prolegomena], s. 90) říká: „Než opustíme ἴδιος [iʹdi·os], je třeba zmínit se o použití výrazu ὁ ἴδιος [ho iʹdi·os], u něhož není uvedeno podstatné jméno. Tento případ se vyskytuje u Jana 1¹¹ 13¹, Sk 4²³ 24²³. V papyrech nacházíme singulár použitý tímto způsobem jako výraz náklonnosti k blízkým příbuzným . . . V Expos. VI. iii. 277 jsem si dovolil uvést tuto okolnost jako případné povzbuzení pro ty (včetně B. Weisse), kdo by chtěli slova ve Skutcích 20²⁸ přeložit jako ‚krev toho, kdo byl jeho vlastním‘.“

Druhou možnost uvádí Hort v Dodatku k The New Testament in the Original Greek (Westcott a Hort, Londýn, 1881, sv. 2) na s. 99, 100: „Rozhodně není vyloučeno, že v některém z velmi dávných přepisů bylo po výrazu ΤΟΥΙΔΙΟΥ [tou i·diʹou, „svého vlastního“] vynecháno slovo ΥΙΟΥ [hui·ouʹ, „Syna“] a že tím jsou ovlivněny všechny existující dokumenty. Jestliže je vloženo, nevznikají v celé pasáži žádné problémy.“

V Překladu nového světa je tato pasáž přeložena doslovně a po výrazu ἰδίου je v závorce doplněno slovo „Syna“, takže celá pasáž zní: „krví svého vlastního [Syna]“.