Co bys dělal, kdybys mohl žít věčně?
VĚDCI se již po mnoho let namáhají, aby prodloužili život člověka. Cíl, o němž se často mluví, je sto let.
Mnozí by rádi viděli, kdyby bylo dosaženo tohoto cíle; ale když se upozorní na vyhlídku žít věčně, někteří prohlásí, že by si to ani nepřáli. Proč ne?
Uvádějí takovéto důvody: Bylo by jednotvárné žít věčně. Člověk by již nevěděl, co má dělat. Abychom mohli žít věčně, museli bychom být dokonalí, ale dokonalost by byla nudná. Lidé by si již nevážili dobrých věcí, kdyby již nebyli nemocní, neměli starosti a kdyby se jim nedělo nic zlého. Tyto důvody se zdají být rozumné. Ale jsou opravdu rozumné?
Mnozí lidé, kteří vyjadřují takové názory, opakují pouze, co slyšeli od jiných; nedošli k tomuto přesvědčení svým přemýšlením.
Zlo není nutné, aby se oceňovalo dobré
Musí být lidé skutečně nemocní, aby si vážili zdraví? Co myslíš, je takový důvod přesvědčivý pro muže, který musí přihlížet, jak jeho žena nemocná rakovinou chřadne, až konečně přijde smrt? Jsou lidé unaveni životem, protože jsou spokojeni? Přichází únava životem, když žijí v krásném prostředí a mají dobré jídlo? Jsou unaveni životem, protože mají práci, která jim dělá radost, a protože žijí v míru a v jejich okolí je vše v pořádku?
Není to obráceně? Nestává se život nemocemi, starostmi a spory takovým břemenem, že člověk z něj ztrácí radost?
Mimo to nám rozum říká, že nemocemi a stářím se otupují naše smysly. To způsobuje, že nám již jídlo a pití i práce nedělají takovou radost.
Dokonalost není nudná
Když slyšíš argument, že by bylo nudné žít věčně jako dokonalý člověk, zastav se a přemýšlej: Během jednoho roku sní průměrný člověk víc než tisíc jídel. Třicetiletý člověk již snědl daleko více než třicet tisíc jídel. Ale má z nich nyní menší požitek, než když jich měl pouze několik tisíc? Když nejíš pouze jediný den, připadá ti pak jídlo nudné? Ne, není zapotřebí, abys byl nejdřív podvyživený z hladu, chceš-li se s požitkem najíst — stejně tak si nemusíš uříznout jeden prst, aby sis vážil devíti zbylých.
Ale bude dokonalý člověk někdy hladový, žíznivý nebo unavený? Ano, jistě. Když byl Ježíš Kristus, Boží Syn, jako dokonalý člověk na zemi, byl hladový, žíznivý a unavený. To ukazuje zpráva o jeho životě, kterou nacházíme v Bibli. — Viz Jan 4:6, 7; Mat. 4:2; Luk. 8:22–24.
Neměli bychom špatně rozumět tomu, co je myšleno „dokonalostí“. V absolutním smyslu je pouze Bůh dokonalý; kromě toho je ale ještě dokonalost relativní. To znamená: něco je dokonalé vzhledem k účelu, pro který to bylo stvořeno. Kladivo je dokonalé k zatloukání hřebíků; ale použil bys je, kdybys chtěl něco pilovat? Ne; také pila, která dokonale plní svůj účel, by se nehodila ani v nejmenším jako kladivo. A přece i kladivo i pila jsou dokonalé — relativně, to je k účelu, k němuž jsou určeny.
Podobné je to s lidmi. Je normální, že člověk, který dlouho pracoval, cítí hlad, žízeň a potřebu odpočinku. Stvořitel jej učinil tak, aby cítil své tělesné potřeby.
Co však znamená obšťastňující biblický slib, že Bůh pod spravedlivou vládou svého království „setřeť... všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani bolesti nebude více“? — Zjev. 21:3, 4.
Bible zde popisuje odstranění ‚dřívějších věcí ‚, které začaly, když se první lidský pár vzepřel Bohu. Tyto „dřívější věci“ jsou bolesti, utrpení a smrt, které jejich hříšné jednání přineslo jejich potomstvu a celému lidstvu. — Řím. 5:12.
Zmíněné biblické zaslíbení zřejmě neznamená, že slzní žlázy již nebudou vylučovat tekutinu, aby vymyly oko, do něhož padne zrnko prachu. To platí též o reakcích lidského nervového systému, který vzbudí pocity dotyku, tlaku a bolesti. Jestliže dokonalý člověk šlápne bosou nohou na trn skrytý v trávě, pocítí bolest, jakmile jeho dokonalé nervy budou reagovat na bodnutí. Obranný systém jeho krve s armádou bílých krvinek začne pracovat a ránu zahojí. Avšak dokonalý člověk nikdy nedostane otravu krve. Také nebude trápen takovými věcmi jako je překyselení žaludku, žaludeční vředy, bolení hlavy, arthritida, srdeční nemoce a rakovina. Jistě bychom nebyli nešťastní, kdybychom se zbavili takových těžkostí, ba naopak, naše radost ze života by byla větší.
Nevyčerpatelné možnosti pro zajímavé zaměstnání
Najde však člověk, který by mohl žít věčně, vždy něco, čím by mohl zaměstnat své tělesné i duševní síly? Najde nové úkoly pro svou inteligenci a své schopnosti? Měl by vždy povzbuzující a příjemnou látku k hovoru? Nebo to brzy dojde tak daleko, že každý bude znát to, co zná druhý?
Kdo myslí, že brzy nebude pro lidi nic na práci nebo k učení, zapomíná, jakou nekonečně velkou, výborně zařízenou dílnu, jakou velkolepou laboratoř zařídil náš stvořitel, když tvořil naši planetu. Pomysli na vše, co člověk doposud dokázal. A nezapomínej, že všechny komplikované lidské vynálezy, elektronické počítače, dalekohledy, letadla a rakety nejsou vyrobeny ze surovin, které byly dopraveny na Zemi ze vzdáleného místa vesmíru. Ne, pocházejí ze země, na níž žijeme, z jejích zásob chemických prvků, minerálů a kovů. Jaké to poskytuje nesmírné možnosti!
Dnešní vědecké znalosti člověka, získané výzkumem, rostou tak rychle, že ani jednotlivec ani celé organizace s nimi nemohou držet krok. Krátce žijící člověk se musí spokojit s tím, že buď ví málo o mnohém nebo mnoho o málo věcech. Jeho vědomosti jsou buď velmi všeobecné, zato ne důkladné, nebo důkladné, ale jen v omezeném úseku. Mnozí se specializují na velmi úzké pole, protože touží, aby v krátké době života dosáhli svého cíle. Vědci říkají, že vždy, kdykoli ve svém bádání na určitém poli konečně najdou „klíč“, aby mohli otevřít jedny dveře, stojí před tuctem dalších dveří, které je třeba otevřít. Proto jistě není nebezpečí, že země bude naplněna „vševědy“, kteří nebudou mít o čem mluvit, protože každý bude vědět to, co zná druhý.
Co víš o svém domově a kolik z něj jsi již ve svém životě viděl? Tím není myšleno místo, kde bydlíš, nýbrž planeta, na níž žiješ — mohutná družice Slunce, kterou kosmonauti označili jako „klenot ve vesmíru“.
I cestovatelé poznají ve většině případů jenom zlomek země, často ne více než její nejvýznamnější města a tak zvané „nejdůležitější pamětihodnosti“. Někdo viděl místa jako Velký kaňon v Arizoně, norské fjordy, Národní park Serengeti v Africe, sněhem pokryté Alpy na Jižním ostrově Nového Zélandu a exotickou krásu Tahiti.
Ale za každou majestátní horu, kterou viděl cestovatel, za každou úzkou propast, každé úrodné údolí, každý široký veletok, stinný les, každé rozervané skalnaté pobřeží nebo třpytivé, palmami lemované pobřeží můžeš dostat tisíc jiných, které mají svou vlastní krásu a svůj vlastní půvab.
Rostliny, zvířata a lidé
Botanikové říkají, že je asi 335 000 různých druhů rostlin. Pouze ve Spojených státech roste 1035 různých druhů stromů: počínajíc yukkou, rostoucí na poušti, či nádhernou obří sekvojí až po barvitý cukrový javor, bílý jasan a sivý smrk.
Květiny, které rostou na zemi, by bylo možno upravovat v nové kombinaci každý den po sto let. I tak by byl použit pouze zlomek různých druhů od nádherné ipomey, nocenky, drobné srdcovky nádherné a konvalinky až k obrovské květině zvané Rafflesia Arnoldi, která roste v Indonésii a jejíž květy mají průměr téměř metr a váží až 7 kilogramů.
A co říci o zvířatech na zemi? Podle biologů je asi 5000 druhů savců, 3000 druhů obojživelníků, 6000 druhů plazů, 9000 druhů ptáků a 30 000 druhů ryb a kromě toho ještě více než 800 000 druhů hmyzu.
Kolik z těchto zvířat opravdu znáš? Snad jsi některé z nich viděl v knize nebo v zoologické zahradě. Ale kolik z nich jsi viděl v jejich rodném prostředí? Co víš o jejich zvycích a o jejich různých vlastnostech? Které ze 400 druhů kolibříků znáš? Znáš například kolibříky se safírovými křídly, s rubínovým hrdlem nebo maličkého kolibříka, který je jen 5 centimetrů dlouhý? Jsou to živé drahokamy, které se třpytí ohnivě červeně, temně fialově, jasně oranžově a zelenomodře. Nebo pozoroval jsi někdy ohromného kondora či albatrose, který má rozpětí křídel tři a půl metru.
Potřebovali bychom dlouhý čas, než bychom se seznámili se všemi zvířaty na zemi, v moři a ve vzduchu — mnohem delší, než je náš dnešní život.
Ještě zajímavější jsou národy země. Jsou skoro tak rozdílné jako květiny. Liší se vzhledem, oděvem, potravou, architekturou, hudbou i jinými charakteristickými znaky. Dokonalost by neznamenala, že tyto rozdílnosti a individualita zmizí a že všichni lidé budou stejní; stejně jako růže nemusí být červená, aby byla dokonale krásná.
Dnes není lehké poznat všechny národy země. V mnohých případech se to dokonce stalo nebezpečné. Avšak Bible slibuje věčný život jen takovým lidem, kteří milují svého stvořitele a jsou mu vděční, kteří milují jeho pravdu, jeho právo a jeho spravedlivá měřítka i bližního jako sebe sama. Tím, že budou přinášet ovoce Božího ducha — lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotivost, víru, mírnost, sebeovládání — učiní tuto planetu rájem pokojných, ochotných, štědrých a milosrdných lidí. — Gal. 5:22, 23.
Lidé budou používat z dobrých pohnutek své nadání a své schopnosti v oboru zpracovávání dřeva i kovů, v architektuře, obdělávání půdy, zařizování domů, v umění, hudbě i literatuře. Tím dosáhnou dosud neznámých vrcholů uměleckého výrazu a krásy. Jistě by bylo stálým požitkem setkávat se s takovými umělci a seznamovat se s jejich díly.
Lépe poznat Boha
Ale především by lidé, kdyby žili věčně, měli možnost lépe poznat Jehovu Boha, svrchovaného pána vesmíru. Nic v životě by člověka více neobohatilo, neuspokojilo a nezušlechtilo.
Můžeme věčně poznávat víc a více o Bohu, našem stvořiteli, a přece je nemožné poznat o něm všechno. Pavel, jeden z Kristových apoštolů, napsal o našem stvořiteli: „Ó hloubko bohatství a moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nevystopovatelné jeho cesty! Neboť ‚kdo poznal Jehovovu mysl?‘“ — Řím. 11:33, 34, NS; Kaz. 3:11.
Tentýž apoštol napsal dále o Jehovovi Bohu: „Neboť jeho neviditelné vlastnosti jsou od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, totiž jeho věčnou moc a božství.“ — Řím. 1:20, NS.
Poznání vesmíru s oběžnicemi a stálicemi i s galaxiemi nenechává pochybnost o Boží bázeň vzbuzující moci a vynikající moudrosti. Bůh je nesrovnatelný fyzik, chemik, matematik, architekt a stavitel. Před staletími napsal žalmista v plném ocenění: „Jehovo, Pane náš, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi! Ty, jehož důstojnost převyšuje nebesa! Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů. měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se o něj staráš?“ — Žalm 8:1, 3, 4, NS; 8:2, 4, 5, KB.
Ačkoli viditelné stvoření dokazuje jsoucnost stvořitele, přece jej dobře poznáme teprve prostřednictvím jeho Slova, Bible; teprve z ní se správně dozvíme, kdo je, jaký má záměr, jak zachází s lidmi, a naučíme se poznat i jeho měřítka. Z jeho Slova, Bible, se dozvídáme, že myslí na smrtelného člověka, že se o něj stará.
Jak by mohl být věčný život v dokonalosti nudný? Život by byl stále naplněn radostí a byl by příjemný a zajímavý.
Avšak měli by všichni lidé, kdyby žili věčně na zemi místo? A mohla by země všechny lidi uživit?