Jak je možno najít manželského druha

„VEZMI si toho, kdo je ti roven, a budeš jednat moudře,“ řekl jeden básník. Právem se však zeptáš: „Kdo je takový jako já?“ Hledání tedy nezačíná tím, že se začneš rozhlížet po tanečním parketu, ale tím, že se poctivě podíváš sám na sebe. Máš chyby a různé povahové slabosti; nemůžeš nabídnout dokonalost. Na druhé straně máš určité názory, nadání, záliby a potřeby. Rozhodně se snaž je poznat.

Kromě toho musíš zjistit, zda jsi pro manželství připraven. Nestačí, že ochotně řekneš: „Ano, jsem připraven.“ Musíš být ochoten a schopen „milovat, ctít a starat se“, jak je to nutné v manželství. Rozumíš skutečně, jaká je úloha manžela a manželky? Máš realistický názor na život včetně manželství?

Jestliže jsi schopen čestně poznat sám sebe, je to ve skutečnosti dobrým příznakem citové zralosti. A právě tuto vlastnost musíš vidět sám v sobě a také v tom, koho by sis chtěl vzít. Představit si malé děcko v manželství s dospělým je podivné a směšné. Ale jak je to smutné, jestliže někdo uzavře manželství a pak zjistí, že ten, koho si vzal jako dospělého, je ve svých myšlenkách a citech jako malé dítě.

Jak můžeš posoudit citovou zralost druhého? Zde je klíč k nalezení dobrého manželského druha. Použij schopnost přemýšlet, zdravý rozum neboli rozlišovací schopnost — pozoruj objektivně a nepřipusť, aby tvé city „zastřely“ pravdu. Jestliže například vidíš, že někdo chce stále prosazovat jen svou vůli, snadno propadá sklíčenosti a vzdává se, chce být stále středem pozornosti, koho ti to připomíná? Ano, dítě. Snad namítneš: „Ale on [nebo ona] přece tak dobře vypadá!“ V takovém případě je to jen velmi atraktivní dítě. Uvažuj o tom trochu víc.

Mnozí nepovažují schopnost přemýšlet za tak důležitou. Říkají, že rozhodující je sexuální přitažlivost, že „to je skutečný život“. Sexuální přitažlivost hraje bezpochyby velkou úlohu. Ale ke skutečnému každodennímu životu patří více než sex. Jak se shodnete v sexuální oblasti, o tom ve skutečnosti rozhoduje váš soulad v každodenním životě. Lidé, kteří jsou v citovém ohledu „dospělí“, také vědí, že člověk se může cítit sexuálně přitahován k mnoha osobám, dokonce i současně, ale je jen málo těch, s nimiž by mohl žít ve šťastném manželství.

Pro všechny, kteří hledají trvalý, obšťastňující vztah, je tedy rozhodující schopnost přemýšlet. V tom spočívá zvláštní těžkost pro mladistvé. Uvažuj, proč.

„Dospělí v citovém ohledu“ — kdy?

Ve skutečnosti nelze říci, ve kterém věku může být někdo prohlášen za citově dospělého. Někteří nedospějí nikdy. Jedno je však jisté — uzavřením manželství se nikdo nestane okamžitě dospělým. Mladí, kteří chtějí vstoupit do manželství, musí proto přemýšlet o vážné otázce: Jaká je pravděpodobnost, že partner, kterého sis vyhlédl, je citově dostatečně dospělý? Chtěl by ses dostat do situace, která je zde dále vylíčena?

„Nechápu, co se s námi stalo, ale já již prostě Billa nemám ráda. Nemohu si pomoci. Není to ten muž, kterého jsem si vzala.“

„Přerostl jsem svou manželku. Nemůže mi poskytnout, co potřebuji. Nemá to a nikdy to mít nebude. Škoda, že jsem to neviděl, než jsme se vzali.“ — Propast v manželství (angl.)

Co se stalo v těchto případech? Je zde bezpochyby několik činitelů. Ale pravděpodobně po uzavření manželství došlo u jednoho nebo u obou ještě k myšlenkovému a citovému „posunu v růstu“. Mnozí psychologové souhlasí s dr. Bowmanem (Manželství pro člověka dnešní doby) v názoru, že u člověka sice tělesný vzrůst ustává před dvaceti lety, ale že „mnozí ještě po dvaceti letech procházejí rychlými změnami v názorech, zálibách a ve způsobu rozhodování. V mnoha případech se zdánlivě trvalá volba později projevila jako přechodná.“

Uvažujme o tom, jakým zatížením je předčasné manželství pro osoby, kterým ještě není ani dvacet let. Oba se mohou v pravém slova smyslu ještě tak změnit, že se u nich v manželství projeví jiná osobnost, než jakou jejich partner očekává. Tuto překážku se ovšem oba mohou snažit překonat. Není nutné, aby dospěli k tak zápornému názoru, jaký vyjadřují výše uvedené výroky. Z toho všeho však poznáváme, jak moudře Bible radí, že je dobré rozhodovat se pro manželství v době, kdy člověk ‚překročil rozkvět mládí‘ — a je tedy citově ustálený. — 1. Kor. 7:36.

Ale i ti, kteří již v citovém ohledu plně dospěli, musí při vyhledávání partnera v mnoha ohledech použít rozlišovací schopnosti. Do této oblasti patří i okruh osobních přátel.

Tvé vztahy k druhým

Každý potřebuje přátele, ale musíš dávat pozor na to, s kým se stýkáš, obzvláště máš-li v úmyslu vstoupit do manželství. Proč? Protože — pokud nežiješ v zemi, kde někdo jiný určuje, koho si vezmeš — vstoupíš do manželství velmi pravděpodobně s někým, koho poznáš prostřednictvím společných přátel. A sociální skupina, k níž patříš, je rozhodující v otázce, jaký druh lidí tě stále obklopuje. Proto bys měl posoudit své přátele, dříve než se romanticky zamiluješ.

Považují tě za svého „přítele“, protože jim něco nabízíš ve finančním ohledu? Má tvůj vztah k nim pro tebe význam? Máš s nimi skutečně stejné názory a zájmy? Stal ses pod jejich vlivem lepším člověkem? Snad se ti nezdá důležité takto zkoumat okruh svých přátel, ale důležité to je. Snad uznáš za vhodné něco upravit ve svých vztazích, buď se některých přátelství vzdát nebo opatrně rozšířit okruh svých přátel.

Také zjistíš, že nejlepší způsob, jak lépe poznat někoho z nových známých, je, jestliže s ním nebo s ní strávíš večer ve společnosti svých přátel. To je daleko jistější, než si ihned dát s někým schůzku a uzavřít vážnou známost, a tak svůj vztah izolovat, přičemž mohou city zkreslit skutečnost.

Někdo se však může zeptat: „Jaký okruh přátel je tím míněn?“ Někdo skutečně obtížně uzavírá přátelství a pak je pro něho nesnadné poznat případného manželského druha. Může to být z ostýchavosti a z pocitu nejistoty. Někdy je takový člověk přecitlivělý. Jiní si naproti tomu myslí, že pro ně nikdo není dost dobrý — mají pocit nadřazenosti.

V každém případě buď v této věci čestný sám k sobě a pracuj na tom. Je-li třeba, přijmi zralou radu. Ale neizoluj se. Biblické přísloví říká, že „ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou sobeckou žádost“. (Přísl. 18:1) Ať je příčina jakákoli, čím více se budeš obracet sám do sebe a budeš věnovat pozornost sám sobě, tím méně toho budeš moci nabídnout druhým jako základ pro přátelství.

Šťastný jsi tehdy, dáváš-li druhým ze sebe, jsi-li zde pro druhé. Sdílnost a zvyk přemýšlet o tom, jak můžeme jiným pomoci a jak je můžeme milovat, to jsou cenné přínosy do manželství. Jestliže se obracíš sám do sebe, do světa svých snů, pak i když vstoupíš do manželství, nebudeš připraven na to, abys v každodenním životě vycházel s jiným nedokonalým člověkem.

Jsi-li někam pozván, dej najevo, že si toho skutečně vážíš. Na druhé straně však si nemysli, že by tě vždy měli zvát druzí jen proto, že jsi svobodný. Pohotově projevuj pohostinnost, bez ohledu na to, jak skromné máš možnosti.

Zde je však nutná rada k opatrnosti. Není moudré v druhých vyvolávat dojem, že jediným smyslem v tvém životě je zábava ve společnosti. Rozvíjej v sobě zájmy o to, co je praktické a myšlenkově budující. Pečuj o svůj tělesný stav, protože z tvého vzhledu je patrné, co si o sobě myslíš. Rozvíjení přitažlivé osobnosti je často věcí vyrovnanosti. Nebuď tak zdrženlivý, že bys ničím nepřispěl k rozhovoru nebo k tomu, čím se společnost zabývá, a na druhé straně se vyvaruj opačného extrému, totiž toho, že bys jednal přehnaně a stále mluvil.

Jestliže si s někým sjednáš schůzku, je velice nemoudré pěstovat takovou známost s několika různými osobami současně. Budeš citově tak zmaten, že bude v podstatě nemožné rozumně se rozhodovat. Nejen to, ale ve skutečnosti by ses dopouštěl podvodu, protože si můžeš vzít jen jednoho. Zraňoval bys něčí city a ještě k tomu bys získal pověst, že flirtuješ a nejsi upřímný. Nemáš-li jistotu, zda někdo odpovídá tvým představám, proč s ním máš dále pěstovat důvěrnou společnost?

Dejme tomu, že zjistíš, že vzájemná přitažlivost mezi tebou a tvým určitým přítelem nebo přítelkyní roste. Jak ti může při takové vážné známosti pomoci schopnost přemýšlet a citová zralost?

Realistický pohled na vážnou známost

Vážná známost a zasnoubení by měly být dobou štěstí. Jestliže však strom, který na jaře kvetl nádherně, přinese později špatné ovoce, pak vzpomínka na dobu květu bude jen slabou útěchou.

Je dobré, mohou-li se lidé spolu smát a žertovat. Procházet se spolu na pobřeží a stále si mít o čem povídat, může mít velký význam. Ale musíš pamatovat na to, že účelem vážné známosti a zasnoubení je ještě něco jiného — příprava na manželství. Jestliže se součástí tvé vážné známosti stane i praktické činnost, například společný nákup nebo společné studium, budeš lépe připraven na rozhodující přechod k manželství.

Ačkoli každý touží líbit se svému příteli nebo přítelkyni, svému snoubenci nebo své snoubence, v každém případě bys měl dávat pozor, abys nic nepředstíral, aby ses nechtěl jevit jiným, než jakým jsi. Mnozí ve skutečnosti vystupují jako herci, protože se obávají, aby neztratili svého předpokládaného manželského druha. Přitom vzniká otázka: Jak dlouho můžeš hrát? Proto je moudré, aby doba vážné známosti a zasnoubení byla dostatečně dlouhá.

I když vážná známost a zasnoubení probíhají „hladce“, jak se můžeš skutečně ujistit o svých citech a jak můžeš vědět, zda sis zvolil správně? Když mladí lidé dávají tuto otázku osobám, které již jsou v manželství, slyší například odpověď: „To prostě víš.“ Co víš?

Prostě zjistíš, že si nejen chcete navzájem patřit, ale že se časem mezi vámi vytváří vzájemná důvěra. Chcete pro sebe navzájem něco učinit, chcete si navzájem něco dávat. Jasně poznáváš, kolik máte společných zájmů a názorů. A uvědomuješ si nejen nynější hloubku vašeho vztahu, ale také jeho možnosti. To vše patří k pravé lásce.

V dnešní době jdou mladí lidé často svou vlastní cestou a jednoho dne přivedou domů k rodičům někoho cizího, s nímž se „zasnoubili“. Ale je mnoho moudrosti ve „starodávném“ názoru, že bys měl mluvit se staršími lidmi o svých vlastních citech a o tom, koho máš v úmyslu si vzít. Ten, kdo není citově ovlivněn, může ti často pomoci k realistickému rozhodnutí.

Pravý křesťan také poznává, že se musí obracet k původci moudrosti, ke stvořiteli manželství. Boží služebník je si vědom toho, že při tak závažném rozhodnutí se musí velmi modlit a že musí o všem uvažovat. Pamatuje na biblické přísloví: „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco dobrého a dostává se mu dobré vůle od Jehovy.“ (Přísl. 18:22) Uvědomíme-li si, jak obtížná je cesta k úspěšnému manželství, jistě bychom se měli usilovně snažit získat Boží „dobrou vůli“.

Jestliže již byla závazně umluvena svatba, nemůžeš si dovolit polevit ve svém úsilí poznávat svého snoubence nebo svou snoubenku. Při jedné univerzitní studii bylo zjištěno, že „v dnešní době budoucí novomanželé věnují většinu času po svém zasnoubení starostem se svatbou, a neplánují dostatečně svůj manželský život po svatbě“. Je skutečně důležité, aby se každý před sňatkem i po něm horlivě snažil poznat svého partnera a přizpůsobit se mu. To přispívá k souladu a štěstí.

Někteří čtenáři však pociťují při čtení těchto směrnic zklamání. Mnohé z těchto návrhů již vyzkoušeli a jsou stále ještě sami.

„Nemohu nikoho najít“

Mnozí svobodní lidé dnes cítí velmi obtížnou situaci. Vědí, že v důsledku okolností — pro nějaký nedostatek, stáří nebo rodinné povinnosti — mají sotva možnost uzavřít manželství. Jedna starší vdova o tom řekla: „V mém věku je méně mužů než žen, a mnozí z nich mají zájem o ženy mladší.“ Co můžeš dělat v takové situaci?

Snad si myslíš, že mnoho z toho, co zde bylo řečeno, neplatí v tvém případě. Uvažuj však chvíli. Povzbuzovali jsme tě, abys poctivě ohodnotil sám sebe a abys opatrně rozšiřoval okruh svých známých. Naléhavě jsme ti radili, aby ses neuzavíral do světa snů. Zjistíš, že dávání více obšťastňuje a že bez ohledu na to, zda jednoho dne vstoupíš do manželství nebo ne, nikdy nebudeš litovat, že jsi měl pozitivní postoj k životu. Máš tak ze života daleko více.

Je škoda, že někteří se dostali do takového myšlenkového stavu, že ve chvíli, kdy se jim neočekávaně naskytla možnost dobrého manželství, nebyli připraveni. Na druhé straně je pro tvůj citový život nezdravé, jestliže stále myslíš na něco, co nemáš. Je to stejně nebezpečné, jako když ten, kdo je v manželství, neustále myslí na svobodu, kterou by měl, kdyby žil sám. To nepřispívá ke štěstí.

Mnozí lidé, kteří žijí sami, zjistili, že jejich cesta ke štěstí tkví v rozvíjení hlubokého vztahu k jejich stvořiteli. Uvědomují si, že existuje milující Bůh, přicházejí na to, jak velmi se o nás stará a jak hluboký smysl může mít jejich život, jestliže mu slouží, a tím získávají spokojenost, o jaké se jim nikdy ani nezdálo. — Žalm 55:22; 55:23, KB; 73:28.

Získali tím také krásné přátelství s těmi, kteří jim mohli pomoci. Jedna žena o tom řekla: „Jedna z věcí, jež mne nejvíce přitahovaly ke svědkům Jehovovým, byla jejich vřelost a duch upřímného přátelství. Hluboce na mne zapůsobilo, jak jsem byla přijata v sále království.

Bývala jsem velmi sobecká a myslila jsem jen na sebe. Biblická pravda mi pomohla poznat, že dávání je lepší než přijímání.“ A mezi takovými důvěryhodnými křesťany má člověk jistě daleko příznivější možnosti najít rozvážného, vyrovnaného manželského druha.

Ačkoli dnes je cesta k manželství obtížná a nebezpečná, můžeš použít své schopnosti přemýšlet a můžeš se vyvarovat moderní tendence „zůstat svobodný“, která často přináší jen řadu zklamání. Odmítneš-li výmysly a škodlivé způsoby, které pěstuje většina, a budeš-li se řídit biblickými zásadami, máš daleko lepší naději, že najdeš dobrého manželského druha. Dále budou vznikat pevná spojení. Stále tu totiž budou lidé, kteří budou ze sebe dávat, a to v rámci Bohem zřízeného manželského uspořádání, které též poskytuje všechny možnosti pro trvalou radost.