Dát našemu životu smysl
TÍM, ŽE SI KLADEME CÍLE
Cíle, které mají vznešený účel, dávají našemu životu smysluplný směr a zabrání nám v tom, abychom se neuchylovali stranou, nepostupovali vpřed s námahou nebo nestagnovali. Lidský tvor musí mít nějaký cíl. Klást si cíle napomáhá vývoji a posiluje schopnost rozhodování. Psychiatr Viktor Frankl píše v knize „Člověk pátrá po smyslu“ o důležitosti cílů dokonce i v nacistických koncentračních táborech: „Jakýkoliv pokus obnovit vnitřní sílu člověka v táboře selhal, jestliže nejdříve nebyl postaven nějaký budoucí cíl.“
Vypráví o dvou mužích v táboře, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu — pro co přece měli dál žít? Avšak když si první uvědomil, že jeho milované dítě na něj čeká, a druhý měl dokončit řadu vědeckých knih, oba si zvolili žít. „Dovoluji si tvrdit, že neexistuje na světě nic,“ napsal Frankl, „co by tak účinně pomáhalo člověku přežít i nejhorší podmínky, jako poznání, že existuje v jeho životě nějaký smysl.“
Je-li to pravda „v nejhorších podmínkách“, oč mnohem více bude pomáhat lidem v jejich každodenním životě, budou-li si klást nějaké cíle a budou-li se snažit, aby je dosáhli.
TÍM, ŽE KONÁME SVOU PRÁCI
Cíle samy o sobě však znamenají málo. Pouze tehdy, jsou-li doprovázeny skutky, mají skutečný význam. Zemědělec může snad mít za cíl sklidit úrodu, ale k dosažení tohoto cíle musí zasít semeno a vykonat veškerou dodatečnou práci potřebnou k tomu, aby se mohlo urodit. Nemůže být podobný zemědělci popsanému v Kazateli 11:4: „Kdo pozoruje vítr, nebude zasévat semeno, a kdo se dívá na oblaka, nebude sklízet.“
Vykonaná práce zrcadlí kvality a schopnosti pracovníka, ukazuje, jakým je, a je-li úspěšná, dává mu pocit naplnění. „Dlouhý život bez pocitu naplnění je velmi únavný,“ říká dr. Hans Seley.
I děti mají užitek z práce. Profesorka Alice Rossi, socioložka na universitě v Massachusetts, naléhá na rodiče, aby dávali dětem doma práci. „Cítit se potřebným a užitečným je stejně důležité, jako cítit se milován. A přece naše představy o výchově dětí zdůrazňují pouze lásku a potřebu dítěte hrát si, přičemž zanedbávají práci, kterou děti mohou konat.“
TÍM, ŽE DBÁME NA DUCHOVNÍ VĚCI
Smysl a cíl spočívají na věcech ducha a ne těla. Frankl psal o schopnosti odolávat z duchovní síly mučení v koncentračních táborech: „Vědomí vnitřní hodnoty člověka je zakotveno ve vyšších, duchovnějších věcech a nemůže být otřeseno životem v táboře.“ Proč úspěšní obchodní organizátoři, hmotně velmi dobře zabezpečení, mění uprostřed života svoji životní dráhu? Psycholog Levinson řekl, že se začínají ptát: „Je to opravdu vše? Bylo to hodno všeho, čeho jsem se musel na své cestě vzdát? Chce tímto způsobem pokračovat po zbytek svého života?“
Je to vědomí duchovní potřeby člověka a její naplnění, které přináší štěstí a smysl jeho životu. (Mat. 5:3) Apoštol Pavel napsal: „Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, ale duchovní smýšlení život a pokoj [s Bohem].“ (Řím. 8:6) Studuj Bibli a poznej Boha a Ježíše Krista, neboť „to znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu“. — Jan 17:3.
TÍM, ŽE MÁME SPRÁVNÝ POSTOJ
„Ať se vám stane podle Vaší víry,“ řekl Ježíš dvěma slepcům kteří ho požádali, aby jim vrátil zrak. To se také stalo, protože měli pozitivní postoj a věřili. (Mat. 9:29) Pracuješ k cíli s důvěrou a s rázností, aniž pochybuješ nebo jsi nějak bezděčně unášen? Smýšlej negativně a sklidíš negativní výsledky; smýšlej pozitivně, získáš pozitivní výsledky. Pochybnosti jsou zrádné a zviklávají nás v tom, čeho bychom mohli dosáhnout, kdybychom se nebáli to zkusit. Mysli na to, co je dobré. (Fil. 4:8) Proč je to tak životně důležité? Protože platí zásada vyjádřená v Přísloví 23:7 — „Jak myslí ve svém srdci, takový je.“ — „Autorizovaná verze“.
TÍM, ŽE SLOUŽÍME JINÝM
Cítíme se užitečnými, jestliže pomáháme jiným. Ukazuje to, že máme co nabídnout. Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Užitečný život je život, který má smysl — a to jak v očích druhých, tak i v očích našich. Služba lidstvu se může sama o sobě stát cílem a dát smysl životu nějakého člověka.
O službě Bohu to platí dvojnásobně. Dává našemu životu smysl, i když jsme malí v ohromném vesmíru a existujeme pouze v nepatrném zlomku času.
TÍM, ŽE TRPÍME PRO SPRAVEDLNOST
„Utrpení přestává být do jisté míry utrpením v okamžiku, kdy má nějaký smysl, a díváme-li se na ně jako na oběť,“ píše Frankl. „Člověk je dokonce připraven trpět v tom případě, když si je jistý, že jeho utrpení má smysl.“ Je nějaký hlubší smysl než trpět pro spravedlnost?
„Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost,“ řekl Ježíš. Apoštolové zakusili tuto radost: „Předvolali [židovský náboženský soud sanhendrinu] apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a nechali je jít. Oni tedy odešli ze sanhendrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby nesli pohanu pro jeho jméno.“