Existovali „jeskynní lidé“?

Vliv knih, časopisů, muzejních výstav i vystoupení komiků je tak velký, že lidé obvykle myslí na „opočlověka“ a „chybějící články“, kdykoli se někdo zmíní o „jeskynních lidech“. Stává se ti to také? Tyto výrazy se staly téměř synonymy pro jakéhosi prehistorického tvora — „primitivního člověka“ — v „evolučním řetězu“ od starověkého primáta k současnému člověku. Je však tento „řetěz“ skutečný? Existovali v evolučním smyslu „jeskynní lidé“? Prokázala moderní věda pravdivost těchto představ?

Průměrný člověk má za to, že to vše věda potvrdila a že nepřerušený vývojový řetěz člověka je skutečně prokázán. Představí si proto lidi podobné opicím, jak žijí v jeskyních a jsou dokonce současníky dinosaurů. To vše bylo ovšem způsobeno tím, že lidé viděli vyobrazení, která je vedla k domněnce, že vědci nalezli celé tvory, jak ukazuje vedlejší obrázek — chlupaté, přihrblé atd.

Zkoumání skutečností však odhaluje, že je rozdíl mezi tím, co vědci opravdu vědí, a tím, co si myslí, že by mohlo být. V jednom známém přírodopisném muzeu je například expozice primátů domněle vedoucích k člověku, jež ukazuje také „rodokmen primátů“. Je tam však důležité vysvětlení, které říká: „Tam, kde chybí nějaké zkameněliny (jak) známého stáří (tak) i známé příbuznosti, jsou některé větve a odnože propojeny jen rozumnými dohady.“ Dohady ovšem nejsou skutečnosti. Spojitosti a stáří nejsou prokázány.

Je pravda, že vědci našli jeskyně s hromadami popela z ohně spolu se stopami potravy a jiných rysů lidského obydlí. Tento doklad nám však neříká, že všichni starověcí lidé žili v jeskyních ani že ti, kteří tam žili, skutečně tvoří článek řetězu vedoucího zpět k nějakému typu „primitivního člověka“. Ještě dnes žijí lidé, kteří jsou obyvateli jeskyní, jako například Tasadajové z Mindanaa na Filipínách. I když by snad někdo mohl považovat Tesadaje za primitivní národ vzhledem k jednoduchému způsobu života, vůbec to nejsou chlupatí, neohrabaní, opicím podobní tvorové.

Nenašli však vědci lebky a kosti „opočlověka“, které dokazují, že zde takoví tvorové někdy žili? Především musíme říci, že takový druh fosilních důkazů není hojný. Několik kostí netvoří řetěz. Dále problémy působí způsob, jak vědci podávají nebo vysvětlují to, co našli. Činit závěry na základě sporných důkazů je velmi choulostivé. „Nálezy fosilií se dají vykládat jako vždy několika způsoby,“ prohlásil jeden evolucionista. Jiný o fosiliích přiznal: „Studium lidského vývoje je spíše hra než věda v obvyklém smyslu.“a Ještě další vědec řekl o stáří fosilií: „Kdokoli si myslí, že již máme problém vyřešen, zcela jistě klame sám sebe.“b Vědci mají mezi sebou spory o tom, co našli. Dělají rekonstrukce toho, co objevují, a podávají výklad; později průkazný materiál vyloží znovu a své názory změní. Zde je několik příkladů:

JÁVSKÝ ČLOVĚK byl nalezen během devadesátých let 19. století, ale ne jako úplná kostra. „The Encyclopaedia Americana“ říká, že nesestával z „ničeho jiného než z části lebky a stehenní kosti“.To ostatní byl dohad. A přede se objevily obrázky chlupaté, opičí, nahrbené podoby. Myslíš,že je možné říci, kolik měl tvor vlasů a jakou měl barvu pleti z pouhých několika kostí? Objevitel prohlásil, že našel „opočlověka“, ale vědci nyní tvrdí, že to byl dávný člověk. Výklad se změnil.

PILTDOWNSKÝ ČLOVĚK byl po více než 40 let předkládán jako doklad „evolučního řetězu“. Ještě v roce 1956 byl popsán v jednom slovníku jako „vyhynulý druh člověka“. Ale v pozdějších vydáních ho týž slovník nazývá „záměrným padělkem“ a „dobře vypracovaným podvodem“. Interpretace se opět změnila. Proč? Protože se během let prokázalo, že to byl podvod, dobře vypracovaný, aby vypadal jako fosilie opočlověka. Proč byli někteří vědci tak snadno oklamáni podvodným důkazem? Chytají se v beznadějí stébla trávy?

NEANDERTÁLSKÝ ČLOVĚK je také jeden ze známějších článků tzv. evolučního řetězu. Když byla nalezena první část lebky, jeden vědec jí označil jako úlomek lebky nějakého idiota. Jak bylo postupně objevováno více kostí, výklad se měnil. V protikladu k prvním rekonstrukcím, které ukázaly neandertálce jako shrbené a podobné opicím, s klátícíma dlouhýma rukama vpředu, máme dnes knihy, jež říkají, že „neandertálec nevypadal příliš odlišně od některých současných lidí.“ Jedna encyklopedie nyní uvádí, že byli „naprosto lidští, zcela vzpřímeni.“ Jaká to změna! Porovnání ilustrací v různých knihách prozradí úpravy domnělého vzhledu neandertálského člověka. A namísto aby se říkalo, že neandertálský člověk byl idiot, připouští se dnes spíše, že měl větší mozek než většina moderních lidí.

Nejzajímavější je důvod, proč si někteří vědci představovali neandertálce jako skrčeného a ohnutého. Nalezená kostra měla „nohy do o“ a byla ohnutá. Protože na podporu své teorie hledali tvory podobné opicím, jak snadné bylo udělat chybu! Později po dalším výzkumu se ukázalo, že kostra byla zdeformovaná artritidou.

Ale to není ještě vše. Když evolucionisté poprvé rekonstruovali kosti dolních končetin neandertálce, ve své snaze způsobit, aby jejich nálezy vypadaly jako článek mezi opicí a člověkem, „dali jim opičí vzhled,“ jak říká jedna kniha. Ale tato kniha přiznává, že chodidla ve skutečnosti „do značné míry vypadala a sloužila jako u moderního člověka“. Podívej se na obrázek chodidel na této straně. Myslíš, že jsou si natolik podobná, aby se mohlo omylem usoudit, že jsou táž?

AUSTRALOPITEKOVÉ jsou předmětem obsáhlého studia, protože byly nalezeny mnohé z jejich kostí. Jsme si v jejich případě jistější, že jsou předky člověka? Učebnice říkají: „To, jak vypadají, je dohad“. „Je ještě mnoho mezer a skulin v tom, co víme o svých předcích. A to, co si myslíme, že o nich víme, není založeno na ničem jiném než na opatrných domněnkách.“ Přece však se učebnice snaží, aby australopitekové vypadali jako spojovací články vedoucí k člověku.

„HOMO ERECTUS“ je případem, který ukazuje, že člověk musí být opatrný, aby nepřijal vše, co vidí na obrázcích chybějících článků. Jedna učebnice se ptá: „Byli chlupatí?“, a odpovídá: „Pravděpodobně ne — alespoň ne více než mnozí dnes žijící lidé“. Ale na jedné dřívější stránce táž kniha ukazuje tohoto tvora jako chlupatou příšeru podobnou té na obrázku na protější straně. Je to poctivé?

Ze skutečnosti je tedy zřejmé, že neexistuje potřebný doklad o nějakém řetězu spojujícím člověka s primáty. „Jeskynní lidé“ v tomto smyslu neexistovali. Nejen že chybí články — samotný řetěz ve skutečnosti neexistuje. Co se předkládalo jako důkaz, bylo v některých případech zfalšováno, změněno nebo dokonce rekonstruováno, aby to odpovídalo předem vytvořené představě. V jiných případech byla tato představa nějak vyložena, potom vyložena nově, pak chybně a nakonec zcela nesprávně uplatněná.

Člověk je však tím, co ukazuje Bible — jedinečným, neobyčejným tvorem. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 2:20) Nejenže jeho mozek je daleko rozvinutější ve srovnání s mozkem zvířat, ale také jeho tělo. Dokonce někteří evolucionisté s obdivem říkají: „Co je nejvíce zarážející na lidském těle je to, že je jedinečné.“ Na světě není nic jemu podobného.“ — „Od lidoopů k lidem“, str. 9, německy.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 28]

gorila

člověk

orangutan