Můžeš si svou práci zpříjemnit?
„Někdy je ten stres skoro nesnesitelný. Bez kapky alkoholu bych to vůbec nezvládl,“ řekl jeden pracovník. „Bídné pracovní podmínky a zastaralé vybavení jsou stálým zdrojem podráždění,“ řekl jiný. Jiní říkají:
„Už mě nebaví pracovat s lidmi, kteří pořád nadávají. Navíc mají někteří oplzlé myšlenky a řeči.“
„Jsem obyčejná žena v domácnosti. Je to nuda.Cítím v sobě hroznou prázdnotu.“
„Hlavním problémem je rasová diskriminace. Příležitostí k postupu je málo, a když není dost práce, propouštějí nás jako první.“
Znějí ti některé stížnosti nespokojených pracovníků povědomě? Jednotlivec má často tak málo možností změnit tyto důvody k nespokojenosti z prací, že ho to deptá. Ale jedna změna je možná vždycky — změna osobního postoje.
Důležitost postoje
Není moudré škatulkovat práci na nadřazenější a podřadnější, ušlechtilejší a neušlechtilou, váženou a opovrhovanou. Pokud není práce mravně závadná, je každá stejně poctivá a ušlechtilá. Je škoda, že většina lidí se na práci tak nedívá. Proč?
Práce se často posuzuje podle relativní důležitosti a vyjádřené velikosti výdělku. Je však práce populárního umělce, která mu vynáší pěkné tisíce, skutečně o tolik důležitější než práce popeláře, která přímo prospívá zdraví veřejnosti? Je milující péče matky, která pracuje zadarmo, méně důležitá než placená péče, kterou jejímu dítěti poskytuje učitel ve škole? Americká studie o „Práci v Americe“ dochází k závěru, že nikdo není „stokrát cennější než druhý jen proto, že je stokrát lépe placen“.
Je také nemoudré posuzovat uspokojení z práce na základě prestiže, kterou snad jistý druh práce zdánlivě poskytuje. Důležité je vědomí vykonané práce. Znázorněme si to: Architekt, který ztratil projekční dovednost, má menší bezprostřední důvody k uspokojení, bez ohledu na možnou prestiž, než domovník, jemuž se daří udržovat svěřenou budovu bez poskvrnky. Na práci by se mělo pohlížet s ohledem na to, co dělá pro druhé, a ne ve světle toho, co dělá pro nás, pokud jde o výši platu a prestiž. Když se to naučíme rozeznávat, naše pracovní uspokojení vzroste v souladu s biblickou zásadou, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. — Sk. 20:35.
Jak zvětšit svou radost z práce
Usiluj o kvalitu. Dobré pracovní návyky zahrnují stanovit si cíle a potom snahu dosáhnout jich. Ale pozor: Cíle by měly být praktické a dosažitelné. Jinak nás neúspěch zbaví odvahy a přivede k větší nespokojenosti. Buď odhodlán dávat ze sebe to nejlepší, ale nečekej dokonalost.
Mladí lidé mohou položit základ pro vysoce kvalitní práci tím, že dosáhnou dobrého vzdělání. To neznamená jít na vysokou školu. Spíše jim pomůže, když zvládnou umění číst, studovat a učit se, protože v pozdějším životě budou schopni vypěstovat si nové dovednosti a zlepšovat ty, které již získali. Pamatuj: čím lepší je naše práce, tím více prospívá nám i druhým. Udržuj tedy krok s novým rozvojem ve svém oboru, a pokud je to možné a vhodné, uplatňuj jej.
Buď svědomitý. Dobře vykonaná práce, dokončená včas, podporuje uspokojivý pocit a je důvodem k oprávněné hrdosti. Je také požehnáním pro druhé. Na druhé straně, nedbale provedená práce nás může zbavit sebeúcty, zatímco druhé stojí pocuchané nervy a možná ještě horší věci. Pomysli například, jaké škody by mohly nastat, kdyby opraváři, lékaři nebo ošetřovatelky pracovali nedbale!
Vyhýbej se rutině. Časem si každý vypěstuje určitý postup, jak něco dělá. Někteří zjišťují, že jim pomáhá, když čas od času změní pracovní postup, aby se z práce nestala otupující rutina. Možná, že se dá pořadí jistých pracovních úkonů. Neexistuje přece zákon, že prát se musí zrovna v pondělí! Nebo že se určité tovární mechanické práce musejí dělat vždycky ve stejném pořadí!
Ne každý ovšem může dělat velké změny ve svém pracovním postupu. Mnohý kancelářský pracovník však zjistil, že stačilo prostě přestěhovat stůl. a už se cítil ve své práci občerstven. Zjistily snad totéž ženy v domácnosti, které jsou pověstné tím, že stále přesouvají nábytek?
Udržuj si tělesnou zdatnost.To je nezbytné, jestliže tě má práce těšit. Pořádně se v noci vyspi. Prožívej víkendy tak, aby ses v pondělí v práci neploužil. Pocit stálé únavy tě může změnit v pracovníka, který jen sleduje hodiny nebo který se nemůže dočkat víkendu. Vždyť tak se budeš cítit jako vězeň, který si odpykává svůj trest!
Přispívej k ovzduší dobré nálady. Udržuj své pracoviště, stejně tak i záchody a umývárny, čisté a upravené, jak to jen jde. Snad si můžeš rozjasnit pracovní prostor květinou nebo vkusným obrazem. Když se budeš snažit vylepšit své pracovní prostředí, tvůj příklad se možná ujme a pohne vedení k tomu, aby provedlo jiné žádoucí změny.
Buď příjemný a přátelský. Určitě by ses nechtěl připojit ke svým kolegům z práce v nějaké pochybné činnosti, ale stále se můžeš řídit radou Písma: „Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi.“ (Řím. 12:18) Nedovol, aby rozdílné názory nebo osobní srážky narušily tok práce. Vyhýbej se střetnutím. Především nedovol, aby se nespokojenost jiných přenesla na tebe. Zachovávej si pozitivního ducha. Proč bys měl být nešťastný jen proto, že jsou takoví jiní?
Udržuj si svou mysl čerstvou. Tak zvaná nudná zaměstnání jsou obvykle ta, která nevyžadují skoro žádné duševní úsilí. Jestliže máš práci tohoto druhu, potom může být opravdovou zkouškou, abys udržel svou mysl v činnosti. Snaž se rozjímat o látce. kterou ses předtím naučil. Tím samozřejmě nepovzbuzujeme k nějakému snění nebo k tomu, abys riskoval, když myslíš na něco jiného při práci. která vyžaduje soustředění. Ale při práci, která mysl plně nezatěžuje, si udržuj mysl čerstvou tím, že ji nějak zaměstnáš.
Buď vytrvalý! Nedovol, aby tě problémy, které mohou v práci vyvstat, oloupily o spokojenost. Buď je vyřeš, nebo se nauč s nimi žít. Uplatni biblickou zásadu: „Nedej se přemoci zlem. ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ — Řím. 12:21.
Buď vyrovnaný. Usilovná práce je dobrá věc. Ale příliš mnoho dobrého není samo o sobě něčím lepším. Lidé, jimž je práce vším (je důležitější než přátelé nebo rodina), postrádají rovnováhu. Přestože jejich zcela zaplněný pracovní rozvrh dává pocit štěstí jim, zřídka dává pocit štěstí těm, kteří s nimi musejí pracovat nebo žít.
Člověk posedlý prací by se neměl dát oklamat myšlenkou, že ho k tomu pohání čistá láska k práci. Skrytou příčinou může zcela dobře být pocit nejistoty nebo duch ctižádosti, dokonce i chamtivost. Může to být marná „honba za větrem“, která pak může vést k vážným osobním problémům, a dokonce i k předčasnému úmrtí. Bible radí, abychom „konali tvrdou práci“, ale lidé posedlí prací přehlížejí její výrok, že „lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem“. Z práce se je možné plně těšit jen tehdy, když se udržuje ve správné rovnováze s jinými činnostmi. — Kaz. 4:6; Ef. 4:28.
Budeš-li dělat některé z právě zmíněných věcí, možná, že si svou práci zpříjemníš. Ale věděl jsi kromě toho, že práce ti může prodloužit život?