Mladí lidé se ptají . . .

Proč na mne rodiče tolik dohlížejí?

Ty říkáš, že jsi dost starý, aby ses mohl vrátit z víkendu pozdě. Oni říkají, že musíš být doma včas.

Ty říkáš, že chceš vidět nový televizní film, protože všichni ostatní mladí o něm mluví. Oni říkají, že ho vidět nesmíš.

Ty říkáš, že ses setkal s několika prima mladými, s nimiž bys chtěl někam jít. Oni říkají, že by tvé přátele chtěli nejdříve poznat.

JAKO dospívající máš někdy pocit, jako by tě tvoji rodiče pevně drželi v kleštích. Zdá se ti, jako by na každé tvé přání odpovídali: „Ne, nesmíš“. Jedna dívka vyprávěla: „Když jsem byla mladistvá, rodiče mne začali ve všech směrech omezovat. Musela jsem například být do půlnoci doma. Skutečně mě to štvalo.“

‚Pátravým očím‘ tvých rodičů se žádný tvůj krok nezdá bezpečný. Osmnáctiletý Billy se stěžuje: „Táta se mě ptá, jak jsem přišel k penězům a kde jsem je utratil. Myslím si, když jsem si je vydělal, že se také mohu rozhodnout, jak je utratit.“ Patnáctiletá Debbie má podobnou stížnost: „Otec vždycky chce vědět, kam jdu a kdy přijdu domů. Většina rodičů to tak dělá. Musejí ale vědět všechno? Rodiče by mi měli dát víc svobody.“

Poctivě řečeno, většině mladých se však nezřídka podaří prosadit si svou, a pravděpodobně ani ty nejsi výjimkou. Mnohokrát však přece jen tvoji rodiče zapomínají, že dorůstáš, a jednají s tebou jako s malým děckem a ne jako s dospívajícím. Proč mají tak neodolatelné nutkání dohlížet na své děti?

„S úzkostí“

Nepochybně jsi už dávno přišel na to, že nutkání dohlížet je úzce spojeno s úlohou rodičů. Otec a matka nemají pouze starost o to, abys měl střechu nad hlavou, oblečení a jídlo, ale často zápasí i s problémem, jak tě poučovat a dohlížet na tebe. A jsou-li tvoji rodiče křesťané, berou vážně biblický příkaz, aby tě ‚vychovávali v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. (Efezanům 6:4) Jejich zájem zcela jistě není jen příležitostný. Jsou odpovědni Bohu za způsob, jímž tě vychovávají. A když se někdy zdá, že je tvé blaho ohrožené, mají o tebe starosti.

Uvažuj o rodičích Ježíše Krista. Jednou, po návštěvě Jeruzaléma, se nevědomky vraceli domů bez něj. Když si uvědomili, že s nimi nejde, horlivě — i když ne zoufale — po něm tři dny pátrali. „Nakonec ho našli po třech dnech v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich“, a Ježíšova matka řekla: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Podívej se, tvůj otec a já tě s úzkostí hledáme.“ (Lukáš 2:41–48) Jestliže Ježíšovi rodiče měli úzkosti, uvědom si, jak často si asi tvoji rodiče musejí dělat starosti o tebe!

Síla v protikladu ke zkušenosti

Jiný důvod, proč mají rodiče takový sklon dohlížet na své děti, je v tom, že se jejich představy o tobě, o tvých přátelích a o světě, v němž žijeme, pravděpodobně značně liší od tvých. Jak si jednou povšiml Šalomoun, mladí lidé jsou plní „síly“ a energie. (Přísloví 20:29) Vidí svět, který jakoby přetékal příležitostmi zkoušet a rozvíjet jejich schopnosti. Pustí se do něčeho, ale nepoužívají vždy nejlepší úsudek, protože jsou ‚nezkušení‘ a chybí jim ‚chytrost‘. (Přísloví 1:4) Dospělí mají možná nedostatek „síly“, vidí však svět zkušenýma očima. dobře znají léčky a nebezpečí života a chtějí ti pomoci ‚odrážet neštěstí‘. — Kazatel 11:10

Připomeňme si například nekonečné spory o tom, kdy bys měl být doma. Možná nevidíš důvod, proč bys měl být v tomto ohledu omezován. Díval ses však někdy na tuto záležitost z hlediska svých rodičů? Autoři knihy „Děti o svých rodičích“ (angl.) byli školáci a pokusili se dívat se očima rodičů. Uznávají: „Víme, že si rodiče dělají starosti a zlobí se, když děti překračují dobu, kdy mají být doma.“

Tito mladiství se sestavili seznam toho, co nazývají „představy, které jdou rodičům hlavou o tom, co se děje s jejich dětmi, když ty nejsou včas doma“. Do tohoto seznamu zahrnuli takové věci jako: dítě bere drogy, přihodila se mu automobilová nehoda, je pověšené v parku, mělo problémy s policií, dívá se na pornografické filmy, je opilé, někdo ho znásilnil nebo přepadl, dostalo se do vězení, dělá někde rodině ostudu.

Při povrchním pohledu se zdá skoro legrační, že by si rodiče dělali takové závěry. Hrdě prohlašuješ: ‚Nikdy jsem nic takového nedělal.‘ Není však pravda, že někteří mladí lidé — možná dokonce i tvoji spolužáci — dělají takové věci? Měl bys tedy být zlostný pro varování, že by tě pozdní příchody a špatná společenství mohly poškodit? Vždyť i Ježíšovi rodiče chtěli vědět, kde byl.

Chápej pocity svých rodičů

Všechna omezení, která dostáváš od svých rodičů, se opravdu nemusejí zdát rozumná. Někteří mladí dokonce říkají, že strach jejich rodičů o to, že se dětem něco stane, hraničí s chorobnými představami. Rodiče však mají důvody pro svůj strach. Bible vypráví o jednom mladém muži, který se jmenoval Benjamin, a o tom, jak si okolnosti vyžádaly, že se on a jeho bratři vydali do Egypta. Jak reagoval Benjaminův otec? Bible říká: „Jákob však neposlal Josefova bratra Benjamina s jeho ostatními bratry, protože řekl: ‚Jinak by se mohla přihodit smrtelná nehoda.‘“. — 1. Mojžíšova 42:4.

Benjamin byl tehdy dospělý muž, pravděpodobně třicetiletý. Toto rozhodnutí ho snadno mohlo podráždit. Proč by se měla „smrtelná nehoda“ přihodit jemu a ne jeho deseti starším bratrům? Přesto zřejmě pochopil pocity svého otce. Benjamin byl druhé dítě Jákobovy milované manželky Ráchel. (1. Mojžíšova 35:17, 18) Jistě si umíš představit, jak Jákob hluboce lnul ke svému synovi. Jákob měl také mylnou představu, že jeho jiný syn od Ráchel, Josef, utrpěl „smrtelnou nehodu“. I když Jákobova reakce nebyla možná úplně rozumová, přesto je přinejmenším pochopitelná.

Mnohokrát se zdá, že tvoji rodiče zacházejí zbytečně až příliš daleko, aby na tebe dohlíželi. Vzpomeň si však, kolik času, energie a citu do tebe vložili. Možná, že myšlenka na to, až jednou vyrosteš a snad i odejdeš z domova, tvé rodiče zneklidňuje a děsí.a Jedna matka napsala: „Mému jedinému dítěti, synovi, je devatenáct let a já mohu těžko snést myšlenku, že se jednoho dne odstěhuje.“

Ano, tvé dospívání možná připadá tvým jako krutá připomínka jejich stárnutí a toho, že se jejich rodičovský úkol chýlí ke konci (i když to ve skutečnosti tak není!). Jedna matka řekla: „Člověka poprvé napadne, že již prožil život a že patří do starého železa.“

Někteří rodiče mají sklon příliš pečovat o své děti nebo na ně příliš dohlížet. Byla by však základní chyba, kdyby děti na to reagovaly rozhořčeně. Jedna mladá žena vypráví: „Do mých osmnácti let jsme si byly s maminkou velice blízko... [Ale] když jsem byla starší, začaly jsme mít problémy. Chtěla jsem získat nějakou nezávislost, což ona viděla jako zásah do našeho vztahu. Ona se naopak snažila držet mne ještě pevněji, a já jsem na to reagovala stále větším odtahováním. Nyní si uvědomuji, že i já jsem měla částečnou vinu.“ Mnohem lepší je projevovat „soucit“ a snažit se chápat své rodiče. (1. Petra 3:18) Jedna dívka, která se jmenuje Kateřina, vypráví, že to tak dělala a ‚pomohlo jí to, aby na své rodiče brala větší ohled‘.

I ty uděláš dobře, budeš-li brát na své rodiče větší ohled a pokusíš se o vzájemné porozumění. Uvědom si, že všichni mladí nemají rodiče, kteří o ně dostatečně pečují a hledají jejich prospěch. A jestliže patříš k těm, o něž se rodiče starají, buď šťastný. Znamená to, že tě milují.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Někteří mladiství mají pocit, že jejich rodiče kolem nich staví plot