Když se země otřásla, reagovali
ZEMĚ se třásla stále mocněji. Ustupovali jsme ke dveřím pokoje. Ti, kteří byli v kuchyni, se snažili udržet zavřené dveře u skříněk, když s třeskotem začaly padat na podlahu knihy, láhve, pokojové květiny, nádobí a sklenice se zavařeninami. Byli jsme zvědaví, jak dlouho zemětřesení potrvá.
Samozřejmě jsme neviděli na hodiny, ale druhý den psali v novinách, že to trvalo dvě minuty. Možná si myslíte, že dvě minuty nejsou příliš dlouhé, ale věřte mi, že jsem byl překvapen, jak se mi zdála dlouhá doba, kdy se mi země třásla pod nohama.
Bylo přesně 19.47 hodin, když v neděli 3. března 1985 zde v Santiagu (Chile) vypuklo zemětřesení. Právě jsme odpočívali ve svém pokoji v kanceláři odbočky Společnosti Strážná věž, když to začalo. Jiní spolupracovníci pili v kuchyni šálek čaje.
Po zemětřesení jsme byli několik hodin bez elektrického proudu. Vytáhli jsme tedy baterky, svíčky a tranzistorová rádia. Podle rozhlasových zpráv byly těžce postiženy pobřežní oblasti a starší čtvrti Santiaga. Zajímalo nás, jak se tam vede našim bratrům ve víře. Mohli bychom s nimi navázat telefonní spojení, ale vedení je přetížené a linky v těchto oblastech jsou přerušené. První hovor přišel ze stavby naší nové odbočky. Jak se nám ulevilo, když jsme se dozvěděli, že je všechno v pořádku a že nová tovární budova vydržela. Spadla pouze jedna cihlová zeď kanceláře, kterou ráno postavili.
Tu noc jen málokdo z nás klidně spal. Právě jsme usnuli, když nám otřes rozhoupal postele a to nás vzbudilo. Druhý den ráno přinesly noviny zprávy o škodách a obrázky zpustošení, které způsobilo zemětřesení, jež dosáhlo stupně 7,7 Richterovy stupnice. Celé město nemělo vodu a elektřinu, byly zničeny mosty. Více než 140 lidí přišlo o život a asi 150 000 nemělo střechu nad hlavou. Hmotné škody dosáhly odhadem 1,8 miliard dolarů. Zemětřesení pocítili dokonce až na 1 350 kilometrů vzdáleném pobřeží Atlantiku, v Buenos Aires. Na 3. březen 1985 si zde budou ještě dlouho vzpomínat.
Je potřeba rychle pomoci
Rychle jsme učinili opatřeni, aby různí spolupracovníci naší odbočky navštívili Machalí, Melípillu, Rengo, San Antonio, Vaparaíso a Vina del Mar. Proč? Abychom zjistili, jak se daří našim bratrům a co nejnutněji potřebují.
Všude se naskýtaly pohledy na zničení. Největší škody sice postihly staré hliněné domy, ale i některé moderní budovy, jako osmipodlažní dům v Renaca, který se zakymácel tak, že se naklonil jako věž v Pise.
A jak se dařilo našim bratrům? Stovky sice přišly o dům a o majetek, ale měli velkou radost, když se dověděli, že v postižené oblasti nepřišel o život ani nebyl zraněn žádný ze zdejších 16 000 svědků Jehovových. Začaly se ozývat sbory ze Santiaga a z velice vzdálené Punta Arenas a Iquique a bratři se ptali, jak by mohli pomoci. Zprávy se rychle šířily a za několik hodin začaly přicházet potraviny, oblečení, přikrývky a další užitečné předměty. Brzy jsme naložili naše dva nákladní automobily a ty se s nákladem 5 tun vydaly na cestu. Když se pozdě večer vrátily, dostali jsme již tolik dalších darů, že jsme mohli naplánovat další cestu. A to trvalo téměř další dva týdny.
Druhý víkend po zemětřesení přicestovalo 110 dobrovolníků z nedalekých sborů a ze staveniště nové odbočky do nejvíce postižených měst a postavili 24 provizorních domků z montovaných dílů. Do odeslání této zprávy jsme postavili 69 těchto dřevěných domků a doufáme, že postavíme ještě další než nastane období dešťů.
Bratři z jednoho sboru nám napsali, že praktická pomoc a výstavba přístřeší podaly viditelný důkaz o našem bratrství. „!Los hermanos se pasaron!“ (Bratři překonali sami sebe!“) Ve dnech a týdnech následujících po zemětřesení se svědkové z Argentiny, Německa, Itálie, a ze Spojených států dotazovali, jak se daří jejich bratrům zde v Chile. Po telefonních rozhovorech přicházely štědré daty, aby pomohly uspokojit potřeby naší „rodiny“.
Čas na sebezkoumání
Volání „Zemětřesení!“ a ničivá síla často přiměje lidi, aby přemýšleli o svém vztahu k Bohu. Bezprostředně po zemětřesení navštívili naše sály království zde v Chile sousedé, kteří hledali ochranu. Jeden svědek v Melipille měl ten večer velkou návštěvu. Po každém otřesu další a další sousedé hledali v jeho domě ochranu. Postavil na dvorku za domem stan a tam strávil mnoho hodin až do noci tím, že mluvil o Ježíšových slovech, že v posledních dnech „budou zemětřesení na jednom místě za druhým“. — Marek 13:3–8.
Ve Vina del Mar přerušil jeden muž studium Bible a vyjádřil se, že se již nikdy nevrátí do sálu království. Kde však byl onu noc po zemětřesení? V sále království! Byl tam přivítán i se svou rodinou a dostali nocleh. Vřelá pohostinnost, kterou bratři poskytli jemu i jeho rodině, na něj tak zapůsobila, že se rozhodl znovu studovat Bibli.
Mnozí naši bratři jen těsně unikli smrti. Ve sboru ve Vicuna Rozas se například jeden bratr právě vrátil z nemocnice a byl upoután na lůžko. Večer šla manželka s dcerou na shromáždění a on zůstal sám doma. Jen několik minut před zemětřesením se rozhodl, že sebere všechny síly a vstane, aby postavil vodu na čaj, jímž chtěl překvapit manželku a dceru, až přijdou domů. Šel do kuchyně, a právě když postavil vodu na oheň, nastalo zemětřesení. Když se vrátil do svého pokoje, zjistil, že sutiny třímetrové zdi zavalily postel. Jak vděčný byl, že ho napadlo, aby šel do kuchyně uvařit čaj!
Velice posílilo naši víru, když jsme viděli, že naši křesťanští bratři sice ztratili všechen svůj majetek, ale byli stále optimističtí.