Co říká Bible?

Jsou oslavy Nového roku vhodné pro křesťany?

V Čínských obcích vybuchují celou noc ohňostroje. V Japonsku zní gong v buddhistických chrámech 108krát. Ve Spojených státech spustí o půlnoci najednou zvony, automobilové houkačky a píšťaly. To všechno se děje v novoroční noci.

Věděl jsi, že všechna tato vřava, ať v jakékoli podobě, měla původně jediný důvod? Měla zahánět démony a očistit lidi pro nadcházející rok. Většina lidí považuje rámus novoroční noci za veselou součást oslav Nového roku. Jaký je ale tvůj názor na oslavy Nového roku? Je stejný jako názor Bible?

Nadměrné pítí a přejídání

Mircea Eliade, mezinárodně známý profesor dějin náboženství, popisuje zvyklosti spojené s oslavou silvestrovské noci jako „období karnevalu, saturnálie, zvrácení běžného pořádku, ‚orgie‘“. V mnoha zemích tyto oslavy obvykle vyúsťují v pitky.

Například v Japonsku využívají obchodníci bonenkai (večírky pro zapomenutí starého roku) jako omluvu pro to, že se lidé opíjejí. Po nich přicházejí šinenkai (novoroční slavnosti), při nichž je podáváno ještě více jídla a pití. Z toho vyplývá, že „tygři“ řádí při pozdním tahu v tomto ročním období. V Japonsku znamená výraz „tygři“ narážku na opice, k nimž jsou lidé v tomto období shovívaví.

Nepůsobí takové jednání nebo shovívavost k takové ostudě jako snižování lidské důstojnosti? Apoštol Pavel nabádal křesťany v Římě: „Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách...Ale oblékněte Pána Ježíše Krista a neplánujte předem tělesné žádosti.“ (Římanům 13:13, 14) Umíš si představit, že by Ježíš připravoval pro své učedníky večírky, které by se vyznačovaly nadměrným pitím a přejídáním? Sotva!

Pavlova zmínka o „hýření a pitkách“ možná zahrnovala i oslavy Nového roku. Je to možné? V knize Vánoční zvyky (angl.) od Williama M. Aulda je řečeno: „Od doby Julia Caesara (46 př. n. l.) se označuje první leden jako začátek občanského roku. Bylo to sváteční období.“ W. M. Auld dále vysvětluje, že „hodování a veselí trvalo nejméně tři dny.“

Je to chamtivost?

Na Východě mají lidé ve zvyku dávat dětem na Nový rok zvláštní peněžní dary. Číňané dávají peníze do červených balíčků. Věří, že červená barva přinese štěstí a zdar a že také zažene zlo. Naproti tomu Japonci používají malé bílé obálky, na nichž jsou znaky s vyhlídkou na štěstí. Co podporují tyto zvyky?

„Obvykle se těším na Nový rok,“ připomíná jeden Japonec, „a mám hlavně zájem, kolik otošidama (novoroční peněžitý dar) bych mohl dostat.“ Může tento zvyk nějak záporně působit na děti? K tomu přitakává rubrika Vox Populi Vox Dei v japonském listu Asahi Šimbun, která uvádí: „Děti si potají zařazují dospělé podle toho, kolik otošidama od nich dostaly.“ Množství darovaných peněz se stále zvyšuje a v roce 1985 to bylo průměrně na dítě asi 20 000 jenů (3 000 Kčs).

Nepodporuje tento zvyk chamtivost? Dospělí prahnou po větší vážnosti a děti po více penězích. Přesně tak definuje „Vineův výkladový slovník slov Nového Zákona“ slovo „chamtivý“, které je použito v 6. kapitole 1. Korinťanům, totiž jako „(dychtivý mít víc“.

Kteří rodiče by chtěli u svých dětí vzbudit chamtivost nebo by si přáli, aby si jejich děti rozvíjely „lásku k penězům“? Bible varuje, že „láska k penězům je kořen škodlivých věcí všeho druhu“. — 1. Timoteovi 6:10.

Jsou však ještě další důvody k uvažování o oslavách Nového roku.

Mají pochybný původ?

Představ si, že objevíš potok s třpytivou vodou a bude tě to svádět, aby ses z něj napil. Když však půjdeš proti proudu, zjistíš, že si v něm táborníci myjí špinavé kotlíky a perou špinavé prádlo. Chtěl by ses ještě napít z jeho vody a tak riskovat, že chytíš nějakou nemoc? Totéž se dá říci o zvycích při oslavách Nového roku. I když se některé oslavy zdají lidem neškodné, Jehova, Bůh Bible, zná jejich původ.

Kde tedy najdeme nejstarší záznam o novoročních oslavách? „Nejstarší nám známý popis novoroční slavnosti pochází ze starověké Mezopotámie,“ odpovídá Theodor Gaster ve své knize Nový rok — jeho dějiny, zvyklosti a pověry (angl.). Hliněné tabulky popisující novoroční slavnost podávají zprávu o „programu ceremonií, které se konaly v Babylóně od pradávných dnů druhého tisíciletí př. Kr.“.

Babylónský rok začínal jarní rovnodenností — v měsíci březnu. Jeho oslava trvala 11 dnů a soustřeďovala se kolem uctívání Marduka, božstva města Babylóna. Stopy po babylónské novoroční slavnosti, jako například hry maškar a rituály plodnosti, jsou stále patrné v oslavách Nového roku na celém světě. Původ maškar ve městě Filadelfii (USA) na Nový rok a slavnost plodnosti, která se koná ve městě Akita (Japonsko) 17. ledna, jsou pouze dva příklady takových pozůstatků.

Bůh považuje náboženské zvyklosti, které mají původ v Babylóně, za nečisté. Označuje světovou říši falešného náboženství s jejími zvyky, jež mají kořen ve starověkém Babylóně, jako „Velký Babylón“ a varuje: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ (Zjevení 18:2, 4) Charakter oslavy Silvestra a Nového roku prozrazuje jejich pohanský původ, a proto lidé kteří chtějí žít podle Bible, se budou takovým oslavám vyhýbat.

[Praporek na straně 19]

I když se některé oslavy zdají lidem neškodné, Jehova Bůh zná jejich původ.