Neochvějný gibraltarský útes

Gibraltarský útes, který se prudce zvedá z teplých a modrých vod Středozemního moře do výše 426 metrů, připadá velice pevný. Za jasného dne je ostrý vrcholek Gibraltaru snadno vidět na dálku mnoha kilometrů z jižního Španělska a z druhého břehu Středozemního moře, z Maroka.

Dějiny Gibraltaru sahají až k tomu mlhavému období, kdy starověcí námořníci věřili, že Země je plochá, a že by mohli Gibraltarským průlivem dojet až na kraj světa a k propasti zničení. Gibraltar byl také považován za jeden z Herkulových sloupů, zatímco ten druhý, Jebel Musa u Ceuty, je na druhé straně průlivu, na pobřeží Afriky. Báje vypráví, že řecký hrdina Herkules tato pohoří od sebe odtrhl.

Město Gibraltar vděčí za svou existenci Arabům, kteří v osmém století našeho letopočtu přišli ze severní Afriky a město založili později, v roce 1160. Jméno Gibraltar pochází z arabského jména Džabal–Tarik neboli hora Tarik. Tarik ibn Zijád byl arabský velitel vojsk, který v roce 711 n. l. porazil posledního gótského krále.

Španělé dobyli Gibraltar v roce 1462, ale v roce 1704 je o něj připravili Britové. Dodnes zůstává jednou z posledních předsunutých základen někdejší Britské říše. Gibraltarský útes je však nadále symbolem něčeho pevného a trvalého.

Asi 120 svědků Jehovových ve dvou sborech (anglickém a španělském) oznamuje lidem v Gibraltaru zaslíbení Božího královského panství, zaslíbení ještě pevnější než tento útes. — Titovi 1:1, 2; Hebrejcům 6:17–19.