Kdo působí znečištění?

„TENTO ostrov je vládní pokusné území. Půda je nakažena antraxem a nebezpečná. Přistání zakázáno.“a Toto oznámení vyvěšené na skotské pevnině proti ostrovu Gruinard odrazuje všechny případné návštěvníky. Již 47 let, od pokusného výbuchu biologických zbraní během druhé světové války, je tento krásný ostrov nakažen bacily antraxu.

Ostrov Gruinard je krajním případem znečištění. Ale mírnější formy znečištění půdy jsou problémem, který je rozšířený a roste.

Roste znečištění půdy

Jednou příčinou znečištění půdy jsou odpadky. Například průměrná čtyřčlenná britská rodina vyhodí podle londýnských Times ročně 51 kg kovu a 41 kg umělých hmot, z čehož „velká část ještě více zaneřádí ulice, kraje silnic, pláže a rekreační oblasti“.

Francouzský časopis GEO uvedl, že obrovská skládka odpadu firmy Entressen blízko Marseille dosáhla výše 60 metrů a přilákala odhadem 145 000 racků. Kolem skládky byl sice drátěný plot, ale vítr přesto roznášel do okolí papír a odpad z umělých hmot. Proto místní úřady vykoupily 30 hektarů přilehlé zemědělské půdy ve snaze zvládnout problém odpadků.

Není divu, že komisař EHS Stanley Clinton Davis při organizování Evropského roku životního prostředí — který skončil v březnu 1988 — považoval seznam potíží se znečištěním za „nekonečný“. Byla tedy naplánována kampaň pro využití odpadu, jejímž cílem bylo znovu zpracovat 80 procent z každoročních 2,2 miliardy tun obecního odpadu.

Znečištění odpadky se rozhodně neomezuje na západní Evropu. Je nyní celosvětové. Podle časopisu New Scientist již bylo dokonce nutné čistit odlehlý kontinent Antarktidu. Australští badatelé nashromáždili víc než 40 tun vyřazených strojů a stavebních hmot, které se povalovaly kolem jejich základny. New York Times (19. 12. 1989) uvedly, že Američané na antarktické stanici McMurdo uklízejí odpad nahromaděný za třicet let včetně pětatřicetitunového těžkého traktoru, který leží 24 metrů pod hladinou vody.

Ano, na souši je spousta znečištění a nákazy. Ale co zemské vody?

Špinavá voda nevhodná k životu

„Britské řeky jsou poprvé za více než čtvrt století špinavější,“ píše Observer. „Kattegat [moře mezi Švédskem a Dánskem] hyne. Rychle ztrácí schopnost udržet život ryb, protože je silně znečištěný a schází mu kyslík,“ uvedly londýnské Times. „Z polských řek se rychle stávají otevřené stoky a větší zlepšení není v dohledu.“ — Guardian.

V listopadu 1986 došlo ke katastrofálnímu znečištění, které londýnský Daily Telegraph popsal jako „znásilnění největšího a nejproslulejšího západoevropského vodního toku“. Velký požár v chemičce ve švýcarské Basileji přivolal požárníky a ti uhasili oheň hadicemi. Přitom nevědomky spláchli do Rýna deset až třicet tun chemikálií a pesticidů a vytvořili tak „vodohospodářský Černobyl“. Události byly plné noviny. Ale obvykle se nepíše o tom, že v méně dramatickém měřítku se jedovaté odpady vypouštějí do Rýna pravidelně.

Znečištění vody se neomezuje na oblast okolo zdroje. Kilometry daleko může mít smrtící účinky. Evropské řeky, které se vlévají do Severního moře, unášejí barvy, bělidla zubních past, toxické odpady a hnůj v takových množstvích, že holandský Ústav pro rybářský výzkum nyní označuje platýsovité ryby ze Severního moře za nepoživatelné. Přehledy ukazují, že 40 procent platýsů z mělčin trpí kožními chorobami nebo rakovinnými nádory.

Kdo může za takové znečištění? Většina ukazuje prstem na průmysl, jehož ziskuchtivost daleko převyšuje starost o životní prostředí. Ale i zemědělci mají vinu na znečištění potoků a řek ve svém okolí. Rostoucí užívání dusíkatých hnojiv může způsobit, že úniky ze siláže jsou zhoubné.

Jednotlivci také používají řeky, aby se zbavovali nepotřebných věcí. O řece Mersey, která sbírá odpady ze severozápadní oblasti Anglie, se říká, že je nejšpinavější v Evropě. „V Mersey by se dnes koupal jen hlupák nebo nevědomec,“ poznamenal liverpoolský Daily Post a dodal: „Kdo má tu smůlu, že do řeky spadne, skončí nejspíš v nemocnici.“

K znečištění moře také významně přispívají odpadní vody. Moře u jedné oblíbené anglické výletní pláže údajně obsahovalo množství odpovídající „jednomu šálku odpadních vod na průměrnou domácí vanu“, tedy čtyřnásobek limitu EHS.

A je tu další nebezpečí; to padá z oblohy.

Kyselý déšť — hrozba a starost

Lidé v Anglii jeden čas umírali, protože dýchali vzduch — nebo spíš smog. Dnes jsou úmrtí na takové znečištění vzácná. Londýnský smog, který zabil v roce 1952 odhadem 4 000 lidí, už nehrozí. Některé elektrárny na uhlí, které přispívaly k tvorbě smogu, se přestěhovaly na venkov, byly vybaveny vysokými komíny a v některých případech filtry, které odstraňují velké procento nejjedovatějších plynů.

Tím se však znečišťování ovzduší nezastavilo. Vysoké komíny snad odstranily nebezpečí pro bezprostřední okolí, ale převládající větry teď znečištění roznášejí na dálku — často do jiných zemí. Tak trpí Skandinávie britským znečištěním a mnoho lidí mluví o Británii jako o „evropském smradlavém dědkovi“. Podobně působí průmysl amerického středozápadu velkou část kanadského problému s kyselými dešti.

Vědci po léta ukazují prstem na oxid siřičitý jako na hlavního viníka znečištění ovzduší, který působí kyselý déšť. V roce 1985 prohlásil Drew Lewis, prezidentský vyslanec USA na kanadsko-amerických jednáních o kyselém dešti: „Říkat, že sloučeniny síry nepůsobí kyselý déšť, je jako říkat, že kouření nepůsobí rakovinu plic.“ Zdá se, že ve styku s vodní párou vytváří oxyd siřičitý kyselinu sírovou a ta buď může způsobit kyselost deště, nebo se hromadí v kapkách v oblacích, a tak zalévá horské lesy smrtící vláhou.

Když padá kyselý déšť, a ještě hůř, když taje kyselý sníh, působí to na půdu vespod. Švédští vědci, kteří zopakovali průzkum z roku 1927, shledali, že v hloubce 70 centimetrů se kyselost lesní půdy zvýšila desetinásobně. Tato chemická změna silně ovlivňuje schopnost rostliny čerpat životně důležité nerosty jako vápník a hořčík.

Jak to vše postihuje člověka? Ten trpí, když jezera a řeky, které se hemžívaly životem, začínají být kyselé a bez života. Norští vědci navíc docházejí při svých výzkumech k závěru, že zvýšená kyselost vody v jezerech i v půdě rozpouští hliník. Vědci zaznamenali „jasný vztah mezi vyšší úmrtností a růstem koncentrací hliníku“ ve vodě. Možné vztahy mezi hliníkem, Alzheimerovou chorobou a jinými nemocemi stáří stále vyvolávají znepokojení.

Je pravda, že v oblastech jako britská řeka Mersey a francouzská skládka Entressen se leccos vykonalo pro zlepšení situace. Ale tento druh problémů nemizí. Vynořuje se po celém světě. Existuje však ještě jiný, neviditelný druh znečištění.

Ozón — neviditelný nepřítel

Spalování fosilních paliv, ať v elektrárnách nebo doma, vytváří ještě jiné znečišťující činitele než oxid siřičitý. Patří k nim oxidy dusíku a nespálené uhlovodíky.

Vědci nyní stále více viní ze znečištění tyto oxidy dusíku. Vlivem slunečního světla přispívají k tvorbě smrtícího plynu — ozónu. „Ozón je hlavní znečišťující činitel vzduchu ovlivňující rostlinstvo v USA,“ prohlásil David Tingey z Agentury pro ochranu životního prostředí USA. Odhadl, že to jeho zemi stálo za rok 1986 miliardu dolarů. Evropská ztráta se tehdy uváděla asi 400 miliónů dolarů ročně.

Kyselý déšť tedy hubí vodní toky, ale mnozí se domnívají, že ozón, který v konečné fázi souvisí s výfuky aut, má větší vinu na odumírání stromů než kyselý déšť. Economist píše: „Stromy [v Německu] předčasně nezabíjí kyselý déšť, ale ozón. Smrtelnou ránu snad zasadí mráz, kyselá mlha nebo choroba, ale ozón činí stromy zranitelnými.“ A to, co se děje v Evropě, jen zrcadlí podmínky v jiných světadílech. „Stromy v kalifornských národních parcích jsou poškozovány znečištěním ovzduší, které možná přichází až z Los Angeles,“ uvádí New Scientist.

Zemi však poskvrňuje horší druh znečištění. Je to základní příčina fyzického znečištění země, vody a vzduchu na naší planetě.

Mravní znečištění

Je snadné dát se oklamat vzezřením člověka. Ježíš Kristus to názorně ukázal. Oslovil náboženské vůdce své doby: „Běda vám, . . . protože se podobáte obíleným hrobům, které se zevně jeví vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné. . . nečistoty všeho druhu.“ (Matouš 23:27) Ano, člověk může navenek vypadat úhledně, dokonce přitažlivě, ale jeho řeč a chování možná prozradí jeho pravou pokleslou osobnost. Je to smutné, ale takové mravní znečištění je dnes rozšířené.

K mravnímu znečištění patří zneužívání drog, které je rozšířenější než kdy dříve. Hvězdy pop music, idoly jeviště i plátna, dokonce napohled slušní obchodníci vyvolávají skandály svou drogovou závislostí. K mravnímu znečištění patří také sexuální nemravnost, která může vést k rozbití rodin, rozvodům, potratům i bující epidemii pohlavně přenášených chorob včetně děsivé metly AIDS.

U kořene tohoto mravního znečištění je sobectví, které je i u kořene velké části hmotného znečištění, jež postihuje lidstvo. Tereza Kliemannová, která se v brazilském státě São Paulo zabývá léčením AIDS, řekla, v čem je problém: „Prevence [AIDS] znamená změnu chování ve vysoce rizikových skupinách, a to je těžké.“ Obrovská většina lidí trvá na tom, že budou dělat, co chtějí oni, místo aby brali v úvahu, jak se jejich chování dotkne druhých. Díky tomu je literatura, zábava a prakticky celá lidská kultura prostoupena mravním znečištěním.

Myslícím lidem se většina dnešních pokusů o hmotné a mravní očištění jeví jako pouhá zástěrka. Zajímalo by tě možná, zda existuje nějaká spolehlivá naděje, že naše Země bude čistá fyzicky i mravně. Neklesej na mysli. Bible nám říká, že konec znečištění je na dohled.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Horší než škody napáchané časem

Po létech, kdy byl tento tesaný kamenný obličej vystaven živlům, podobá se pouhé posmrtné masce. Horší než škody napáchané časem jsou korozní účinky znečištěného ovzduší. Staré budovy po celém světě od radnice v americkém Schenectady po slavné stavby v Benátkách trpí sžíravou erozí kyselého deště, který je omývá. Římské památky se podle zpráv při doteku drolí. Soudí se, že řecký Parthenon utrpěl za uplynulých třicet let větší škody než za předešlé dva tisíce. Takové škody často vznikají spolupůsobením vlivů prostředí včetně teploty, větru a vlhkosti a také bakterií žijících na zdech stavby. Když takto trpí neživé předměty, jaký musí být účinek na živé tvory?

[Obrázek]

Reliéf na londýnské katedrále