Otázky, které volají po odpovědi

MOŽNÁ, že jste se někdy v životě zeptal: ‚Jestliže existuje Bůh, proč připustil tolik utrpení? A proč je připouští tak dlouho, během celých lidských dějin? Bude někdy utrpení konec?‘

Mnozí zatrpkli, protože na takové otázky nedostali uspokojivou odpověď. Někteří se dokonce odvracejí od víry v Boha nebo ho viní ze svých neštěstí.

Například jeden muž, který přežil masové vraždění nacisty ve 2. světové válce, byl tak zatrpklý, že řekl: „Kdybys mi mohl olíznout srdce, otrávilo by tě.“ Jiný muž, který trpěl v důsledku národnostního pronásledování, jež způsobilo smrt jeho přátel a příbuzných v 1. světové válce, se trpce zeptal: „Kde byl Bůh, když jsem ho potřeboval?“

Tak je mnoho lidí zmateno. Z jejich hlediska se zdá nedůsledné, že Bůh dobroty a lásky připouští, aby se tak dlouho děly špatné věci.

Co nadělali lidé

Rozhodně je pravda, že lidé po staletí — ano, po tisíciletí — páchali nesmírné zlo na druhých. Rozsah a hrůza toho všeho překonává všechny představy.

Jak civilizace údajně dělala pokroky, lidé vynalézali stále ohavnější nástroje k hubení nebo mrzačení druhých: děla, kulomety, válečné letouny, tanky, řízené střely, plamenomety, chemické a jaderné zbraně. Proto jen v tomto století usmrtily války národů asi sto miliónů lidí! Stamilióny byly raněny nebo jinak trpěly. A množství zničeného majetku, například domů a osobního vlastnictví, je nezměrné.

Pomysleme na nesmírný žal, bolest, a slzy, které způsobila válka! Až příliš často trpěli nevinní: starci a stařeny, děti a nemluvňata. A až příliš často nebyli voláni k odpovědnosti mnozí, kteří zlo způsobili.

Na celém světě trvá utrpení až dodnes. Každý den jsou lidé vražděni nebo se stávají oběťmi jiných zločinů. Jsou zraněni nebo umírají při nehodách, k nimž patří ‚zásahy přírody‘ jako vichřice, záplavy a zemětřesení. Trpí nespravedlností, předsudky, chudobou, hladem nebo chorobami a mnoha jinými způsoby.

Jak mohl dobrý Bůh stvořit něco — lidstvo — co tak strašně a tak často trpělo, a to století za stoletím?

Rozpor v lidském těle

Tento rozpor se zračí i v lidském těle. Vědci a jiní, kteří je studovali, se shodují na tom, že je podivuhodně, skvěle utvořeno.

Uvažujme jen o několika jeho úžasných rysech: neuvěřitelné lidské oko, které nemůže napodobit žádná kamera; bázeň vzbuzující mozek, vedle něhož je nejvyspělejší počítač nemotorný; složitá souhra částí těla bez našeho vědomého úsilí; zázrak zrození, který vytvoří okouzlující děťátko — kopii svých rodičů — za pouhých devět měsíců. Mnoho lidí dochází k závěru, že toto mistrovské tvůrčí dílo, lidské tělo, muselo být stvořeno mistrovským tvůrcem — stvořitelem, všemohoucím Bohem.

A přece to úžasné tělo upadá. Během doby je postihují nemoc, stáří a smrt. Nakonec se rozpadá na prach. Je to žalostné. Právě když by měl člověk těžit z desetiletí zkušeností a zmoudřet, tělo se hroutí. Jak žalostně kontrastuje tělo na svém konci se zdravím, životaschopností a krásou, pro něž mělo předpoklady na počátku!

Proč by milující stvořitel udělal něco tak skvělého, jako je lidské tělo, jen aby tak smutně skončilo? Proč by stvořil mechanismus, který tak dobře začíná, a s takovými možnostmi, ale který končí tak špatně?

Jak to někteří vykládají

Někteří říkají, že zlo a utrpení jsou Božími nástroji k zlepšení našeho charakteru prostřednictvím strastí. Jeden metodistický duchovní tvrdil: „Splácení dobrým za špatné patří k Božímu plánu záchrany.“ Myslel tím, že podle Božího plánu musí dobří lidé trpět pro skutky špatných lidí, aby si vybudovali charakter a byli zachráněni.

Pokoušel by se však milující otec zdokonalit charakter svých dětí tím, že naplánuje, aby je týral zlomyslný zločinec? Uvažme také, že mnoho mladých lidí zahyne při nehodě nebo je zavražděno nebo padne ve válce. Tyto mladé oběti již neměly možnost dále si zlepšovat charakter, protože byly mrtvé. Proto myšlenka, že utrpení je připuštěno pro zlepšení charakteru, prostě nedává smysl.

Žádný rozumný a milující lidský otec by nechtěl, aby jeho drahé potkalo utrpení nebo tragédie. Vždyť otec, který by plánoval, aby jeho drazí trpěli kvůli ‚budování charakteru‘, by byl považován na nezpůsobilého, ba dokonce duševně vyšinutého.

Dalo by se tedy rozumně říci, že Bůh, nejvyšší milující Otec, všemohoucí stvořitel vesmíru, úmyslně připravil utrpení jako součást svého „plánu záchrany“? To bychom mu připisovali něco velice krutého a ohavného, něco, co všichni považujeme za nepřijatelné i u pouhých lidí.

Nalézt odpovědi

Kde tedy najít odpovědi na otázky, proč Bůh připouští utrpení a zlo? Otázky se týkají Boha, a proto je rozumné podívat se, jaké odpovědi dává on sám.

Jak najdeme jeho odpovědi? Tím, že půjdeme k prameni, o kterém Bůh říká, že jej dal napsat jako vodítko pro lidi — ke Svaté bibli, k Písmu svatému. Bez ohledu na to, co si o tomto prameni myslíme, stojí za prozkoumání, protože apoštol Pavel řekl: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné. . . k napravování věcí.“ (2. Timoteovi 3:16) Napsal také: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo.“a — 1. Tesaloničanům 2:13.

Nalézt odpovědi na otázky, proč je připuštěno utrpení, je víc než jen intelektuální cvičení. Odpovědi jsou klíčové pro pochopení toho, co se právě nyní děje na světové scéně, co se odehraje v blízké budoucnosti a jak se to dotýká každého z nás.

Měli bychom nechat Bibli, Boží sdělení lidské rodině, mluvit samu za sebe. Co tedy říká o tom, jak začalo utrpení a proč je Bůh připouští?

Klíč k pochopení odpovědi nám dá to, jak jsme duševně a citově utvořeni. Bible ukazuje, že stvořitel do nás, lidí, vložil jednu základní vlastnost: touhu po svobodě. Zamysleme se krátce nad tím, co vlastně pro lidi znamená svobodná vůle a jak to souvisí s tím, že Bůh připustil utrpení.

[Poznámka pod čarou]