Proč Bůh připustil utrpení

„Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok. Napravuj mě, Jehovo.“ — Jeremjáš 10:23, 24.

TA slova byla napsána tisíciletí potom, co byli stvořeni lidé. Jeremjáš si uvědomoval, že až do jeho doby byly lidské dějiny tragédií ve srovnání s dobrým počátkem, který dal Bůh našim prvním rodičům.

Jeremjášův postřeh byl od té doby posílen dalšími 2 500 lety historického dění. Lidská tragédie se ještě zhoršila. Kde se stala chyba?

Zneužití svobodné vůle

Naši první rodiče ztratili ze zřetele skutečnost, že nebyli stvořeni tak, aby se jim dobře dařilo odděleně od Boha a jeho zákonů. Rozhodli se, že se stanou na Bohu nezávislými, a mysleli si, že si tím polepší. To však bylo zneužití jejich svobody. Přestoupili Bohem určené meze svobodné vůle. — 1. Mojžíšova, 3. kapitola.

Proč Bůh prostě Adama a Evu nezničil a nezačal znovu s jinou lidskou dvojicí? Protože vznikla otázka ohledně jeho univerzální svrchovanosti a jeho způsobu vlády. To, že je všemohoucí Bůh a stvořitel všeho tvorstva, mu dává právo panovat nad ním. Protože je všemoudrý, jeho vláda je pro všechno tvorstvo tou nejlepší. Ale Boží vláda byla nyní napadena.

Mohou mít lidé něco lepšího než Boží vládu? Stvořitel jistě znal odpověď na tu otázku. Spolehlivým způsobem, jak se to lidé mohli dozvědět, bylo dopřát jim neomezenou svobodu, po níž toužili. Bůh tedy mimo jiné připustil zlo a utrpení také proto, aby se nade všechny pochybnosti ukázalo, zda může mít lidská vláda úspěch nezávisle na něm.a

Adam a Eva přivodili utrpení sobě i svému potomstvu. ‚Sklidili, co zaseli.‘ (Galaťanům 6:7) „Oni, oni jednali zhoubně; nejsou [Božími] dětmi, je to jejich vlastní vada.“ — 5. Mojžíšova 32:5.

Naši první rodiče byli varováni, že nezávislost na Boží vládě povede k jejich smrti. (1. Mojžíšova 2:17) Prokázalo se to jako pravdivé. Tím, že opustili Boha, opustili svůj zdroj zdraví a života. Degenerovali, až je nakonec dostihla smrt. — 1. Mojžíšova 3:19.

Od té doby dopřál Bůh lidské rodině dostatek času, aby plně předvedla, zda se nějaký politický, společenský nebo hospodářský systém, který byl vynalezen nezávisle na jeho vládě, prokáže úplně uspokojivý. Nastolí nějaký z těchto systémů šťastný, pokojný svět bez zločinů a válek? Vytvoří hmotný blahobyt pro všechny? Přemůže nemoc, stáří a smrt? Boží panství bylo naplánováno tak, aby dosáhlo toho všeho. — 1. Mojžíšova 1:26–31.

Čemu nás učí plynoucí čas

Dějiny brzy potvrdily pravdivost slov Římanům 5:12: „Tak se smrt rozšířila na všechny lidi.“ Tento verš vysvětluje, že „skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt“. Když se naši první rodiče vzbouřili proti Božímu panství, stali se vadnými, nedokonalými. Svému potomstvu nemohli předat nic jiného než svou nedokonalost. Proto jsme se všichni narodili s vadami a podléháme nemoci a smrti.

Plynoucí čas také zjevil, jak hrozně se lidé obtížení hříchem chovají jeden ke druhému. Zlých válek už bylo bezpočtu, i národnostních a náboženských nenávistí, inkvizic, strašných zločinů všeho druhu a projevů sobectví a chamtivosti. I chudoba a hlad soužily milióny lidí.

Lidstvo zkoušelo v uplynulých tisíciletích každý představitelný způsob vlády. Přesto vlády jedna po druhé zklamaly a neuspokojily lidské potřeby. Nedávno byly v mnoha zemích zavrženy komunistické vlády. Ale i v demokratických národech bují zločiny, chudoba, hospodářská nestabilita a korupce. Skutečně, všechny formy lidské vlády se prokázaly jako nedostatečné.

Bůh také dopřál lidem čas, aby dospěli na vrchol svého vědeckého a hmotného rozmachu. Je to však opravdový pokrok, když byl luk a šíp nahrazen jadernými střelami? Když lidé mohou cestovat do vesmíru, ale nemohou spolu žít v míru na zemi? Když se milióny lidí bojí večer vyjít ven kvůli zločinnosti?

Zkouška času tedy ukazuje, že pro lidi není možné úspěšně ‚řídit své vlastní kroky‘ o nic víc než žít bez jídla, vody a vzduchu. Jsou stavěni tak, že jsou závislí na vedení svého Původce stejně jistě, jako jsme stvořeni k závislosti na jídle, vodě a vzduchu. — Matouš 4:4.

Tím, že Bůh připustil zlo a utrpení, jednou provždy ukázal smutné konce zneužití svobodné vůle. Svobodná vůle je tak drahocenný dar, že raději než aby ji lidem vzal, dopustil Bůh, aby viděli, co znamená její zneužití.

Publikace “Statement of Principles of Conservative Judaism” [Vyhlášení zásad konzervativního judaismu] říká o svobodné vůli: „Bez skutečné možnosti nesprávné volby tváří v tvář dobru a zlu je celý pojem volby nesmyslný. . . Velká část utrpení na světě přímo vyplývá z našeho zneužívání svobodné vůle, jež nám byla dopřána.“

Jeremjáš se jistě nemýlil, když řekl: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ A také Šalomoun měl pravdu, když řekl: „Člověk panoval nad člověkem k jeho škodě.“ — Kazatel 8:9.

To důrazně připomíná, že člověk není schopen odstranit utrpení. Ani Šalomoun se vší svou moudrostí, bohatstvím a mocí nemohl napravit bídu vyplývající z lidského panství.

Jak tedy Bůh skoncuje s utrpením? Vynahradí lidem někdy jejich minulé utrpení?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Bůh dal lidem dokonalý počátek, ale dějiny ukazují, že lidé nemohou úspěšně ‚řídit své kroky‘ nezávisle na Bohu.