Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu žít v nábožensky rozděleném domově?

„Vyrůstalo se nám těžko. Můj tatínek pohrdal naším náboženstvím. Doma bylo neustálé napětí.“ — Terry.

ŽIJEŠ v nábožensky rozděleném domově? Pokud ano, víš, jak choulostivá a obtížná věc to může být. Maminka a tatínek jsou možná k sobě velice tolerantní ohledně víry, ale jak zjistil S. Sandmel ve své knize When a Jew and Christian Marry: „Jde tolerance jednoho partnera k náboženství druhého tak daleko, že v tom náboženství nechá vychovávat děti? Upřímná odpověď v mnoha případech zní ne.“

Uvažuj třeba, co by se mohlo stát, je-li jeden z tvých rodičů svědek Jehovův. Tento rodič cítí vážnou zodpovědnost vychovávat tě „v kázni a Jehovově myšlenkovém usměrňování“ a má možná zcela pevné názory na schůzky, morálku, účast na školních sportech, na trávení volného času a na životní cíle. (Efezanům 6:4) Tvůj rodič, který není svědkem, však může mít na tyto věci shovívavější názory.

V neděli maminka možná chce, abys s ní šel na křesťanské shromáždění. Tatínek třeba chce, abych s ním zůstal doma, a díval se na nějakou míčovou hru v televizi. „Byly chvíle, kdy mi bylo tatínka trochu líto,“ vzpomíná Doug. „Přes týden jsme ho neviděli, protože jezdil po obchodech, a o víkendu jsme ho nechali doma, když jsme šli na shromáždění. Jen občas jsem vynechal shromáždění a zůstal jsem s ním doma.“

Ježíš předpověděl, že takové situace nastanou. Říká: „Přišel jsem totiž rozdělit člověka proti jeho otci a dceru proti její matce a mladou manželku proti její tchyni. Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Matouš 10:35, 36) Ne že by Ježíš úmyslně rozděloval rodiny, ale věděl, že takové problémy vyvstanou, když někteří členové přijmou pravé uctívání a ostatní ne. Otázkou je: Co bys tedy měl dělat, jsi-li v takové situaci?

Léčky, jimž se vyhýbej

Především si uvědom, že cílem je udělat radost ne jen jednomu z tvých rodičů, ale samotnému Bohu! To on vyžaduje „uctívat duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Ale dělat to v nábožensky rozdělené domácnosti znamená vyhýbat se některým léčkám.

Kompromisy — Jeden mladý chlapec, jehož rodiče jsou rozvedeni, říká o návštěvách u svého nevěřícího otce: „Snaží se přimět mě, abych šel proti pravdě a proti Bohu.“ Dělá to tak, že naléhá na svého syna, aby se účastnil nekřesťanských prázdninových oslav. „Vyvolává to ve mně velice nepříjemný pocit“, připouští chlapec. Ale Ježíš nám připomíná: „Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden.“ (Matouš 10:37) Stůj tedy pevně za tím, čemu věříš. Když nestačí, že se taktně omluvíš z účasti na pochybné činnosti, laskavě, ale pevně dej svému rodiči najevo, že odmítáš dělat kompromisy. Když tvůj rodič uvidí tvé neotřesitelné rozhodnutí, tlak se možná postupně zmírní.

Je však třeba vyrovnanost. Filipanům 4:5 říká: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ Rozumnost znamená poddajný, pružný. Snad můžeš zařídit věci tak, abys strávil se svým nevěřícím rodičem více času, pokud se cítí zanedbávaný. Pamatuj také na to, že máš závazky vůči oběma rodičům. — Efezanům 6:1.

Dělat „vyrovnávače“ — Z falešného smyslu pro spravedlnost můžeš být v pokušení postavit se v náboženských věcech na stranu maminky prostě proto, že bratr stojí na straně tatínkově, nebo naopak. Je to ale solidní základ pro volbu, jak uctívat Boha? Co když maminčin náboženský postoj je chybný, nebiblický? Přísloví 23:23 však radí: „Kup si samotnou pravdu a neprodávej ji.“

Následovat vůdčí osobnost — Snad cítíš bližší vztah ke staršímu bratrovi nebo sestře než k oběma rodičům. Můžeš také mít sklon dát se jakoukoli náboženskou cestou, kterou si on nebo ona vybere. „Pocházím z velké rodiny a právě tak jsem to cítil“, říká Roberto. Utrpěl duchovní újmu, když jeho starší bratr úplně odmítl pravé uctívání a odešel z domova. „Bylo to velice skličující“, přiznává. Ať cítíš jakkoli blízký vztah ke svému sourozenci, nebyl by to holý nerozum nechat se jím odvést od služby Bohu?

‚Rozděl a panuj‘ — „Když mi bylo devatenáct, táta mě povzbuzoval, abych začal chodit s nějakou dívkou“, vzpomíná Doug. „Maminka, jež byla pokřtěnou křesťankou, byla naprosto proti tomu. Najednou jsem zjistil, že jsem fandil tátovi, ačkoli jsem v hloubi duše věděl, že máma má pravdu.“ Tam, kde mají rodiče různá morální měřítka, je mnoho příležitostí stavět jednoho proti druhému. Může být lákavé přidat se k tomu, kdo víc dovolí.

Jenže postavit rodiče proti sobě jen zvýší napětí v rodině. A dostat dovolení dělat něco, o čem ty víš, že je nemoudré nebo špatné, tě v Božích očích sotva omluví. „Jestliže tedy někdo ví, jak dělat, co je správné, a přece to nedělá, je to jeho hřích.“ (Jakub 4:17) Místo abys manipuloval rodičem, který ti dává víc volnosti, proč se nesnažit respektovat toho rodiče, který tě vede „cestou života“? — Přísloví 6:23.

Zvol si sám své náboženství

Nicméně někteří mladí mohou být skutečně zmateni pokud jde o to, ke kterému z rodičů se přiklonit. Jak se můžeš rozhodnout? Bible nám vypráví o mladém muži Timoteovi, který vyrůstal v nábožensky rozdělené domácnosti. Je popsán jako „syn věřící židovské ženy, ale řeckého otce.“ (Skutky 16:1) Chvílemi se Timoteus jistě cítil rozervaný ve vztahu ke svým rodičům. Nakonec však přijal náboženskou víru svojí matky a stal se společníkem apoštola Pavla na cestách. (Skutky 16:2, 3) Bylo to tím, že miloval víc matku než otce? Vůbec ne.

Apoštol Pavel napsal Timoteovi: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které tě mohou učinit moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:14, 15) Z toho můžeme vyvozovat, že se Timoteus rozhodl na základě vážného studia Božího slova! Byl „přesvědčován“, aby tomu věřil.

Místo aby ses rozhodoval na základě citových vztahů a emocí, prozkoumej víru svých rodičů ve světle ‚svatých spisů‘a. Nakonec jsi to ty, kdo je zodpovědný za to, abys pracoval na své záchraně! — Filipanům 2:12.

Získat svého nevěřícího rodiče

Když ses v srdci rozhodl řídit se pravým náboženstvím, jak by ses pak měl dívat na svého nevěřícího rodiče? Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany, aby se snažili získat své nevěřící druhy: „Mysli na to: jako manželka můžeš být manželovou záchranou; jako manžel můžeš být záchranou své manželky.“ (1. Korinťanům 7:12–16, Nová anglická Bible) Nedá se to vztáhnout v podstatě i na děti nevěřících?

Tvé čisté chování a hluboká úcta k tvému rodiči může velmi dopomoci k tomu, aby na něho pravé křesťanství příznivě zapůsobilo. (Srovnej 1. Petra 3:1, 2) Pamatuj také, že stát za pravdou neznamená stát jakkoli proti svému rodiči. Tím, že jsi dále laskavý, poslušný a že s ním spolupracuješ, ho můžeš přesvědčit o tom, že ho máš stále rád.

Jestliže vznikne příležitost mluvit s rodičem o tvé víře, v každém případě to udělej. „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří,“ připomíná Přísloví 3:27. Buď laskavý, taktní; je „čas zůstat zticha a čas mluvit“. (Kazatel 3:7) Nemluv s rodičem povzneseně jen proto, že možná víš o Bibli víc. Kdo ví, možná tvé úsilí přinese ovoce. „Můj táta léta silně odporoval“, vzpomíná Jay. „Zdálo se, že se nikdy nezmění, ale nakonec jsme ho získali.“ Když otec Jay před několika lety zemřel, byl křesťanským starším.

Jestliže na obzoru není žádná změna, vzpomeň si na Davidova slova v Žalmu 27:10: „A kdyby mě přece opustil vlastní otec a vlastní matka, stejně by se mě sám Jehova ujal.“ Máš také podporu věrných přátel v křesťanském sboru, kteří mohou ‚přilnout těsněji než bratr‘. (Přísloví 18:24) S jejich pomocí a s pomocí svého věřícího rodiče můžeš stát pevně za pravdou.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Postavit rodiče proti sobě ti snad umožní dělat si, co chceš, ale dlouhodobě to zvyšuje rodinné napětí