Kdo za to může?

„OPÍT se je přijatelné“ pro mnoho lidí ve společnosti, říká Jim Vanderwood z Rady o alkoholismu v Mohawk Valley ve státě New York. Naneštěstí málo lidí může s úspěchem popřít, že pití, i přes míru, je částí povahy jejich společnosti.

Po mnoho let byla většina společností tolerantní k pravidelnému a dokonce silnému pití. To povzbudilo ostatní, aby napodobovali tento shovívavý postoj. Jak tvrdí Vanderwood: „Podívejte se do kina. Stále tleskáme lidem, kteří vypijí víc, než byste snesl vy, a klidně mohou vyjít ven a být velcí kovbojové. Na to se nahlíží jako na jistý způsob budování sebevědomí. Jak proti tomu můžeme bojovat?“

I když tedy hlavní vina spočívá na těch, kteří se pitím za volantem dopustí ublížení na zdraví, jistou míru viny nesou svým nevyrovnaným postojem i tolerantní shovívavé společnosti.

„Pití není jen přijatelné, ale silně podporované“, říká policista Jim Thompson, který se zabývá prevencí zločinů. Časopisu Probuďte se! řekl: „Mnoho sportovních událostí se točí kolem výroby alkoholu, například kolem pivovarnického průmyslu.“ Uvedl, že během mnoha sportovních událostí „nejlepší reklamy v televizi jsou reklamy na pivo, se všemi zářícími hvězdami společnosti chválícími svoji oblíbenou značku“.

Celostátní pracovní porada pořádaná pod vedením bývalého vedoucího amerického úřadu pro zdravotnictví C. Everetta Koopa byl bojkotován Národním sdružením rozhlasových a televizních organizací a Národním sdružením pracovníků v propagaci. Proč? Protože se týkala právě tématu řízení pod vlivem alkoholu a otázky zavinění. Dr. Patricia Wallerová, která na této pracovní poradě předsedala panelové diskusi o výchově, řekla: „Skutečnost je taková, že my [společnost] jsme tento problém vytvořili, a lidé jsou natolik hloupí, že podléhají všemu tomu tlaku, kterým na ně působíme, počínaje věkem, kdy jsou schopni vnímat něco v televizi. ‚Ale‘ [říká společnost] ‚my neneseme odpovědnost. To není náš problém.‘“

Dnešní mladý provinilec — zítřejší problémový pijan

Různými prostředky, televizí, filmem a reklamami, je pití oslavováno. To zasáhne mladou, vnímavou mysl poselstvím: ‚Můžeš pít a přitom žít šťastně až do smrti.‘

„Průměrné dítě uvidí sedmdesátpěttisíckrát v televizi, jak se pije alkohol, dříve než dosáhne zákonného věku, kdy může pít,“ prohlásil dr. T. Radecki z Národní koalice proti televiznímu násilí ve Spojených státech. Britský výzkumník Anders Hansen provedl ve Velké Británii průzkum programů televize v nejlepším vysílacím čase a zjistil, že jedenasedmdesát procent všech beletristických programů obsahuje pití. Byly tam v průměru 3,4 scény pití za hodinu a „jen velmi málo z nich zobrazovalo konzumaci alkoholu s jejími konkrétnějšími následky“, jako dopravní nehody a zabití, stěžoval si Hansen.

Colman McCarthy, novinář, který píše pro The Washington Post, to vyjádřil takto: „Za žertovnými scénkami. . . bývalých atletů jako drobných kramářů v šenku jsou reklamy a propagační kampaně určené k tomu, aby uchvátily děti a vysokoškolákům podstrčily myšlenku, že konzumace alkoholu, a to ve velké míře, je základem společenského blahobytu. Věřte hochům z reklamy, že když do sebe neobrátíte skleničku, jste mimo.“

V Sovětském svazu je pití a řízení velkým národním problémem. Někteří tamější vedoucí pracovníci pochybují, že se návyky na pití mohou změnit. „Je to v našich ruských kořenech,“ řekl jeden. I když to tak může být, většina se na pití dívá jako na formu rekreace. Potom tedy mladí a vnímaví lidé vyrůstají v prostředí, kde se pije.

J. Vanderwood vysvětluje, že Spojené státy mají „mladou kulturu alkoholiků. Alkohol rovná se softball, bowls, šťastné chvíle. Je-li to rekreace, je to alkohol, je-li to alkohol, je to rekreace.“ Poznamenává: „Mohli byste z této fáze ještě vyrůst, pokud jste si už nepřivodili závislost — psychickou, společenskou nebo tělesnou.“ Ale potom varuje: „Jedna věc, kterou jsme výzkumem zjistili, a máme ji dobře ověřenou, je, že když začnete hodně pít ve čtrnácti, patnácti nebo šestnácti, můžete si vypěstovat závislost během jednoho roku. Je-li vám něco málo přes dvacet, během několika let.“

Můžeme se pak divit, že hlavní příčinou smrti mladých lidí od šestnácti do čtyřiadvaceti jsou ve Spojených státech dopravní nehody spojené s alkoholem? Bezpochyby je to hlavní příčina smrti i v mnoha jiných zemích. Dr. Wallerová dochází k závěru, že uvědomělí rodiče, kteří se snaží vychovávat děti v domácím prostředí, jež vede ke střízlivosti, stojí proti shovívavé společnosti, která je ‚táhne‘ opačným směrem.

Tak se dnešní mladistvý pijan může zítra stát pijanem chronickým. A často se odmítá napravit, což představuje velkou hrozbu pro bezpečnost veřejnosti na silnicích. Jeden čtyřiatřicetiletý recidivista poté, co absolvoval státem nařízený protialkoholický program, šel na flám a řídil svoji malou dodávku na dálnici v Kentucky po špatné straně. Narazil do autobusu plného mladých lidí a poslal 27 lidí — 24 mladých a 3 dospělé — na smrt v plamenech. Skutečně se ukázalo, že více než čtvrtina těch, kteří byli odsouzeni za opilost při řízení, se již dříve provinili.

Alkohol — zákonem povolená droga

Mnohé autority upozorňují veřejnost na to, že alkohol je zákonem povolená (legální) droga. Kladou rovnítko mezi alkohol a ostatní návykové drogy.

Při zvláštním briefingu Bílého domu prohlásil americký prezident Bush, že řízení v opilosti je „stejně ochromující jako crack. Nevypočitatelné jako násilnosti gangů. A zabíjí více dětí, než obojí dohromady.“ Také zdůraznil, že „musíme učit naše děti, že alkohol je droga“.

Jestliže jste se dříve na alkohol nedíval jako na drogu, nebyl jste sám. „Spousta lidí to nespojuje; právníci, lékaři, soudci,“ říká C. Graziano, ředitel Dopravní bezpečnosti a dodává: „Alkohol může ovlivnit každého. . . Je dostupný. Je tak snadné ho získat!“ Protože je ve většině zemí zákonem povolený, dá se koupit v různých typech obchodů. Často je málo kontrol.

Alkohol je vzhledem ke své kalorické hodnotě vlastně potravinou. Ale musí být hodnocen také jako droga, protože potlačuje centrální nervový systém těla. Ve velkých dávkách má narkotické účinky stejně jako barbituráty. Svojí „schopností změnit náladu potlačuje stres“, říká J. Vanderwood. „Uvolňuje naše zábrany, mění náš myšlenkový proces. Myslíte si, že zvládnete to, co ve skutečnosti nezvládnete.“ V tom vězí problém řízení a pití. Jak uzavírá: „Máte poškozenou osobnost se zkresleným úsudkem o konání ovlivněném alkoholem.“

Někteří, kteří procházejí obtížnými situacemi — rozvod, ztráta zaměstnání, rodinné problémy — se často utíkají k silnému pití ve snaze vypořádat se s tlakem a stresem. V tomto stavu se chovají „iracionálně a nezodpovědně, což zahrnuje i řízení pod vlivem alkoholu“, říká Journal of Studies on Alcohol.

Nicméně člověk nemusí být zrovna opilý, aby bylo jeho chování alkoholem ovlivněno. Jen jedna nebo dvě skleničky mohou zkreslit úsudek řidiče a mohou z něho udělat hrozbu pro sebe i pro jiné.

Je to skutečně tragická metla společnosti, otrávená smrtelnou směsí obchodní chamtivosti a povolného přístupu k zákonem povolené, ale potenciálně velice nebezpečné látce. Jaká tedy existuje útěcha pro ty, kdo truchlí nad touto tragedií? Jaká může být reálná naděje, že se najde lék?

[Praporek na straně 10]

Mladiství, kteří hodně pijí, si mohou vypěstovat závislost během jednoho roku

[Praporek na straně 10]

Řidič nemusí být opilý, aby bylo jeho chování alkoholem ovlivněno

[Obrázek na straně 9]

Mnohými prostředky, například televizí, je pití oslavováno