Co říká Bible

Smrt dítěte — Proč to Bůh připouští?

MNOHO rodičů postižených ztrátou dítěte cítí úlevu, když se dovědí, že si smrtí nevzal jejich dítě Bůh, jak učí některé církve.a Zůstává však tento strohý fakt: Bůh má moc smrti zabránit. Nicméně dovoluje, aby smrt pokračovala.

A tak, když nějaké dítě zemře, jeho rodiče mohou v bolesti vykřiknout: „Proč to Bůh dopustil?“ Smrt, ať je způsobená nehodou, nemocí nebo násilím, se téměř vždy jeví jako krutě nespravedlivá. Smrt dítěte ještě mnohem více. Pamětní deska na hrobě jednoho dítěte na jednom hřbitově je nadepsána tímto beznadějným protestem: „Tak malý, tak sladký, a tak brzy.“

Stvořitel s vámi soucítí

Jak mohl Bůh připustit takovou bolest? Jestliže jste v nedávné době ztratili dítě smrtí, žádné vysvětlení, ať je jakkoli rozumné, nemůže prostě bolest z této ztráty zahladit. V biblických dobách se dokonce i muži veliké víry trápili nespravedlivými životními tragédiemi a ptali se Boha, proč takové věci připustil. (Srovnej Habakuka 1:1 až 3.) Avšak v Bibli jsou odpovědi, které nám časem mohou poskytnout útěchu.

Nejdříve vězte, že Bůh nechtěl, aby vaše dítě zemřelo. Bůh nemá zalíbení ani ve zničení bezbožníků, natož ve smrti dítěte. (Srovnej 2. Petra 3:9.) Jistě se ho bolestně dotýká, když nějaké dítě zemře. Konec konců, my pociťujeme tragédii smrti pouze proto, že jsme schopni milovat, soucítit s jejími oběťmi. A jsme schopni milovat pouze proto, že jsme stvořeni k Božímu obrazu. Zrcadlíme Boží dokonalou schopnost milovat, i když přinejlepším slabě. (1. Mojžíšova 1:26; 1. Jana 4:8) Bible nás ujišťuje, že Bůh čte nejhlubší city našeho srdce, sečetl všechny vlasy na našich hlavách, ví dokonce i to, když vrabec spadne ze stromu. Proto je nazýván „Otec něžného milosrdenství“. — 2. Korinťanům 1:3; Matouš 10:29–31.

Je tedy zřejmé, že Bůh nechce, aby někdo z jeho inteligentních tvorů zemřel. Jeho záměrem je smrt ukončit, navždy ji pohltit. (Izajáš 25:8) Jestliže to tedy pociťuje takto, proč ji zatím připouští, obzvláště smrt dětí?

Kdy začala smrt

Bůh připouští smrt dětí ze stejného důvodu, pro který připouští, aby trpěli i dospělí. Smrt byla volbou Adama, ne Boha. Dokonce, dříve než se Adam a Eva vzbouřili proti svému stvořiteli v Edenu, oba velmi dobře věděli, že Bůh stanovil smrt jako trest za hřích. Kdyby si nezvolili, že budou Bohu nevěrní, mohli by být naživu dodnes. Pošetile však odvrhli nejvzácnější dědictví, které mohli předat svému potomstvu — právo na dokonalý věčný život na zemi. Jakmile zhřešili, přestali být dokonalými. Všechno, co mohli předat svým potomkům, byl hřích a smrt. — 1. Mojžíšova 3:1–7; Římanům 5:12.

Možná vás zajímá: ‚Proč Bůh dovolil Adamovi a Evě, aby hřešili, když byla cena tak vysoká? Nebo proč nepotlačil jejich vzpouru dříve, než mohli předat smrt a bídu svým dětem — a také našim dětem?‘

Vyvstala sporná otázka

Bůh dovolil našim prarodičům, aby ho neuposlechli, protože nikdy nezamýšlel vytvořit svět automatů, bytostí sloužících Bohu jen proto, že k tomu byly naprogramovány. Stejně jako každý rodič, i Bůh chtěl, aby mu jeho lidské děti sloužily ne z donucení, ale proto, že k němu pociťují důvěru a lásku. Dal Adamovi a Evě hojně důvodů, aby mu důvěřovali a milovali jej, ale oni ho neusposlechli a jeho vládu zcela zavrhli. — 1. Mojžíšova 1:28, 29; 2:15 až 17.

Proč Bůh nevykonal rozsudek nad buřiči rovnou na místě? Bůh již vyjádřil svůj záměr, že země by měla jednoho dne být naplněna potomky Adama a Evy. Nikdy se nestane, že by Bůh své záměry neuskutečnil. (Izajáš 55:10, 11) Ale ještě důležitější je, že v Edenu vyvstala jedna závažná otázka. Má Bůh právo panovat nad člověkem a je jeho cesta ta nejlepší, nebo si může člověk vládnout sám lépe?

Jediným spravedlivým způsobem, jak tuto otázku zodpovědět jednou provždy, bylo dovolit člověku, aby si vládl sám. Dějiny zodpověděly tuto otázku nemilosrdně. Ubohé výsledky lidské vlády jsou všude kolem nás — svět, ve kterém je smrt nevinných dětí na denním pořádku a většinou se ztrácí v moři dalších neštěstí. Kdyby nic jiného, šest tisíc let lidské vlády potvrdilo: myšlenka, že si člověk může vládnout bez Boha, je něco horšího než smutný omyl; je to velká lež. Dokud bude člověk vládnout bez Boha, bude žít a umírat v bolesti.

Jehova, milující a spravedlivý Bůh má moudřejší volbu. Stejně tak, jako rodič dovolí, aby se jeho milované dítě podrobilo bolestivé operaci ve prospěch šťastné a zdravé budoucnosti dítěte, i Bůh dovolil člověku, aby podstoupil trápení své vlastní vlády ve prospěch věčné budoucnosti lidí. A právě tak, jako bolest operace netrvá věčně, lidská vláda a její nespravedlnost se blíží ke konci.

Až Boží království bude vládnout bez odporu nad touto zemí, milióny dětí budou vzkříšeny a přivítány zpět ze smrti. Mnozí tedy budou „bez sebe velkým nadšením“, podobně jako rodiče, jejichž děti vzkřísil zpět k životu Ježíš v prvním století n. l. (Marek 5:42; Lukáš 8:56; Jan 5:28, 29) A až bude celé lidstvo obnoveno do dokonalého stavu, který Adam s Evou ztratili, pak již nikdo nikdy nezemře — včetně dětí! — Zjevení 21:3, 4.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 27]

Milióny dětí budou vzkříšeny a přivítány zpět ze smrti