„Cti svého otce a svou matku“

TATO slova se nám dochovala ze starověku, ze staletí dávno před Kristem. Byla přinesena z vrcholku hory, napsaná na kámen Božím prstem. Mojžíš byl použit k tomu, aby vyvedl izraelské zajatce z egyptského otroctví přes Rudé moře k tábořišti na úpatí rozeklané hory Sinaj. Když strávil na Sinaji čtyřicet dnů a nocí s Jehovou, sestoupil se dvěma kamennými tabulkami, na nichž bylo napsáno Deset přikázání. — 2. Mojžíšova 34:1, 27, 28.

Na jedné z těchto tabulek bylo napsáno páté přikázání, které nyní stojí v Bibli v Druhé Mojžíšově, dvacáté kapitole, dvanáctém verši. Zní: „Cti svého otce a svou matku, aby se tvé dny prokázaly jako dlouhé na zemské půdě, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ Podle apoštola Pavla je to „první přikázání se zaslíbením“, a to zaslíbení je: „Aby se tvé dny prokázaly jako dlouhé na zemské půdě.“ — Efezanům 6:1–3.

Bázeň vzbuzující podívaná na oheň a kouř a strašlivé otřesy hory Sinaj při předávání Deseti přikázání dramaticky dokázaly jejich důležitost včetně pátého — prokazovat čest otci a matce. Co vše zahrnuje toto prokazování cti? Nejen úctu a poslušnost, ale také péči a hmotnou podporu, když je třeba.

To bylo objasněno o staletí později, když se Ježíš střetl se znalci Písma a farizey ohledně jejich ústního podání. Ježíš poukázal na to, že upírají-li nuzným rodičům hmotnou podporu, nectí svého otce a matku. Podle záznamu u Matouše 15:3–6 jim řekl: „Bůh. . . řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí.‘ Ale vy říkáte: ‚Kdo řekne svému otci nebo matce: „Cokoli mám, čím bych ti snad mohl prospět, je dar zasvěcený Bohu,“ ten vůbec nemusí ctít svého otce.‘ A tak jste učinili Boží slovo neplatným pro své ústní podání.“

Ježíš sám projevoval vůči svým rodičům poslušnost a podřizoval se jim. (Lukáš 2:51) Po létech, když umíral na mučednickém kůlu, prokázal čest své matce tím, že láskyplně zařídil, aby měla péči a podporu. — Jan 19:25 až 27.

Apoštol Pavel velmi dobře věděl, že je Božím požadavkem, aby děti, ba i vnuci, pečovali o rodiče v nouzi. Je zajímavé, že takovou hmotnou pomoc spojil s prokazováním cti: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami. Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:3, 4) Vaši rodiče se o vás starali, když jste byl bezmocné nemluvně a dítě; je na vás, abyste jim v jejich stáří pomáhal, když to potřebují.