Co říká Bible

Schvaluje Bible používání hadů?

VĚRNÍ se shromažďují v malých církvích. Hrají na elektrofonické kytary a zpívají spirituály. Vznášejí své modlitby o uzdravení. Naslouchají domáckému kázání a ve vytržení blábolí tím, čemu říkají „nové jazyky“. V tom všem se příliš neliší od mnoha letničních a charismatických skupin v křesťanstvu. Pak vyjmou jed, oheň a hady.

Jed je obvykle strychnin rozpuštěný ve vodě. Oheň může poskytnout plápolající kus látky namočený v petroleji, nebo acetylénová pochodeň. Hadi mohou být chřestýši či ploskorubci, které není těžké nalézt v Appalačských horách Spojených států, kde jsou tyto skupiny nejběžnější. Když cítí, že jsou k tomu povoláni „duchem“, vypijí jed a vztáhnou ruce nad oheň. Také se chopí hadů, zavěsí si je na ruce a ramena, nastavují je proti svému tělu, a podávají je od jednoho ke druhému. Proč?

„Používám hady, protože je to v Bibli jako příkaz,“ říká Dewey, vůdce jedné malé církve v Západní Virginii.a Dewey tvrdí, že byl uštknut sto šestkrát, a má jizvy, jimiž to může prokázat. Ale přikazuje Bible skutečně tyto věci?

„Nebudeš pokoušeti Pána“

„Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest,“ říká Bible v 1. Jana 4:8 v Kralické Bibli. Vyžadoval by Bůh lásky od svých ctitelů, aby si způsobovali zbytečnou bolest? „Uštknutí bolí,“ říká Dewey. „Je to bolest asi stokrát větší, než když bolí zuby. . . Máte pocit, jako byste byli v ohni.“ Přestože většina obětí uštknutí přežije, jsou zaznamenány i smrtelné případy, včetně úmrtí Deweyovy sestry v roce 1961.

Jistě, křesťané byli vždy připraveni zemřít za svou víru, ale jejich smrt obvykle způsobili jiní, protože křesťané odmítali činit kompromisy při dodržování biblických zásad. Na druhé straně, když byl Ježíš vyzván satanem, aby zbytečně a svévolně ohrozil svůj život tím, že by skočil z cimbuří jeruzalémského chrámu, „Řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého“. (Matouš 4:7, KB) Což zahrávání si s hady, ohněm nebo jedem neznamená to, že Boha pokoušíme, neboli jej opovážlivě vyzýváme? Nenaznačuje takové zkoušení hrubou nevíru ze strany takového ctitele, pokus přimět Boha, aby se vůči svému Slovu prokázal jako věrný okázalými skutky?

Co přikazují Písma?

Členové skupin, které zacházejí s hady, tvrdí, že jejich zvyky jsou založené na přikázání Božího slova, a citují jako důkaz Marka 16:17, 18. Podle Kralické bible tyto verše zní: „Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.“

Nejprve je třeba poznamenat, že téměř všichni bibličtí učenci se shodují na tom, že tyto verše původně nebyly součástí Markova evangelia. „Kvůli zpochybněné hodnověrnosti veršů 9–20 by bylo nemoudré vybudovat na nich věrouku, či na nich založit nějakou zkušenost (zvláště na verších 16–18),“ uvádí uznávaný komentátor Charles Ryrie.

Nicméně ti, kteří při svém uctívání používají hady, se často nedají příliš ovlivnit tím, co si bibličtí učenci myslí o pravosti Marka 16:9–20. Tyto verše jsou v Bibli krále Jakuba, což je jediná Bible, jíž většina z nich věří, a tím je pro ně tato záležitost vyřízena.

Ale i kdyby tyto verše byly autentické, nepřikazují používat hady nebo pít jed a neříkají nic o ohni. Nelze je tedy brát jako požadavek pro uctívání. Je skutečností, že Pavel se na ostrově Malta (Melita, KB) setkal s hadem, ale bylo to jen náhodou, neboť had byl na otýpce chrastí, když ji Pavel přikládal do ohně. Ačkoli byl Pavel uštknut a byl božsky ochráněn, nepodal tohoto jedovatého tvora ostatním. Namísto toho „střásl tu ještěrku do ohně“. Místo toho, aby pociťoval palčivou bolest jako ti, kteří dnes používají hady, „nic zlého se mu nestalo“. — Skutky 28:3–6, KB.

Zkouška víry?

Podle Encyklopedie amerických náboženství (The Encyclopaedia of American Religions) je používání hadů poměrně nedávným jevem. „V roce 1909,“ uvádí, „George Went Hensley, mladý vesnický usedlík v Grasshopper Valley v Tennessee, nabyl přesvědčení, že odkaz na hady a jed u Marka 16:17, 18 je ve skutečnosti příkazem. Chytil chřestýše a o několik dnů později v nedalekém Sale Creek jej uprostřed bohoslužeb vyjmul, aby je účastníci mohli držet na zkoušku své víry.“ Ale nejsou žádné důkazy, ať v Písmu, nebo v historii, že by raní křesťané vyžadovali takovou ‚zkoušku víry‘.

Dále lze zvážit toto: Bůh používal Pavla, aby křísil mrtvé; Pavel přesto činil rozumná opatření ohledně svého zdraví i zdraví svých společníků. (1. Timoteovi 5:23; 2. Timoteovi 4:13) Pavel se nesnažil vytvářet si příležitosti, aby pak mohl křísit lidi.

A tak spíše než aby trýznili svá těla bolestí nebo jizvami po uštknutí, jsou křesťané vybízeni, aby ‚vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou‘. (Římanům 12:1, KB) Místo příkazu, aby křesťané zkoušeli svou víru nezodpovědným jednáním, apoštol Pavel rozumně radí: „Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte.“ (2. Korinťanům 13:5, KB) Zkoumejte svou víru na základě Božího slova. Čestné zkoumání sebe sama, porovnání toho, čemu věříte z Písem, vám pomůže určit, zda vaše víra projde životně důležitou zkouškou Božího schválení.

[Poznámka pod čarou]