Mladí lidé se ptají . . .

Proč se rodiče snaží ovládat můj život?

„Hledám příležitost jednat, napnout svaly, cítit svou sílu. . . Chci se naučit rozeznávat hořké od sladkého ochutnáváním, ne řečmi. Hladovím po zkušenostech; [rodiče] mě krmí vysvětlováním.“ — Šestnáctiletý chlapec.

„Jsem s mámou v neustálém konfliktu. . . Snaží se zacházet se mnou jako s dítětem. . . Chci pryč. Nesnáším uvěznění. . . Snažím se dospět a ona mi to nechce dovolit.“ — Sedmnáctiletá dívka.

STÍŽNOST, že se rodiče snaží ovládat jejich život, je mezi mládeží běžná. A snad i ty máš tentýž důvod ke stížnosti. Ty říkáš, že chceš zůstat dlouho venku; oni říkají, že musíš být doma brzy. Ty říkáš, že jsi zralý na to, abys měl známost; oni říkají, že jsi příliš mladý. Zdá se, že každé ‚Mohu?‘ je vítáno slovy: ‚Ne, nesmíš.‘

Rodičům se však musí nechat, že většině mladých aspoň občas dovolí prosadit svou. A ty pravděpodobně nejsi výjimkou. Dále, rodiče jsou si pravděpodobně velmi dobře vědomi, že už nejsi dítě; dříve či později budou muset uvolnit dozor, který nad tebou měli od tvého narození. A jako většina rodičů pravděpodobně chtějí, aby ses stal vyrovnaným, nezávislým dospělým.

Možná si tedy říkáš: ‚Jestliže rodiče takhle uvažují, proč to nedají najevo?‘ Zdá se ti, že rodiče drží tvůj život v sevření a nemají v úmyslu jej uvolnit. Ve skutečnosti však sotva jde o to, zda budeš řídit svůj vlastní život. Jedinou otázkou je kdy. Ty to chceš teď. Ale tvoji rodiče možná chtějí, abys to řízení získával postupně.

Jedna mladá dívka se na to dívala jako na „projev nedůvěry“ ze strany rodičů, jako na urážlivý náznak toho, že má „sklon k sebeničení, který se musí držet na uzdě“. Ale co když mají rodiče dobrý důvod jednat tak, jak jednají? Pochopení jejich hlediska ti v každém případě může pomoci potlačit hněv, který v tobě možná vyvolává způsob, jímž s tebou zacházejí. Jak říká Přísloví 19:11: „Pochopení člověka jistě zmírňuje jeho hněv.“

Proč stále dohlížejí?

Nejprve si uvědom, že svět se stal nebezpečnějším a zkaženějším od doby, kdy si tvoji rodiče sami řídili cestu mládím. (2. Timoteovi 3:1, 13) Jeden z rodičů připustil: ‚Svět, který náš syn nebo naše dcera poznává ve čtrnácti, patnácti nebo šestnácti letech, je nebezpečnější, než když jsme vyrůstali my. Je méně bezpečné jít ven sám. Otěhotní více mladých dívek, než v době našeho mládí.‘ Není divu, že tě chtějí rodiče chránit!

Jsou-li rodiče bohabojní, také jim velmi záleží na tvém duchovním zdraví. Bible učí, že rodiče mají dětem poskytovat „poučování a kárání, jež patří ke křesťanské výchově“. (Efezanům 6:4, The New English Bible). Vědí také, že nebudeš automaticky přijímat křesťanské hodnoty a víru jen proto, že to dělají oni. Také dobře vědí, že „chlapec [nebo děvče], kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce“. (Přísloví 29:15) I když si možná nemyslí, že jsi dítě, mohou stále cítit povinnost určovat, do kdy máš být doma, a dávat ti i jiná omezení.

Možná máš pocit, že takové kontrolování je pod tvou důstojnost, že je pro děti. Ale vzpomeň si, že to není tak dávno, co jsi skutečně byl bezmocným děckem v náručí svých rodičů. A tak jako tě tehdy chránili před tělesným ublížením, chtějí tě dnes chránit před ublížením morálním. Pamatuj i na to, že tvoji rodiče byli kdysi také mladí a dobře znají těžkosti, do kterých se může mladý člověk dostat. Vždyť i spravedlivý člověk Job vyznal „provinění [svého] mládí“. (Job 13:26) A někteří rodiče udělali jako mladí nějaké vážné chyby, které jim značně zkomplikovaly život.

Jedna matka přiznala: „Musela jsem se vdávat. To proto, že jsem měla vážnou známost, když jsem byla ještě velmi mladá. V šestnácti jsem přišla do jiného stavu. Teď mám tři děti a dvě z nich dospívají. Cítím se na padesát místo na sedmatřicet. Ztratila jsem mládí.“

Snad tvoji rodiče nikdy neprošli tak trpkou zkušeností. Přesto jsou pravděpodobně velmi znepokojeni rizikem, které s sebou přináší časná známost, a možná ti to zakazují. Měl bys jim ten zákaz zazlívat? Jestliže jim to máš za zlé, přemýšlej nad slovy Přísloví 27:12: „Chytrý, který viděl neštěstí, se skryl; nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.“ Skutečně, budeš-li dbát na radu rodičů, můžeš se vyhnout neštěstí.

Měnící se osobnost

Přesto můžeš mít stejný pocit jako mladík, který řekl: „Vím, co dělám. Nehodlám si zkazit život. Proč mě nenechají žít vlastní život?“ Ale problém je možná v tom, že bezděčně vysíláš ke svým rodičům smíšené signály. Chvílemi snad jednáš jako schopný dospělý; jindy možná ukazuješ dětskou potřebu rodičovské pomoci.

V knize How to Single Parent (Co má dělat samotný rodič) Dr. Fitzhugh Dodson vypráví o zkušenosti jedné matky, která šla nakupovat se svou patnáctiletou dcerou. Když dcera zúžila výběr na troje šaty, zeptala se, které jí nejvíc sluší. Matka se na chvíli zamyslela a pak odpověděla: „Myslím, že ty modré rozhodně vypadají nejlépe.“ Jaká byla reakce na vyžádanou radu? „Ale mami, pořád se snažíš ovládat můj život a říkat mi, co mám dělat!“

O několik měsíců později šly opět nakupovat. Dcera si vybrala několikery šaty a zeptala se: „Mami, které z těch šatů mi sluší nejvíc?“ Matka si vzpomněla na dřívější příhodu, a tak pro jistotu odpověděla: „Určitě se dokážeš rozhodnout sama.“ Načež dcera vykřikla: „Ale mami, ty mi nikdy nepomůžeš, když to potřebuji!“

Nálady, které přecházejí od chvástavého naparování až k dětské přítulnosti, rodiče matou. Do určité míry jsou takovými zvraty v chování postiženi všichni mladí; je to přirozená součást dospívání. Ale i když je to přirozené, říká to tvým rodičům, že ještě musíš překonat některé „dětské rysy“, a nejsi dosud připraven na to, aby byl dozor úplně uvolněn. — 1. Korinťanům 13:11.

Získávání větší samostatnosti

Možná si ale myslíš, že by ses aspoň bez části té podpory a pozornosti obešel. A v naději, že získáš svobodu, které se dožaduješ, tě to možná občas svádí, aby ses uchýlil k podvodným prostředkům: „Vím, že bych neměla lhát,“ napsala jedna mladá dívka, „ale dělám to jen proto, abych věci zjednodušila. [Máma] je příliš přísná a nikdy by mě nenechala jít ven, kdybych jí řekla pravdu.“ Podvádění rodičů však nikdy nic nezjednoduší. Jestliže se na lež přijde (což se pravděpodobně stane), může to věci velmi zkomplikovat.

Autoři knihy Options (Možnosti výběru) si moudře povšimli: „Lhát [rodičům], když chceš, aby ti věřili, je stejně nesmyslné jako krást, abys dokázal, že jsi poctivý. Když tě přistihnou, pravděpodobně s tebou zatočí ještě víc už jenom proto, že jsi zbabělec.“ Ještě důležitější je to, že lhaní vyvolává nepřízeň samotného Boha. Přísloví 3:32 říká:: „Kdo se odchyluje, je Jehovovi něčím odporným.“

Buď tedy ke svým rodičům čestný. Udej jim úplné a přesné informace o tom, kam chceš jít a kdo jde s tebou. Pokud ti určí, kdy máš být doma, respektuj to. To je přesvědčí, že jsi zodpovědný. Je méně pravděpodobné, že budou mít starosti, když budeš pryč. A časem možná budou cítit větší jistotu a poskytnou ti více volnosti. Je to tak, jak říká Bible: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ — Lukáš 12:48, EP.

Čas, kdy převezmeš zodpovědnost za svůj život, přijde dostatečně brzy. Do té doby buď trpělivý. Raduj se ze svého mládí. (Kazatel 11:9) Spolupracuj s rodiči a respektuj jejich stanovisko vzhledem ke známosti, k nařízením, k příchodům domů a podobně. Budeš-li to dělat teď, možná si později jen ušetříš lítost a bolest srdce. Pokud si myslíš, že jistá omezení jsou nepřiměřená tvému věku nebo nerozumná, neodmlouvej. V klidu si o tom s rodiči promluv. Snad si jen neuvědomili, kolik ti vlastně je nebo jak už jsi dospěl. Ať je to jakkoli, pravděpodobně zjistíš, že opravdu nemají zájem na tom, aby ovládali tvůj život. Jenom ti chtějí zajistit budoucí štěstí.

[Obrázek na straně 23]

Jak se díváš na stanovení doby příchodu domů a na jiná omezení?