Tlachání — Jak neublížit sobě ani jiným
POKUD budou na zemi lidé, budou si o sobě povídat. Pravděpodobně ani nový, dokonalý svět, který předpovídá Bible, se neobejde bez rozhovorů o jiných lidech.a (2. Petra 3:13) Neformální, nenucená rozprava o přátelích a známých je nedílnou součástí našeho vzájemného dorozumívání a toho, jak spolu udržujeme zdravé vztahy.
Nicméně nelze omluvit zhoubné, zlomyslné tlachání neboli pomluvu! Takový hovor ubližuje a škodí; dokonce může zničit životy, lidské vztahy a pověst. Jak tedy nepřekročit hranici slušnosti a nezapojit se do škodlivého tlachání? Jak se před tím můžete uchránit? Jedny z nejlepších rad, které kdy byly na tento námět napsány, jsou v Bibli. Povšimněme si tedy některých těchto rad.
Kroťte svůj jazyk: Říká se, že „konverzace je cvičením mysli, ale tlachání je pouze cvičením jazyka“. Opravdu, ve většině škodlivých řečí se nezračí zlá vůle, ale neschopnost pomlouvače myslet předtím, než promluví. Někteří klábosí o záležitostech jiných; přibarvují, přehánějí a zkreslují údaje, aniž by přemýšleli o důsledcích. Odhalují druhým chyby svých přátel, druhů a dětí, aniž by si všímali bolesti, kterou působí.
Bible proto radí: „Při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísloví 10:19) Jinými slovy, přemýšlejte, než promluvíte. Uvažujte, než o někom něco řeknete. Ptejte se sami sebe: ‚Řekl bych to znovu i v jeho přítomnosti? Jak bych se cítil, kdyby totéž řekl někdo o mně?‘ (Matouš 7:12) Žalm 39:1 uvádí: „Chci střežit své cesty, abych nezhřešil jazykem, jako stráž chci nasadit vlastním ústům náhubek.“
Je ovšem pravda, že mohou být situace, kdy zůstat zticha může být téměř nemožné. Například můžete mít silné podezření, že někdo vaší rodině vážně ukřivdil. Třeba nemáte žádné důkazy, ale máte pocit, že musíte něco podniknout. Byla by to pomluva, promluvit si o tom s nějakým důvěryhodným přítelem nebo s někým, kdo má autoritu? Stanete se zlomyslným pomlouvačem, vyhledáte-li něčí radu? Určitě ne. Bible uznává, že je moudré důvěrně si pohovořit. Samozřejmě, když řešíme takové ožehavé situace, je nesmírně důležité zachovat si dobrý úsudek a rovnováhu. — Přísloví 15:22.
Nenaslouchejte škodlivému tlachání: Ti, kteří stále hloupě mluví, jsou jenom částí tohoto problému; vinu nesou i ti, kteří s potěšením naslouchají. Pouhé naslouchání může znamenat váš tichý souhlas a přispívá k šíření škodlivého tlachání. Přísloví 17:4 říká: „Zločinec věnuje pozornost ubližujícímu rtu. Padělatel dopřává sluchu jazyku, který způsobuje strasti.“
A tak, když se rozhovor o někom vymkne z ruky, snad budete muset ukázat určitou míru odvahy a říci: ‚Změňme téma hovoru.‘ A jestliže přátelé z vašeho nynějšího okruhu projevují nenapravitelný sklon škodlivě tlachat, třeba začnete uvažovat o tom, že si naleznete nové přátele. Bible říká: „Utrhač chodí a vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.“ (Přísloví 20:19, Ekumenický překlad) Je to pravděpodobně jen otázka času, než se námětem rozhovoru stanete vy sami.
Nepřežeňte svou reakci na tlachání: Většina lidí se tlacháním baví do té chvíle, dokud se nemluví o nich. Na druhé straně si představte, že se stanete obětí ošklivých klevet nebo nepravdivých historek. Někdy lze vystopovat původ takových řečí a v klidu záležitosti urovnat. Ale co když to nejde?
Hněvem se nic nespraví. Ano, „ten, kdo je rychlý k hněvu, dopustí se pošetilosti,“ říká Bible. (Přísloví 14:17) Šalomoun proto dává tuto radu: „Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé. . . Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“ (Kazatel 7:21, 22) Rozhovory o jiných prostě patří k životu a jistě jste se jich tu a tam sami účastnili. Stojí ta záležitost za to, abyste se jí nechali unést? Nezapomene se na ni po chvíli? Je „čas se smát“, a možná, že když projevíte smysl pro humor a prostě se tomu zasmějete, řeči samy pominou. — Kazatel 3:4.
Nepřilévejte olej do ohně: Jestliže klevety neutichají, zeptejte se sami sebe: ‚Nezavdávám druhým nějak podnět, aby o mně tlachali? Nechovám se tak, jako bych dělal něco špatného, takže by mé chování vyvolávalo otázky?‘ Uvažujme o následujících situacích:
◻ Spolupracovnice si povídají za zády své kolegyně o tom, že je líná a nespolehlivá, přestože ona své povinnosti plní uspokojivě. Proč tedy má tak špatnou pověst? Za prvé dává najevo svůj bezstarostný, lehkomyslný postoj, který se snadno zamění za lenost. Na úřední prostředí, v němž pracuje, je její zevnějšek příliš nedbalý. A konečně, neprojevuje rozvahu ve svých osobních telefonních hovorech, mluví příliš nahlas a to vzbuzuje pozornost celé kanceláře. Odtud tedy tlachání!
◻ Místní obchodník se ve svém sousedství dostal do řečí. Šíří se fámy o tom, že je nevěrný své manželce. Muž všemožně popírá toto falešné obvinění. Jaká je příčina těchto klevet? Byl známý tím, že se choval příliš důvěrně ke svým zákaznicím.
◻ O nějaké dívce se povídá, že vede volný život. Někteří tvrdí, že má několik milenců a že užívá kokain. Všechny tyto řeči jsou lživé. Ale ví se o ní, že se stýká s lidmi, kteří jsou ve spojení s drogami. Výstředně se obléká, češe a líčí.
Jste-li obětí jízlivého tlachání, snad pomůže zamyslet se, zda vaše chování, jednání s druhými, dokonce i oblečení a účes nemohou nějak přilévat olej do ohně. Možná, že některé úpravy ve vašem životě mohou klevety umlčet. „Kde není dříví, hasne oheň,“ říká Bible. (Přísloví 26:20) A kromě toho, blíží-li se vaše jednání k hranici neslušnosti, pak je vždy nebezpečí, že můžete uklouznout a udělat něco nesprávného — uvést to, co bylo pouhou pomluvou, ve skutečnost. — Srovnejte Galaťanům 6:7, 8; 1. Korinťanům 10:12.
„Starejte se o své záležitosti“
Rozhovory o jiných patří k životu. Je však třeba uvědomovat si, jak ničivou moc mohou mít. Mnohým starostem a mnohému zármutku, který bychom mohli způsobit sobě i druhým, se lze jednoduše vyhnout, když se řídíme těmito moudrými slovy: „Všechno, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a každá věc hodná chvály, o tom dále uvažujte. . . a Bůh pokoje bude s vámi.“ — Filipanům 4:8, 9.
Ano, samotného Boha zajímá, jakým způsobem se vyjadřujeme o druhých. Ježíš Kristus varoval: „Z každého neužitečného výroku, který lidé řeknou, se budou zodpovídat v den soudu; neboť podle svých slov budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“ — Matouš 12:36, 37; srovnejte Žalm 52:2–5.
Stojíte o dobré vztahy s druhými, o pokoj mysli, a co je nejdůležitější, o dobré postavení před Bohem? Pak se řiďte inspirovanou radou z Božího slova: ‚Nechť je vaším cílem žít v tichosti a starat se o své záležitosti.‘ (1. Tesaloničanům 4:11) Projevujte zájem o druhé, ale čiňte tak laskavě a s úctou. Tak se vyhnete zlomyslnému, škodlivému tlachání.
[Poznámka pod čarou]
a Další informace jsou v 19. kapitole knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, vydané Newyorskou biblickou a traktátní společností Strážná věž, Inc.
[Obrázek na straně 9]
Nezůstávejte tam, kde se tlachá
[Obrázek na straně 10]
Dává lidem vaše neuvážené chování podnět k tomu, aby o vás tlachali?