Vzpomínky zachycené fotoaparátem

Spěcháte do místní sběrny fotoslužby, abyste si vyzvedli ty nádherné snímky, které jste nafotografovali během dovolené. Ale čeká vás velké zklamání. Některé fotografie jsou tmavé, jiné příliš světlé nebo neostré. ‚To je tím fotoaparátem!‘ řeknete nespokojeně. Ale může za to opravdu fotoaparát? Nebo to zavinil sám fotograf?

VAŠE svatba, nádherná místa, která jste navštívili, přátelé, kteří se odstěhovali, prarodiče a další příbuzní, první krůčky vašeho dítěte — všechny tyto vzpomínky lze na filmu zachytit jediným stisknutím spouště. Jaké je to ale zklamání, když se snímky poněkud nepodaří — anebo když vůbec nevyjdou! Ne, nový fotoaparát to pravděpodobně nevyřeší. Klíčem k úspěchu je zvládnout základy fotografování.

Jak pracuje fotoaparát?

Jednoduše řečeno, fotoaparát je světlotěsná skříňka s „okem“ neboli objektivem, jímž dovnitř vchází světlo; to je zaostřováno na film, kde vytváří obraz. Povrch filmu je opatřen chemikáliemi citlivými na světlo. Aby došlo ke správné expozici, musí na tuto vrstvu dopadnout odpovídající množství světla. Příliš mnoho světla způsobí, že fotografie budou přesvětlené. Příliš málo světla zase způsobí, že snímky budou velmi tmavé.

Když zmáčknete spoušť, ve fotoaparátu se na zlomek sekundy otevře závěrka a světlo vytváří na filmu obraz. A tak doba otevření závěrky je jedním ze způsobů, jak ovlivnit expozici filmu. Při běžném denním světle lze v průměru učinit záběr při závěrce nastavené na 1/125 sekundy. Mnoho fotoaparátů má celý rozsah expozičních časů, ale všeobecně lze říci, že nejlepší je používat nejkratší čas, jaký jen dovolí úroveň osvětlení. Čím déle je závěrka otevřená, tím je pravděpodobnější, že snímek bude rozmazaný pohybem vašeho přístroje. Při zhoršených světelných podmínkách tomu lze předejít tak, že se aparát připevní na stativ a závěrka se uvede do chodu drátovou spouští nebo samospouští.

Expozici filmu lze dále ovlivnit nastavením velikosti otvoru objektivu (tomuto otvoru se také říká clona). Je to podobné, jako když otevřete, přivřete nebo zamhouříte oči. Velikost clony určuje množství procházejícího světla. Na mnoha objektivech je prstenec se stupnicí, který umožňuje nastavení různých velikostí clony. Čím větší je otvor objektivu, tím více světla jím projde a tím je film více exponován. Aby celá záležitost nebyla pro začátečníka tak jednoduchá, clonová čísla jsou uspořádána v obráceném poměru k velikosti otvoru v objektivu. Například clona 2,8 znamená velký otvor; clona 32 je velmi malý otvor. Mnoho fotoaparátů má dnes takové vymoženosti jako automatické nastavování expozice a vestavěné expozimetry, které přesně ukáží, jaké hodnoty je třeba nastavit. A některé plně automatické přístroje vykonají veškeré nastavování za vás. Mohou dokonce i automaticky zaostřovat!

Jaký film si vybrat?

Na trhu je velký výběr fotoaparátů, ale také stále se měnící sortiment různých filmů. Na barevné fotografie se používá barevný negativní film. Kopírování a zvětšování těchto filmů je poměrně levné a fotografie mají tu výhodu, že mohou být vždy po ruce. Další výhodou je velká expoziční pružnost. I z nesprávně exponovaného negativu lze získat přijatelnou fotografii. Na pozitivní obrazy na průhledném podkladě neboli na diapozitivy se používá barevný inverzní film. Avšak abyste se z diapozitivů mohli těšit, budete si muset zakoupit diaprojektor a plátno. Film na diapozitivy má menší expoziční pružnost a při osvitu si žádá větší přesnost. Nicméně i z tohoto filmu lze zhotovit dobré snímky.

Filmy se liší citlivostí, a tu poznáte podle čísel v jednotkách ISO nebo ASA.a Některé filmy mají citlivost pouze 25 ISO a jiné až 3 200 ISO. Pro všeobecné použití je vhodný film pro denní světlo s citlivostí 100 ISO, neboť tato střední citlivost dobře vyhovuje pro běžné snímky na denním světle. Citlivější film s hodnotou 400 ISO je vhodný v situacích s horším osvětlením — pro fotografování v podvečer, pod zataženou oblohou nebo v místnosti. Nicméně všeobecně platí pravidlo, že čím je film méně citlivý, tím ostřeji zachytí detaily. Zvětšeniny z hodně citlivých filmů obvykle vykazují zrno.

Máte-li na vašem fotoaparátu volič citlivosti filmu, je velmi důležité nastavit na něm správnou hodnotu v jednotkách ISO nebo ASA. A nyní je před námi rozhodující otázka. . .

Jak dělat dobré fotografie

Většina začátečníků pouze dělá obrázky. Zamíří fotoaparát a stisknou spoušť. Zkušený fotograf věnuje záběru určitý čas a uvažuje o něm. Promýšlí kompozici. Kompozicí záběru se rozumí správné umístění předmětu nebo bodu vašeho zájmu. Umístit námět přesně doprostřed nemusí být nutně tím nejlepším řešením. Povšimněte si na naší ukázce (strana 26), jak námět získává na zajímavosti, umístí-li se poněkud mimo střed — řekněme jednu třetinu od horního okraje nebo od strany fotografie. Tomu se říká uplatňování pravidla zlatého řezu.

Také je důležité oddělit námět od pozadí. Roztříštěné nebo rušivé pozadí může divákovu pozornost od námětu odpoutávat. Je poblíž nějaká světlá stěna nebo nějaké neutrální pozadí, před něž byste mohli lidi umístit? Nemůžete-li nalézt vhodné pozadí, nastavte si na objektivu větší otvor (menší clonové číslo). Tak váš předmět zůstane zaostřený, ale pozadí bude neostré. — Viz příklad na straně 24.

Abyste si skutečně zajistili dobrý snímek, můžete si udělat tři stejné záběry s různou expozicí. Děláte-li záběr při cloně 8 a čase 1/125 sekundy, můžete při stejném čase použít také clonu 5,6 a clonu 11. Tak zvolíte určité rozmezí expozic pro momentální světelné podmínky. Je-li však pro vás rozhodující hloubka ostrosti, pak při těchto záběrech měňte dobu expozice (1/60, 1/125 a 1/250 sekundy), ale clonové číslo ponechte nezměněné.

Důležité je také osvětlení. Je-li za vaším objektem jasné pozadí nebo silné světlo (sníh, moře osvětlené sluncem, pláž), může to váš fotoaparát ovlivnit a způsobit podexpozici. Jak to řešit? Přistupte blíž k objektu a expoziční hodnoty změřte zde. Pak se vraťte do svého výchozího postavení a udělejte záběr se zjištěnými hodnotami. Zkušení fotografové často za denního světla používají „doplňkový blesk“, jímž si přisvítí objekt, který je umístěn proti jasnému pozadí nebo proti hlubokému stínu.

Prudké slunce vysoko na obloze, které svítí přímo dolů nebo zezadu na fotografovanou osobu může vytvářet pod očima, nosem a bradou ostré stíny. Je-li tomu tak, umístěte svůj objekt do stínu, nebo použijte doplňkový blesk. Slunce může svítit za zády vašeho objektu, nemělo by však svítit přímo do objektivu. Když prozáří vlasy fotografované osoby, vznikne kruhový světelný efekt.

Elektronické blesky mají svá omezení, neboť většina z nich je účinná do vzdálenosti asi 10 metrů. A tak budete-li se snažit fotografovat s bleskem pódium (například na křesťanských sjezdech) nebo panoráma města proti tmavému obzoru, pouze si zbytečně vybijete baterie. Blesk směrovaný přímo na objekt obvykle vytváří stíny anebo zdůrazňuje kosmetické vady. Jak se s tím vypořádat? Zkuste blesk ztlumit tak, že na něj (ne na objektiv) dáte kousek látky nebo kapesník; tím se vyhnete přeexponování určitých míst. Nebo fotografujte s bleskovým světlem odraženým od stropu. To si rovněž vyžádá úpravu osvitu. Stíny se také zmenší, když objekt umístíte proti tmavému pozadí.

Fotografie pořizované s bleskem, zejména pomocí aparátů, které mají vestavěný blesk, se vyznačují další zvláštností: osoby na nich mají červené oči. Nemůžete-li blesk od fotoaparátu oddělit (připevnit jej na držák), pak ať se ten, koho fotografujete, nejdříve podívá do jasného světla, aby měl v okamžiku záblesku zornice již zúžené. Nebo ať se dotyčná osoba nedívá přímo do objektivu.

Věrné portréty

Dobrý portrét je více než jen reprodukce rysů tváře. Měl by poskytnout náhled do osobnosti a vlastností portrétovaného jednotlivce. Abyste mohli dělat takové kvalitní snímky, musíte nejdříve zvládnout techniku fotografování. Pak se budete moci soustředit na téma, a ne na svou technickou výzbroj.

V prvé řadě by se váš objekt měl uvolnit. Když použijete teleobjektiv, docílíte záběr zblízka, a nemusíte se přitom přibližovat s aparátem, který působí rozpaky. K uvolnění také pomáhá vhodná hudba. I rozhovor může fotografované osobě pomoci, aby na přístroj zapomněla a tvářila se přirozeně. Používejte otázky, které povzbuzují k volnému vyjadřování a které vyvolávají pocity, jež chcete zachytit. Když fotografujete děti, udělejte z toho hru nebo vyprávějte nějaký příběh. Nechte je, ať jsou spontánní a hravé. Také předměty, které jsou fotografovaným osobám blízké, jim mohou pomoci, aby se uvolnily. Fotografujte tedy hudebníka s jeho nástrojem nebo dělníka s jeho nářadím.

Fotografujete-li skupinu lidí, nemusí to nutně znamenat, že je necháte nastoupit do úhledné řady. Dejte jim nějakou pomůcku — například jedno nebo dvě křesla — a uspořádejte je kolem, třeba do trojúhelníku. Není nutné, aby se každý smál do objektivu. Než zmáčknete spoušť, dobře se na budoucí obraz podívejte. Jsou šaty i vlasy dobře upravené? Nejsou v pozadí nějaké rušivé prvky? Je úhel záběru ten nejpříhodnější? (Záběrem snímaným poněkud pod úrovní obličeje se může zkrátit dlouhý nos a také jím lze odpoutat pozornost od ustupující linie vlasů.) A nyní udělejte několik záběrů a po vyvolání z nich vyberte ty nejlepší.

S trochou úsilí — a také praxe — pro vás může být fotoaparát zdrojem potěšení a může vám pomoci uchovat cenné vzpomínky, vzpomínky, které jste zachytili pohotovým stisknutím spouště svého fotoaparátu!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 26]

Jak se vyhnout nepodařeným snímkům

1. Přečtěte si návod k obsluze fotoaparátu a pečlivě se jím řiďte.

2. Ujistěte se, zda máte správně nastavenou citlivost filmu.

3. Přesvědčte se, že si prsty nezakrýváte objektiv nebo blesk, nebo zda na objektivu nezůstalo víčko.

4. Dbejte na kompozici a úhel záběru. Můžete ji ovlivnit svým postavením a také teleobjektivem.

5. Držte fotoaparát pevně a pak stiskněte spoušť.

[Obrázky na straně 24]

Větší otvor v objektivu (menší clonové číslo) odděluje květinu od pozadí; díky menšímu otvoru zůstává ostrý jak předmět, tak i pozadí

[Obrázky na straně 25]

Doplňkový blesk vyrovnává stíny na horním obrázku

[Obrázek na straně 26]

Uplatněním „pravidla zlatého řezu“ zůstává fotografovaný objekt mimo střed snímku