Stěhovaví ptáci, pozor: Vyhněte se Evropě!

„S ÚSMĚVEM zářícím spokojeností přináší číšník hrdě hlavní chod. Kromě páry z horké kukuřičné kaše míří z talíře na nešťastného stolovníka tři drobounké zčernalé zobáčky. Grilovaná tělíčka ptáků jsou zbavená peří, ale nejsou vykuchaná. Spálená křidélka a vytáhlé tenké nožky připomínají hmyzí končetiny. Lesknou se ve voňavém olivovém oleji.“

Těmito slovy začínal loňského roku článek v listě The Wall Street Journal. Jedná se o drahý sváteční pokrm, který se podává v jedné restauraci v Itálii. Host obyčejně vkládá do úst celé ptáky a v zubech drtí všechny části jeho tělíčka najednou. Tentokrát se ovšem děje cosi jiného. Náš stolovník Piergiorgio Candela, úředník italské společnosti pro ochranu ptáků, se místo toho začne probírat třemi malými mrtvolkami ve snaze určit, o jaký druh jde. Činí závěr: „Tento druh je chráněný.“ Při jedné podobné razii objevil v kuchyni 1 400 oškubaných drozdů.

Článek pokračuje: „Zákon povoluje zabíjet a prodávat jen několik druhů; většinu však ne. Přesto končí každým rokem na italských talířích 50 miliónů chráněných ptáků, například drozdů, skřivánků a jiných zpěvných ptáků. . . Lovem a odchytem do pastí hyne v oblasti Středozemního moře rok co rok asi 15% stěhovavých ptáků. Ve Španělsku katalánští sedláci přilepí ptáky na větvičky, a pak je vkládají do nálevu. Nedaleko Bergama v Itálii lovci ptáky oslepují, aby zpívali ještě líbezněji než běžné domácí ptactvo. A 10% z tří set tisíc obyvatel Malty každoročně jakoby v pominutí smyslů postřílí, zavře do klecí a vycpe na čtyři milióny ptáků.“

Stěhovaví zpěvní ptáci dnes nemají velký důvod ke zpěvu. V některých oblastech člověk stěží zaslechne ptačí zapípání.

[Podpisek obrázku na straně 31]

G.C. Kelley photo