Rodiny, semkněte se, než bude příliš pozdě

„Rodina je nejstarší lidská instituce. V mnoha ohledech je to instituce nejdůležitější. Je to nejzákladnější jednotka společnosti. Celé civilizace přežily nebo zmizely podle toho, zda měly pevné nebo oslabené rodiny.“ — Naučný slovník The World Book Encyclopedia (vydání z roku 1973).

SOUDRŽNÁ rodina slouží dětem jako ochranný slunečník. Mnohde je však dnes tento slunečník samá díra; jinde zůstává zavřený, zastrčený ve skříni. Tradiční rodinné uspořádání se často odsouvá na vedlejší kolej jako něco zastaralého. Televizní komedie nejednou zobrazují otce jako hlupáky, matky jako o něco chytřejší, a nejlépe všechno vědí děti.

Manželská nevěra se stala něčím běžným. V některých průmyslově vyspělých zemích se rozvádí každé druhé manželství. Se stoupající rozvodovostí rychle přibývají rodiny, kde je jenom jeden rodič. Stále více dvojic spolu žije, aniž by uzavřely manželství. Homosexuálové se snaží očistit před lidmi tím, že vstupují do manželství. Sex, ať v normální nebo nenormální podobě, je hlavním lákadlem v kinech a na videokazetách. Školy se na cudnost dívají jako na nepraktickou a rozdávají žákům kondomy, aby smilstvo mohlo být bezpečné — což ovšem takto zajistit nelze. Počet případů pohlavních nemocí a těhotenství mladistvých prudce stoupá. A oběťmi jsou nemluvňata — pokud je jim vůbec umožněno, aby se narodila. Zánikem tradičního rodinného uspořádání tedy trpí nejvíce děti.

Laureát Nobelovy ceny, Alexis Carrel, nechal před lety ve své knize Man, the Unknown (Člověk, tvor neznámý) zaznít toto varování: „Dnešní společnost udělala vážnou chybu v tom, že rodinnou výchovu zcela nahradila školou. Matky nechávají své děti v mateřských školách [a nyní stále častěji i v jeslích], aby měly čas na své zaměstnání, mohly uspokojovat své společenské ambice, oddávat se sexuálním radovánkám, věnovat se literatuře a umění, nebo aby si pouze zahrály bridž, zašly do kina či promarnily čas nicneděláním. Nesou tudíž odpovědnost za to, že se vytrácí rodina, v níž bylo dítě v těsném kontaktu s dospělými a mnoho se od nich naučilo. . . Aby se jedinec mohl plně rozvinout, potřebuje relativní míru soukromí a pozornost ohraničené sociální skupiny, kterou je rodina.“ — Strana 176.

Herec Steve Allen se poměrně nedávno vyjádřil k tomu, jak na rodinu útočí televize, která se naprosto nebrání nečisté řeči a sexuální nemravnosti. Řekl: „Tato záplava nás všechny nese do stoky lidského bahna. Právě ten způsob řeči, který rodiče zakazují svým dětem, nyní podporují nejen majitelé stanic kabelové televize, kteří se řídí heslem ‚všechno je dovoleno‘, ale také kdysi seriózní televizní společnosti. Televizní pořady, ve kterých děti mluví hrubě, jsou jasným svědectvím toho, že v Americe dochází k naprostému úpadku rodiny.“

Jaký odkaz nechává nyní společnost dětem? Přečtěte si noviny, pusťte si televizi, podívejte se na video, nalaďte si večerní zprávy, poslechněte si rapovou hudbu, všimněte si, jaký příklad zanechávají dospělí lidé kolem vás. Děti jsou duševně a citově přesycovány zkaženostmi. „Chcete-li zničit nějakou zemi,“ řekl někdejší britský ministr školství sir Keith Joseph, „znehodnotíte měnu té země.“ A pak dodal: „Společnost lze zničit tak, že se zkazí děti.“ „Zkazit“ v tomto významu znamená „odvést od čistoty nebo počestnosti“. A právě k tomu dnes v abnormální míře dochází. Velmi často se hovoří o kriminalitě mládeže; ale mělo by se více hovořit o kriminalitě dospělých.

Vrátí se to zpět na naši hlavu

Geneva B. Johnsonová, prezidentka organizace Family Service America, řekla při jednom svém vystoupení na začátku tohoto roku: „Rodina jako instituce je těžce, možná osudově nemocná.“ Označila to jako „pochmurnou vyhlídku pro mnohé naše děti“, a pak v neblahé předzvěsti dodala: „Národ je ochotný vykázat do role vyděděnců v bohaté společnosti tolik našich dětí, které mají špatné bydlení, stravování, špatnou lékařskou péči a chabé vzdělání, že se to vrátí zpět na naši hlavu a bude nás to pronásledovat.“ A již nás to začíná pronásledovat. Můžete o tom číst v novinách, slyšet o tom v rozhlase, nebo to vidět v televizi. Zde je jen několik příkladů:

Judonne vytáhne revolver a třikrát střelí Jermaina do prsou. Jermaine je mrtvý; bylo mu patnáct let. Judonnovi je čtrnáct. Byli to nejlepší přátelé. Pohádali se kvůli dívce.

Sto lidí se shromáždilo k pohřbu šestnáctiletého Michaela Hilliarda. Byl zastřelen zezadu do hlavy, když se pohádal po basketbalovém zápasu.

V Brooklynu v New Yorku zapálí tři mladiství dvojici bezdomovců. Denaturovaný líh na to nestačí, a tak použijí benzín. Ten vykonal své.

Na Floridě shodil pětiletý chlapec batole z pátého patra schodišťovou šachtou a zabil je.

V Texasu zastřelil desetiletý chlapec svého kamaráda a jeho tělo ukryl pod verandou.

V Georgii pobodal patnáctiletý chlapec ředitele školy, když měl být potrestán.

V New Yorku se gang mladých lidí ve věku kolem dvaceti let vyzbrojil holemi, tyčemi, sekerami, noži a řeznickým sekáčkem a šel „řádit“ poblíž jednoho přístřešku mužů bez domova. Mnoho z nich zranili a jednomu podřezali krk. Co je k tomu vedlo? Jeden vyšetřovatel to vysvětlil: „Prostě se bavili tím, že napadli tyto bezdomovce.“

V Detroitu ve státě Michigan se jedenáctiletý chlapec přidal k patnáctiletému a znásilnili dvouleté děvčátko. Oběť údajně nechali v kontejneru na odpadky.

V Clevelandu ve státě Ohio znásilnili na základní škole čtyři chlapci ve věku od šesti do devíti let devítiletou dívku. V clevelandském listu Plain Dealer se k tomu vyjádřil novinář Brent Larkin: „Je to přesvědčivý důkaz toho, co se odehrává v naší zemi a toho, jak náš systém hodnot upadá do mravního bahna.“

Doktor Leslie Fisher, který je profesorem psychologie na Cleveland State University, obviňoval televizi. Nazval ji „velkou mašinérií sexu“ a řekl, že „se na tyto věci dívají děti, kterým je osm nebo devět let“. Za úpadek stavu rodin v Americe volal k zodpovědnosti také rodiče: „Máma a táta jsou příliš pohrouženi do vlastních problémů a nemají čas, aby se starali o děti.“

Z odpadu vzejde zase jen odpad

Různé složky ve společnosti, zvláště sdělovací prostředky, komerční umění, zábavní průmysl — tedy složky, které vydělávají na tom, že podbízejí to, co je v lidech nejhorší — chrlí sex, násilí a zkaženost, a tak velkou měrou přispívají k postupnému úpadku mládeže i rodiny. A tak se začíná naplňovat pravidlo: Co se zasévá, to se také sklidí. Z odpadu vzejde zase jenom odpad. Říká se, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá — a v tomto případě zní ozvěna úděsně.

Chce společnost vychovat generaci dětí bez svědomí? Tato otázka byla vznesena po neblaze proslulém „řádění“ party výrostků v newyorském Centrálním parku, kteří zbili a znásilnili jednu osmadvacetiletou ženu a pak ji nechali ležet v domnění, že je mrtvá. Policie mluvila o tom, že byli „arogantní a bezohlední“, a když je zatkli, „vtipkovali, hlasitě se bavili a prozpěvovali si“. Uváděli důvody, proč to udělali: „Byla to legrace.“ „Nudili jsme se.“ „Krátili jsme si čas.“ Časopis Time je označil jako „lidi s amputovanou psychikou“, kteří „ztratili, anebo spíše nikdy neměli tu součást psychiky, které říkáme svědomí“.

Časopis U.S.News & World Report naléhal: „Náš lid musí jednat, aby nevyrostla další generace dětí, které budou bez svědomí.“ Přední psycholog doktor Ken Magid a Carole McKelveyová zdůrazňují právě toto nebezpečí ve své varovné knize High Risk: Children Without a Conscience (Vrcholné nebezpečí: Děti bez svědomí). Anamnézy a svědectví mnoha psychologů a psychiatrů ohromujícím způsobem dokládají tvrzení doktora Magida, že kořenem tohoto problému je selhání pevných vazeb mezi rodičem a dítětem při narození a v raných letech jeho utváření.

Je zřejmé, že každá rodina musí být semknutá během těchto let, kdy se vytváří osobnost dítěte, než bude příliš pozdě!