Výchova v rodinách na celém světě — Vedení spojené s láskou, ukázňováním, vlastním příkladem a vštěpováním duchovních hodnot
RODIČE z celého světa zaslali své zkušenosti s tím, jak úspěšně vychovávali děti od narození až po dospívání. Všichni jsou svědkové Jehovovi a v jejich zkušenostech je zdůrazněna potřeba pozornosti ve čtyřech oblastech, které jsou uvedeny v nadpisu tohoto článku. Výňatky z dopisů, které zde uvádíme, ukazují pouze několik různých aspektů výchovy v rodině, jimiž se tito rodiče řídili.
Zkušenost z Havaje
„Bible říká, že láska je ‚největší‘ vlastnost. Láska — všechny její ušlechtilé stránky — musí prozařovat celý domov a celou rodinu. Carol a já sdílíme tuto božskou vlastnost v našem manželství. Jsme si blízcí. Jsme rádi, když můžeme být spolu. Nemohu dostatečně zdůraznit, že hlavním klíčem k úspěšné výchově dítěte je šťastné manželství.
Dodnes si dobře pamatuji silné pocity, jimiž přetékalo mé srdce během dnů a týdnů po narození našeho prvního dítěte. Stáli jsme v údivu nad začínajícím životem toho malého tvorečka. Vzpomínám, jak jsem viděl Carol celou šťastnou a spokojenou, když kojila naši malou Rachel. Byl jsem rád, že byla šťastná, ale zároveň jsem trochu pociťoval rozmrzelost, náznak žárlivosti. Carol byla celá zaujatá malou Rachel, ale co já? Měl jsem pocit, jako bych byl odstrčen — docela jemně, ale přesto odstrčen — ze středu naší rodiny. S Jehovovou pomocí jsem se odhodlal svěřit se Carol se svými pocity a s tím, co mě trápilo, a ona mi projevila velké pochopení a podepřela mě.
Pak jsem se s naším děťátkem mohl více sblížit, když jsem pomáhal při pracích, které patří k péči o malé děti, včetně těch méně příjemných — prát plenky je bez přehánění něco jedinečného! Po Rachel jsme měli ještě pět dalších dětí. Poslední je Rebecca, které je nyní osm let. S každým dítětem zvlášť jsme vedli osobní biblické studium.
Ještě jeden poznatek o výchově dětí od raného dětství. Carol i já jsme si s dětmi velmi rádi povídali již od chvíle, kdy se narodily. Povídali jsme si o všem možném. Někdy jsme si vyprávěli o Jehovovi a jeho nádherných a podivuhodných dílech. Někdy o nezávažných, legračních věcech — jen tak pro zábavu. Samozřejmě jsme se snažili také je něco naučit, ale navíc jsme se společně těšili z příjemných a uvolněných chvilek. Jsem přesvědčen, že tyto rozhovory nám velmi pomohly, abychom vytvořili s dětmi tak úzký vztah. Bezpochyby přispěly k tomu, že si v naší rodině skutečně dobře rozumíme.
Jehova nás naučil, jak velkou hodnotu mají duchovní věci a to, když se můžeme pro děti obětovat. Carol ani já jsme nikdy neměli hojnost hmotných věcí, ale nikdy jsme o ně vlastně ani neusilovali, ani jsme je nepostrádali. Kdybychom strávili více času v honbě za bohatstvím, nemohli bychom věnovat dostatek času Jehovovi a rodině. Zvolili jsme si správně.“ (Dále se vyjadřuje Carol.)
„Myslím si, že kojení velkou měrou přispívá k vytvoření těsného pouta mezi matkou a dítětem. Matka stráví tolik času mazlením a neustálým přenášením dítěte, že to prostě není možné, aby se s ním nesblížila. Matka nemůže malé dítě opustit na více než dvě až čtyři hodiny. Ed a já jsme vždy velmi dbali na to, abychom si děti nenechali někým hlídat. Vždy jsem si přála sama poučovat své děti a mít dohled nad jejich růstem. A tak jsem nechodila do žádného zaměstnání, dokud byly ještě malé. Myslím si, že jim to pomohlo, aby si uvědomily, jak nám na nich záleží. Nejlepší způsob, jak se s dětmi sblížit, je věnovat jim svůj čas. Nic vás nemůže zastoupit. Žádné hmotné věci vás dětem nemohou nahradit.
Když děti začaly dospívat, bylo to obtížné, protože jsem si musela zvykat na to, že již nejsou malé. Bylo pro mne těžké uvědomit si, že mě již tolik nepotřebují a jsou stále méně závislé. Toto období v člověku vzbuzuje strach a je zkouškou veškeré vaší práce — poučování, ukázňování a výchovy, kterou jste jim poskytli. V dospívání už je pozdě s něčím začínat. Je příliš pozdě na to, abyste je učili morálním zásadám, lásce k lidem a zvláště lásce k Jehovovi. To vše jim musí být vštěpováno již od narození.
Než přijdou kritická léta dospívání, máte na tuto práci dvanáct let. Avšak jestliže jste vyvíjeli úsilí a snažili jste se uplatňovat biblické zásady, přijde jednou chvíle, kdy budete sklízet radost a pokoj, když se vaše děti rozhodnou, že chtějí sloužit Jehovovi celým srdcem.“ — Edward a Carol Owensovi.
Zkušenost ze Zimbabwe
„Děti jsou ‚dědictví od Jehovy‘. Tak to říká Bible v Žalmu 127:3. Měli jsme to na mysli a to nám pomáhalo, abychom jako rodiče dělali v péči o toto dědictví všechno, co jsme jen mohli. V naší rodině jsme věnovali zvláštní pozornost tomu, abychom dělali mnoho věcí společně — měli jsme společnou modlitbu, společné studium Bible, společné uctívání, společnou práci, společně jsme navštěvovali přátele a společně jsme se i bavili.
Občas bylo zapotřebí i ukázňování. Jednou přišel syn pozdě domů; tehdy byl právě v období dospívání. Měli jsme starost. Na naše otázky odpovídal vyhýbavě. Cítili jsme, že něco není v pořádku, ale rozhodli jsme se, že celou záležitost odložíme na ráno. Asi o půlnoci nám někdo zaklepal na dveře ložnice. Byl to náš syn a oči měl plné slz.
‚Tati, mami, celé ty čtyři hodiny nemohu usnout. Je to všechno proto, že jsem vás neposlechl, když jste mě podle Bible varovali před špatným společenstvím. Kluci na mne dnes po škole naléhali, abych si s nimi šel zaplavat a jeden z nich mě pak potopil pod vodu. Kdyby mi nepomohl jiný kluk, asi bych se utopil. Smáli se mi a nadávali mi, že jsem zbabělec. Šel jsem rovnou domů, ale zůstal jsem za domem, protože jsem se cítil provinile. Je mi líto, že jsem vás neposlechl, když jste mě varovali před špatným společenstvím, jak o tom mluví Bible.‘ — 1. Korinťanům 15:33.
Plakal při tom a my také. Byli jsme rádi, že se z toho poučil, ale přesto jsme ho potrestali, aby si to lépe zapamatoval. Ve 2. Mojžíšově 34:6, 7 je ukázáno, že Jehova ‚rozhodně nezprostí trestu‘, přestože je milosrdný a promíjí provinění.“ — David a Betty Mupfururirwaovi.
Zkušenost z Brazílie
„Jsem vdova a na výchovu svého chlapce jsem sama. Zároveň pracuji jako učitelka. Vést a ukázňovat děti není jednoduché. Ze strany rodičů to vyžaduje promyšlené vedení, vyrovnané ukázňování a dobrý příklad. Bylo pro mne těžké, abych byla pevná a zároveň projevovala i pochopení. Musela jsem se naučit umění naslouchat, zvláště naslouchat srdcem. Je důležité sdělovat si myšlenky — ne si jenom povídat, ale také dítě zapojit do rozhovoru a přimět je, aby vyjadřovalo své pocity. Snažila jsem se zapojit jej do rodinných záležitostí i tím, že jsem jej seznámila s naším rodinným rozpočtem. Když přišel účet za elektřinu nebo za vodu nebo přišla na řadu otázka cen ošacení či bot, projednávali jsme to spolu.
Důležité je upřímně děti chválit za dobře vykonanou práci. Při vhodné příležitosti jsem mu vždy ukazovala, proč je dobré řídit se Božími zákony a zásadami. Při jedné příležitosti, když nedal na několikeré napomenutí, jsem musela použít skutečný prut. Bylo to pro mne těžké, ale přineslo to velké požehnání. V období dospívání máme svá lepší i horší období, ale uvědomujeme si, jakou hodnotu má poučování a ukázňování. Syn mi vypráví o svých osobních problémech a sděluje mi své pocity.
Stále musím dbát na to, abychom byli navzájem otevření. Snažím se tedy, aby mě příliš nepohltilo zaměstnání a abych měla na syna vždycky čas. Když máme nějaké problémy, snažím se mu naslouchat velmi pozorně, a s Jehovovou pomocí se nám daří je překonávat. Neskrývám před ním, že mám také své chyby. Jednou jsem byla velmi rozzlobená a řekla jsem mu, aby ‚zavřel klapačku‘. Řekl mi, že takové vyjádření poukazuje na nedostatek lásky. Měl naprosto pravdu. Ono odpoledne jsme si pak spolu dlouho povídali.“ — Yolanda Moraesová.
Zkušenost z Korejské republiky
„V životě naší rodiny jsem horlivě uplatňoval biblické zásady. Zvláště text z 5. Mojžíšovy 6:6–9 mi utkvěl hluboko v srdci. Proto jsem se snažil být s dětmi co nejvíce, abych se s nimi mohl sblížit, abych jim mohl zásady z Božího slova vštěpovat do mysli i do srdce. Také jsem k nám domů zval misionáře a členy rodiny bétel, aby děti opravdu věděly, co to je služba plným časem.
Prvořadou věcí, kterou musí mít rodiče na mysli, když nastanou problémy s dětmi, je to, aby projevovali ovoce ducha. Je lehké nechat se vyvést z klidu a přestat se ovládat. Avšak my jako rodiče musíme být trpěliví a dávat svým chováním příklad. Je důležité brát na děti ohled a dát jim příležitost, aby mohly situaci vysvětlit. Není-li zřejmý důkaz o špatném chování, pak je dobré jim důvěřovat a podpořit je. Když už dítě musíte potrestat, rozeberte to s ním, ukažte mu, co udělalo špatného, a zdůrazněte mu, s jakou nelibostí se na jeho jednání dívá Jehova a vy sami. Teprve pak jej potrestejte. Moji synové po takovém ukázňování mnohdy říkali: ‚Tati, vůbec nechápu, proč jsem byl tak vzpurný. Bylo to ode mne hloupé.‘ Děti si váží rodičů, kterým na nich záleží natolik, že je i trestají.
Rodiče musí být bdělí, aby si všimli počátku nějakého špatného chování. Když byl náš nejstarší syn ve třetím ročníku střední školy, slyšel jsem, jak z jeho pokoje řinčí hlasitá rocková hudba. Zjistil jsem, že byl přijat do jednoho studentského zájmového kroužku (vzorní studenti, kteří v něm byli, měli pomáhat mladším spolužákům) a nechal se ovlivnit světskými způsoby. Přišel jsem na to, že pod stálým nátlakem členů tohoto kroužku a také ze zvědavosti kouřil. Hovořili jsme spolu o škodlivosti kouření a syn sám došel k názoru, že by měl z tohoto kroužku odejít, a také to udělal. Abychom vyplnili čas, který předtím využíval pro tuto nežádoucí mimoškolní činnost, postarali jsme se o zdravé uvolnění v rámci rodiny i s dalšími členy křesťanského sboru.
Nakonec bych chtěl říci, že nejdůležitější je, aby rodiče byli sami dobrým příkladem. Vždy jsem svým dvěma chlapcům říkal, že chci sloužit Bohu plným časem jako služebník, který káže dobré poselství. Když mladší chlapec ukončil školu, mohl jsem odejít z továrny na zpracování hedvábí a stal jsem se služebníkem plným časem. Chlapci viděli mé odhodlání a následovali můj příklad. Když se vrátili z vězení, kde byli kvůli neutralitě, oba vstoupili do služby plným časem a pokračují v ní až dodnes.“ — Šim Ju Ki.
Zkušenost ze Švédska
„Vychovali jsme sedm dětí, pět chlapců a dvě děvčata. Nyní jsou již dospělí a všichni jsou velmi aktivní v kázání dobrého poselství o Božím království. Již od útlého dětství navštěvovali sborová shromáždění a chodili s námi do kazatelské služby. Krok za krokem se učili, jak se vykonává kazatelské dílo — učili se zazvonit, pozdravit, představit se a nabídnout traktát, brožuru nebo časopis. I když byli ještě velmi mladí, měli cvičné proslovy ve škole teokratické služby.
Někdy jsme museli věnovat pozornost vážným problémům. V takových chvílích je důležité projevovat lásku a trpělivost — žádný křik nebo hádání. Problémy jsme řešili tak, že jsme v rozhovoru všechno rozebrali a zdůrazňovali jsme Jehovovo hledisko. Učili jsme je zacházet s penězi. Když byli starší, vydělávali si roznášením novin, kopáním rašeliny, zahradnickými pracemi a tak dále. Návštěvy u prarodičů, kteří bydlí daleko od našeho domova, jim pomáhaly uvědomovat si problémy starších lidí a mít pro ně pochopení.
Ke třicátému výročí svatby jsme dostali následující dopis:
‚Našim milovaným rodičům:
DĚKUJEME VÁM ZA VŠECHNO! Vroucí láska, jíž jste nás zahrnuli, ryzí víra, kterou jste nám vštípili, podivuhodná naděje, kterou jste nám předali — to se nedá vyvážit ani slovy díků ani penězi. Velice si však přejeme, aby Vám tento malý dárek alespoň připomenul, jak velmi Vás, náš drahý tatínku a naše drahá maminko, máme rádi. [Podepsány] Vaše děti.‘
Když se díváme zpět na tyto ‚dvacetileté programy‘, pociťujeme hlubokou vděčnost k Jehovovi, našemu nebeskému Otci, který k nám byl tak milosrdný.“ — Bertil a Britta Östbergovi.
Další různé postřehy rodičů
„Kojení je Jehovovo opatření pro to, aby se dítě mohlo dostat do těsného tělesného kontaktu s matkou, ale otec může k tomuto vztahu přispět kolébáním. Velmi rád jsem děti choval v náručí a téměř každý večer jsem se s nimi před spánkem houpal v houpacím křesle.“
„Jako otec jsem samozřejmě naše děti nemohl kojit, ale měl jsem s nimi úzký tělesný kontakt, když jsem je večer koupal. Pro mne i pro ně to byla velká legrace!“
„Čas od času jsem šel ven jen s jedním z našich dětí a společně jsme se někde najedli. Těšily se na takové chvíle, které mohly strávit s tátou o samotě.“
„Jak roky přibývaly, krok za krokem jsme jim dávali více svobody a odpovědností. Pružina, která je stlačená v ruce, se musí uvolňovat pomalu, aby se nevymrštila nekontrolovaně.“
„Projevujte jim hodně lásky. Žádné dítě ještě nezemřelo z něhy a lásky — ale bez těchto projevů mohou jejich city velmi utrpět.“
„Buďte trpěliví, neponižujte je. Nevracejte se stále k jejich chybám. Pomozte jim rozvinout sebeúctu. Za každou výtku udělte čtyři pochvaly!“
„Dávejte dětem ze sebe to nejlepší, co máte, aby mohly být co nejlepšími lidmi.“
[Obrázek na straně 9]
Malé děti jako Rebecca potřebují opravdovou lásku
[Obrázek na straně 10]
Čas, který věnujete společné práci, přispívá k pevným poutům ve vaší rodině