ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • g91 10/8 str. 7-11
  • „Čas uzdravovat“

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • „Čas uzdravovat“
  • Probuďte se! – 1991
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • Potlačení vzpomínek — duševní bitva
  • Přiznejte si skutečnost
  • Získávání opory
  • Jak se zbavit pocitu viny a studu
  • Urovnání vztahů s rodiči
  • Duchovní zotavení
  • Skrytá zranění zanechaná zneužíváním dětí
    Probuďte se! – 1991
  • Prevence doma
    Probuďte se! – 1993
  • Nesprávné názory, které jsou běžné
    Probuďte se! – 1993
  • Láska a právo ve zkaženém světě
    Strážná věž hlásající Jehovovo království (studijní vydání) – 2019
Ukázat více
Probuďte se! – 1991
g91 10/8 str. 7-11

„Čas uzdravovat“

Ann měla vždy pro každého pochopení; ochotně pomáhala komukoli, kdo měl nějaký problém. Nikdo ani netušil, že tato vyrovnaná, čistá žena má v nitru skrytý citový šrám. Jednoho dne se jí však vrátila vzpomínka. „Byla jsem v práci,“ vypráví Ann, „dostala jsem bolesti a přepadl mě intenzívní pocit studu. Sotva jsem dokázala vstát! Celé dny jsem trpěla. A potom jsem si vzpomněla na to, jak mě můj otčím pohlavně zneužíval — ve skutečnosti mě znásilnil. A ne jednou.“

JE „ČAS uzdravovat“. (Kazatel 3:3) A pro mnohé oběti pohlavního zneužívání v dětském věku — podobných Ann — patří vynoření dávno pohřbených vzpomínek k důležitým součástem procesu uzdravování.

Jak by ale někdo mohl zapomenout takový otřesný zážitek, jako je pohlavní zneužití? Uvažme, jak je dítě bezbranné proti necudnému dotírání vlastního otce nebo jiné silnější dospělé osoby. Nemůže utéci. Neodvažuje se křičet. A netroufá si o tom nikomu povědět! Přesto se možná den co den stýká s tím, kdo je zneužívá a musí se chovat, jako by k ničemu nedošlo. Takové předstírání by bylo obtížné pro dospělého; pro dítě je téměř nemožné. Použije tedy svou nesmírnou představivost, která je dětem vlastní, a unikne psychicky! Představuje si, že ke zneužití nedošlo, vymaže to z paměti nebo znecitliví své vnímání.

Každý z nás ve skutečnosti čas od času vymaže ze své mysli věci, které nechce vidět nebo slyšet. (Srovnejte Jeremjáše 5:21.) Ale oběti pohlavního zneužití používají tuto schopnost jako nástroj sebezáchovy. Některé oběti uvádějí: „Představovala jsem si, že se to dělo s někým jiným a že jsem to celé jen pozorovala.“ „Představovala jsem si, že jsem při tom spala.“ „Když se vynořily vzpomínky, začala jsem si v hlavě řešit matematické úlohy.“ — Strong at the Broken Places (Silní v místech poškození) od Lindy T. Sanfordové.

Není tedy divu, že kniha Surviving Child Sexual Abuse (Jak mohou děti přežít pohlavní zneužití) tvrdí: „Odhaduje se, že až 50 procent obětí pohlavního zneužití si na to nepamatuje.“ Některé ženy si snad pamatují, že byly zneužity, ale vymazaly si z mysli pocity s tím spojené — bolest, zlobu, stud.

Potlačení vzpomínek — duševní bitva

Není tedy nejlepší řešení, aby tyto věci zůstaly pohřbeny v mysli — aby na to oběť prostě zapomněla? Někteří si snad takové řešení zvolili. Ale jiní to jednoduše nedokáží. Je to tak, jak říká Job 9:27, 28: „Když se usměji a pokusím se zapomenout na svou bolest, všechno trápení se mi vrací a pronásleduje mě.“ (Today’s English Version) Potlačování děsivých vzpomínek může být vyčerpávajícím duševním úsilím, zuřivou bitvou, která by mohla zanechat vážné zdravotní následky.

S přibývajícím věkem a životními starostmi ubývá člověku schopnost potlačit vzpomínky. Slabé zavanutí vůně kolínské vody, povědomá tvář, náhlý zvuk nebo dokonce vyšetření u lékaře či u zubaře mohou spustit lavinu děsivých vzpomínek a pocitů.a Neměl by tedy člověk prostě vynaložit větší úsilí, aby zapomněl? Ne, v této fázi nalézá mnoho obětí pohlavního zneužití úlevu, když se snaží vzpomenout si! Žena jménem Jill říká: ‚Když se vzpomínky dostanou na povrch, ztrácejí svou moc. Potlačovat v sobě takové vzpomínky je bolestivější a nebezpečnější než je odhalit.‘

Přiznejte si skutečnost

Proč to tak je? Vzpomínání jednak umožňuje, aby se oběť začala trápit. Duševní bolest je přirozená reakce na sužující zážitek; pomáhá člověku zotavit se z něj a žít dál. (Kazatel 3:4; 7:1–3) Oběti pohlavního zneužití bylo ovšem znemožněno prožít si duševní bolest, byla nucena zapřít svůj hrozný zážitek, musela svou bolest udusit. Takové potlačení by mohlo vyústit do stavu, kterému lékaři říkají porucha z posttraumatického stresu. Je to stav otupení, prostý všech emocí. — Srovnejte Žalm 143:3, 4.

Když se však vzpomínky začnou vracet, oběť může prakticky znovu prožít celou událost. Některé oběti se dokonce dočasně vrátí do stavu, v jakém byly v dětství. „Když se mi v mysli vynoří zážitky z minulosti,“ vzpomíná Jill, „často se mi objeví tělesné průvodní příznaky. Někdy jsou vzpomínky tak tísnivé, až se mi zdá, že přijdu o rozum.“ Dlouho potlačovaný hněv z dětství se nyní provalí na povrch. „Vzpomínání mě ihned uvrhne do deprese a hněvu,“ říká Sheila. Ale za těchto zcela ojedinělých okolností je hněv na místě. Trpíte, vyjadřujete spravedlivý hněv, který ve vás dřímal! Máte právo nenávidět ničemné skutky, které byly na vás spáchány. — Římanům 12:9.

Jedna oběť říká: „Když jsem si dokázala skutečně vzpomenout, velice se mi ulevilo. . . Alespoň jsem teď věděla, s čím zápasím. Ačkoli tyto vzpomínky byly pro mne těžké, vrátila se mi část života, která mě děsila, protože pro mne byla tak neznámá a tajuplná.“ — The Right to Innocence (Právo na nevinnost).

Vzpomínání by mohlo oběti pohlavního zneužívání pomoci dobrat se podstaty některých svých problémů. „Vždy jsem věděla, že sama sebe hluboce nenávidím a mám na sebe zlost, ale nevěděla jsem proč,“ říká jedna oběť, která byla zneužita blízkým příbuzným. Vzpomínání mnoha lidem pomáhá uvědomit si, že to, k čemu došlo, se nestalo jejich vinou, že sami byli obětí.

Samozřejmě, ne každý si vzpomene na to, jak byl zneužíván, tak živě a dramaticky. A většina poradců se shoduje v tom, že na to, aby se člověk zotavil z následků pohlavního zneužití, není nezbytně nutné připomenout si každý jednotlivý detail. Už jen to, že oběť vezme na vědomí, že došlo k pohlavnímu zneužití, je významným krokem k zotavení. — Viz rámeček na straně 9.

Získávání opory

Pokud jste se stala obětí pohlavního zneužití, nenamlouvejte si, že přečkáte bez cizí pomoci bouřku, která přijde spolu s návratem vzpomínek. Velmi pomáhá, když se o své pocity s někým podělíte. (Srovnejte Joba 10:1; 32:20) Někteří lidé, kteří prožívají velice silnou úzkost, se možná rozhodnou, že vyhledají pomoc kvalifikovaného lékaře, poradce nebo odborníka na duševní zdraví. V každém případě by mohli být vašimi cennými spojenci důvěrní přátelé, manželský druh, členové rodiny nebo křesťanští starší, kteří vám budou soucitně a s úctou naslouchat.b „Nejvíce mi pomáhala má nejlepší přítelkyně, Julie,“ říká Janet. „Nechávala mě znovu a znovu povídat o mé vzpomínce. Nechávala mě prociťovat průvodní emoce. Naslouchá mi a reaguje s porozuměním.“

Důvěřovat lidem s sebou nese určité riziko. Navíc se možná cítíte nehodná něčí pomoci — nebo se příliš stydíte o tom hovořit. Ale skutečný přítel se „narodil pro čas tísně“. Dáte-li mu příležitost, mohl by vám poskytnout cennou pomoc. (Přísloví 17:17) Vybírejte si ale, komu se budete svěřovat. Naučte se odhalovat své problémy postupně. Když přítelkyně prokáže, že s vámi soucítí a že umí mlčet, teprve pak můžete zkusit odhalit více informací.

Pomůže vám také, když budete na sebe dbát po tělesné stránce. Dostatečně odpočívejte. V rozumné míře cvičte. Dodržujte zdravý jídelníček. Pokud to jde, zjednodušte si život. Zaplačte si, kdykoli se vám chce. Bude se vám možná zdát, že bolest je nekonečná, ale časem ustane. Pamatujte — prožila jste v dětském věku pohlavní zneužití — a přežila jste to! Jako dospělá žena jste schopná poradit si a máte sílu, kterou jste tehdy neměla. (Srovnejte 1. Korinťanům 13:11.) Postavte se tedy čelem ke svým bolestným vzpomínkám a učiňte přítrž tomu, aby vás ovlivňovaly. Spoléhejte na sílu od Boha. Žalmista řekl: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.“ — Žalm 94:19, Ekumenický překlad.

Jak se zbavit pocitu viny a studu

Skončit se sebeobviňováním je další důležitý krok na cestě k zotavení. „I nyní je pro mne těžké myslet si, že jsem byla nevinná,“ říká jedna oběť jménem Reba. „Uvažuji nad tím, proč jsem mu v tom nezabránila.“

Pamatujte, že člověk, který se dopouští pohlavního zneužívání, používá přímo ďábelské donucovací metody: autoritu (‚Jsem přece tvůj otec!‘), hrozby (‚Když to někomu povíš, tak tě zabiju!‘), brutální fyzický nátlak a dokonce pocit viny (‚Jestliže o tom budeš mluvit, tatínek půjde do vězení.‘) Jiní naopak používají jemné přesvědčování nebo dárky a úplatky. Další vydávají sexuální jednání za hru nebo za projev rodičovské náklonnosti. „Říkal mi, že to dělají lidé, kteří se mají rádi,“ vzpomíná jedna žena. Jak může malé dítě odolat takovému citovému vydírání a podvodům? (Srovnejte Efezanům 4:14.) Ano, ten, kdo zneužívá děti, chladnokrevně využívá toho, že jsou bezbranné, křehké, že jsou „nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“. — 1. Korinťanům 14:20.

Možná, že si tedy musíte připomínat, jak křehká, jak bezbranná jste byla jako dítě. Mohla byste také zkusit strávit určitou dobu s malými dětmi nebo se dívat na své fotografie z dětství. Přátelé vám mohou také pomoci tím, že vám budou neustále připomínat, že to nebyla vaše vina.

Jedna žena přesto říká: „Je mi špatně, když si vzpomenu na pocity, které ve mně otec vyvolal.“ Některé oběti (podle jednoho průzkumu 58 procent) si vzpomínají, že je pohlavní zneužívání vzrušovalo. Je tedy pochopitelné, že se za to velice stydí. Kniha Surviving Child Sexual Abuse nás ovšem upozorňuje, že „tělesné vzrušení je prostě automatická reakce těla na jisté doteky a dráždění“ a že dítě „takové vzrušení nemůže nijak ovládat“. Jedině ten, kdo je zneužil, proto nese odpovědnost za to, co se přihodilo. NEBYLA TO VAŠE VINA!

Uklidní vás též vědomí, že se Bůh na vás v tomto ohledu dívá jako na ‚bezúhonnou a nevinnou‘. (Filipanům 2:15) Posléze může zaniknout i sebezničující nutkání a můžete se naučit mít své tělo ráda. — Srovnejte Efezanům 5:29.

Urovnání vztahů s rodiči

To se může prokázat jako ten nejtěžší krok na cestě k zotavení. Někteří lidé jsou dále plní hněvu, představ o pomstě — nebo pocitů viny. Jedna oběť pohlavního zneužívání řekla: „Deprimuje mě to, protože se domnívám, že Jehova ode mne očekává, že tomu, kdo mě zneužil, odpustím, ale já nemohu.“ Na druhé straně máte snad ze svého zneuživatele chorobnou hrůzu. Nebo snad chováte nepřátelství k matce, pokud nad tím zavírala oči, nebo pokud se k vám začala chovat odmítavě či hněvivě, když vyšlo zneužívání najevo. „Matka mi řekla, že se teď budu muset dívat [na otce] shovívavě,“ vzpomíná jedna žena s hořkostí.

Je jen přirozené, že člověk pociťuje hněv, když byl vystaven pohlavnímu zneužívání. Ovšem pouta, která rodinu pojí, mohou být velmi pevná, a vám se snad nechce přerušit veškerý kontakt s rodiči. Snad jste dokonce ochotna uvažovat o usmíření. Mnohé bude jistě záviset na okolnostech. Oběti jsou v některých případech ochotné svým rodičům úplně odpustit — to neznamená, že omlouvají samotný skutek pohlavního zneužití, ale odmítají nechat se pohltit záští nebo ovládnout strachem. Některé dají přednost tomu, že se vyhnou emocionálnímu střetu a jsou ochotné ‚vypovídat se ve svém srdci‘ a na věc zapomenout. — Žalm 4:4.

Možná však získáte dojem, že by se záležitost dala vyřešit tím, že budete rodiče přímo konfrontovat se skutečností — osobně, telefonicky nebo dopisem. (Srovnejte Matouše 18:15) Pokud se takto rozhodnete, ujistěte se, zda jste se dostatečně zotavila — nebo zda máte alespoň dostatečně pevnou oporu, abyste vydržela emocionální bouři, která se zřejmě rozpoutá. Snažte se být pevná, ale klidná, protože slovní přestřelkou se ničeho nedosáhne. (Přísloví 29:11) Postupovat byste mohla tak, že uvedete 1. k čemu došlo, 2. jak vás to ovlivnilo a 3. co od rodičů nyní očekáváte (například omluvu, zaplacení poplatků za lékaře nebo změnu v chování). Odhalením celé věci dosáhnete přinejmenším toho, že snad rozptýlíte jakékoli přetrvávající pocity vlastní bezmocnosti. A je možné, že tím začnete dláždit cestu k novému vztahu s rodiči.

Je například možné, že se váš otec ke zneužívání přizná a projeví hlubokou lítost. Snad již prokázal upřímnou snahu o změnu, řekněme protialkoholickou léčbou nebo studiem Bible. Vaše matka vás bude možná rovněž prosit o odpuštění za to, že selhala a neochránila vás. Někdy bývá výsledkem úplné usmíření. Nebuďte ale překvapena, budete-li stále pociťovat ve vztahu ke svým rodičům rozpolcenost a rozhodnete-li se, že se nebudete unáhlovat v navazování blízkých vztahů s nimi. Přinejmenším ovšem budete možná schopná obnovit rodinné vztahy na rozumnou úroveň.

Na druhé straně by ovšem taková konfrontace mohla spustit lavinu zapírání a slovních útoků, jak ze strany osoby, která vás zneužila, tak ze strany ostatních členů rodiny. Co je ještě horší, zjistíte možná, že vás nebo malé děti stále ještě ohrožuje! Odpuštění by pak mohlo být nevhodné a navázání blízkého vztahu nemožné. — Srovnejte Žalm 139:21.

V každém případě si to však možná vyžádá značně dlouhou dobu, dokud se vaše zraněné city nezklidní. Budete si snad muset připomínat, že konečná spravedlnost patří Bohu. (Římanům 12:19) Pomocí při tom, když se chcete vypořádat s hněvem, by pro vás mohl být rozhovor s člověkem, který si přeje vás podepřít nebo dokonce i jen to, když své pocity vyjádříte písemně. S Boží pomocí se však dokážete s hněvem vypořádat. S odstupem času už ve vašem myšlení nebudou převládat bolestné pocity. — Srovnejte Žalm 119:133.

Duchovní zotavení

Rozsah tohoto článku nám nedovoluje, abychom rozebrali všechny otázky týkající se citů, chování a duchovních problémů. Spokojme se tedy s konstatováním, že k zotavení vám může pomoci, když ‚předěláte svou mysl‘ za pomoci Božího slova. (Římanům 12:2.) ‚Zapomeňte na věci vzadu a napřahujte se po věcech vpředu‘, naplňte svůj život duchovními myšlenkami a činností. — Filipanům 3:13; 4:8, 9.

Mnoho obětí pohlavního zneužívání nalézá velkou útěchu v pouhém pročítání Žalmů. Ještě větší užitek plyne z pečlivého uplatňování biblických zásad. Časem se může uvolnit napětí v manželství. (Efezanům 5:21–33) Zanikne i destruktivní jednání. (1. Korinťanům 6:9–11) Nezdravé sexuální pocity se mohou změnit na zdravé. (Přísloví 5:15–20; 1. Korinťanům 7:1–5) Můžete také nalézt vyváženost ve svých osobních vztazích a vybudovat si pevné zásady. — Filipanům 2:4; 1. Tesaloničanům 4:11.

Mějte na mysli: Zotavení vyžaduje skutečné odhodlání a maximální úsilí. Ale Žalm 126:5 nás ujišťuje: „Ti, kteří sejí semeno se slzami, budou sklízet s radostným voláním.“ Pamatujte také, že pravý Bůh Jehova má zájem o vaše blaho. Je „blízko těch, kteří mají zlomené srdce; a ty, kteří jsou zdrceni na duchu, zachraňuje“. (Žalm 34:18) Jedna žena, která byla pohlavně zneužita, řekla: „Když jsem si konečně uvědomila, že Jehova znal každý můj pocit a že měl o mne zájem — a to opravdový zájem — potom jsem konečně pocítila vnitřní klid.“

Ale Jehova, náš milující Bůh, nabízí víc než jen vnitřní klid. Slibuje spravedlivý nový svět, v němž vymaže veškerou vzpomínku na bolestné zážitky z dětství. (Zjevení 21:3, 4; viz též Izajáš 65:17, 18.) Tato naděje vás může podepřít a posílit na cestě k úplnému zotavení.

[Poznámky pod čarou]

a Některé vzpomínky se začínají vynořovat v podobě psychosomatických bolestí; jiné v podobě halucinací, které by mohly být omylem považovány za působení démonů — vtíravé zvuky, například otevírajících se dveří; stínové postavy pohybující se v blízkosti dveří a oken; pocit, že na lůžku je přítomna i jakási neviditelná osoba. Tato úzkost ve většině případů mizí, když se vzpomínky plně vynoří.

b Pro cenné informace o pomoci obětem pohlavního zneužití viz strany 27–31 ve vydání našeho druhého časopisu Strážná věž z 1. listopadu 1983, angl. Doporučujeme, aby se všichni sboroví starší v případě potřeby k tomuto článku vrátili a aby věnovali bedlivou pozornost všem případům, které jsou jim sděleny.

[Rámeček na straně 9]

Kroky k zotavení

◻ Rozpomenout se na samotný čin pohlavního zneužití

◻ Pociťovat trpkost nad tímto činem

◻ Vyjevit pocity těm, kteří budou naslouchat a poskytnou oporu

◻ Překonávat pocity viny a studu

◻ Urovnat vztahy s rodiči

◻ Uplatnit biblické zásady pro změnu v destruktivním jednání

◻ Snažit se o změnu nezdravých sexuálních pocitů na zdravé

◻ Rozvinout zdravé osobní i mravní zásady

◻ Rozvinout si blízký vztah k Bohu a ke spolukřesťanům

[Rámeček na straně 10]

Uzdravující vzpomínky

Vzpomínky obvykle vystupují na povrch v průběhu týdnů, měsíců a let a každá z nich rozpoutá dočasnou krizi. Kniha The Right to Innocence říká, že někdy „byste mohla mít pocit, že upadáte zpět do původního stavu. Není to pravda. Uzdravujete se. Ve skutečnosti jste nabyla síly potřebné k tomu, abyste dokázala čelit bolestnějším pocitům a chvilkám, kdy si uvědomíte, co se vám stalo.“ Je však možné, že se uzdravování stane na čas oprávněně vaším přednostním zájmem. — Přísloví 18:14.

Některé oběti zjišťují, že je pro ně užitečné, když čtou nebo slyší zkušenosti jiných obětí. Vzpomínky také může přivolat prohlížení rodinného alba, věcí připomínajících dětství, návštěva různých míst, která si pamatujete z dětství, rozhovory s přáteli, kteří chtějí pomoci nebo se členy rodiny. Obzvlášť účinné je pořizovat si písemné poznámky. Některé oběti si zapisují do deníku vše, na co si z celého otřesného zážitku vzpomenou. Jiní vylejí své city v dopise člověku, který je zneužil — dopis ovšem neodešlou — což často přivolá další vzpomínky. Účinným prostředkem k zotavení je modlitba. Můžete se modlit podobně, jako se modlil žalmista: „Vyzkoušej mě a poznej ve mně znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ — Žalm 139:23, 24.

[Obrázek na straně 8]

Čelit minulosti a skládat ji znovu dohromady může být krokem k uzdravení

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet