Jakou cenu má parfém

Od dopisovatele Probuďte se! ve Francii

PRVNÍ tiché záblesky úsvitu jsou příslibem nádherného letního dne. Sběrači květů spěchají na jasmínová pole. Křehké bílé kvítky čekají jenom na to, aby byly sklizeny, a vzduch je prosycen jejich vůní.

Sběrači začínají pracovat a zručně květy trhají oběma rukama. Zakrátko jsou velké kapsy na jejich zástěrách plné kvítků. Pracují neúnavně, i když musí být ohnutí pod žhoucím sluncem. Zkušený pracovník může za dopoledne nasbírat až čtyři kilogramy (40 000 květů). Sklizeň se pak dává do košů a urychleně se přepravuje do továrny, než vůně vyvane.

Město Grasse ležící poblíž Nice v jihovýchodní Francii je pověstné výrobou parfémů. Mezi všemi květinami zde dlouho kraloval jasmín. V posledních letech se však ještě větší množství jasmínu pěstuje v Egyptě.

Na výrobu jednoho kilogramu absolutní silice — velmi koncentrovaného parfému — je zapotřebí 650 až 750 kilogramů jasmínu (to je asi sedm miliónů jasmínových kvítků) a za kilogram se ve Francii platí asi 20 000 dolarů. Ale jak se taková absolutní silice získává?

Zpracování květin a rostlin

K extrahování silic se používají těkavá rozpouštědla bez zápachu, například benzen, která zároveň slouží jako dočasný přenašeč v extrakčním procesu. Do tohoto rozpouštědla se ponoří kovové koše, v nichž jsou květy. V rozpouštědle se z květů extrahuje žádaná silice a pak se rozpouštědlo odstraní destilací. Tento postup se opakuje, dokud se z květů nezíská všechen vonný olej spolu s nerozpustnými vosky.

Tak se získá hustá koncentrovaná kapalina — silice konkrétní. Oddělením vosků od vonných olejů vznikne silice absolutní. Výrobní postup s rozpouštědly se používá hlavně pro křehčí květiny, jako jsou jasmín, růže, mimóza, violka a tuberóza.

Těkavými rozpouštědly se extrahují silice také ze sušených rostlin, například z vanilky a skořice, aby se rozpustily pryskyřice jako myrha a galbanum, a také se jimi zpracovávají živočišné látky, které slouží jako fixativy. Fixativy zpomalují odpařování silic a tak přispívají k trvanlivosti vůně parfému.

Mezi živočišné látky, které se používají jako fixativy, patří ambra z vorvaně, bobří pižmo, pižmo ze samců kabara pižmového a cibet z cibetky. Avšak v poslední době se tyto vzácné a drahé fixativy na trhu neobjevují.

Další běžně užívaný proces je destilace vodní parou. Při této metodě je zapotřebí destilační zařízení a chladič s kondenzační spirálou. Jejich pomocí se získávají silice, jež jsou pro voňavkáře nepostradatelné. Destilační metoda je vhodná pro rostliny jako levandule a citronela, které se parou nepoškozují.

Květy se ponoří do vody v destilačním zařízení a voda se pozvolna přivede k varu. Vodní pára, která strhává silice, v kondenzoru zkapalňuje. Při tomto postupu se získávají jak silice, tak i vonná tekutina, například růžová voda z růží nebo voda z květů pomerančovníku. Kvalitní ‚eau de Cologne‘a obsahuje citrónovou, pomerančovou či bergamotovou silici. Tyto silice se získávají lisováním slupek příslušného ovoce.

Ve voňavkářském průmyslu se stále používají stovky takových přírodních látek. Ale jako náhražka se dnes také používají tisíce syntetických látek.

Syntetické látky

Objevy z posledních dvou století o chemickém složení aromatických látek přispěly velkou měrou k umění, kterému se říká voňavkářství. Na seznamu je nyní asi 10 000 vonných chemikálií.

Vůně květiny je neobyčejnou směsí mnoha chemických látek. Vědci například oddělili 200 složek, z nichž sestává přírodní vůně jasmínu. Na začátku našeho dvacátého století jsme však neznali ani deset z těchto látek.

Vědci se pak snažili napodobit tyto nově izolované složky. Někdy vynalezli úplně nové vonné látky, které se v přírodě nevyskytují. Některé z nových látek stály u zrodu světově proslulých parfémů.

Vytvoření nějaké syntetické chemikálie si často vyžádá celé roky výzkumu a není to vůbec levná záležitost. V některých případech se touto metodou podařilo napodobit skutečnou vůni živých květin. Přírodní silice se totiž získávají ze sbíraných květů, u nichž dochází k určitému poškození.

Pan Jean de Lestrange, ředitel továrny Parfumerie Fragonard ve Francii, nám vysvětlil: „Voňavkářský průmysl se dnes nemůže obejít bez syntetických chemikálií. Celkové množství přírodně získávaných silic by nikdy nemohlo uspokojit požadavky mezinárodního trhu.“ Ale ne všechny květiny nám odhalily svá tajemství. Nikomu se například dosud nepodařilo objevit syntetickou náhražku za konvalinku vonnou.

„Skladatelé“ parfémů

Jediný parfém je směsí 30, 50 či dokonce 100 různých složek, ať již jde o absolutní silice, přírodní nebo syntetické látky. Ale tím to vše ještě nekončí.

Mistr voňavkář musí umět nejen všechny tyto složky rozpoznat, ale také musí vědět, jak z nich vyrobit harmonickou směs. Pečlivě musí zvažovat vzájemný poměr složek a brát v úvahu to, zda tyto látky budou svou vůní působit trvale, či ne. Musí mít obzvláště dobrý čich, aby rozpoznal asi 3 500 různých vůní, které se používají při míchání nekonečného množství parfémů.

Každý mistr voňavkář k tomu ovšem musí být vyškolen. Není těžké pochopit proč, uvědomíme-li si, že složitý orgán našeho čichu se skládá z desítek miliónů nervových vláken. Každé nervové vlákno může přenášet informace nezávisle na jiných nervových vláknech. Edmond Roudnitska si toho všímá ve své knize Le Parfum: „Milióny nervových vláken vytvářejí obrovské množství možných kombinací. . . a mohou zachytit nekonečně jemnou čichovou informaci, což umožňuje. . . rozlišit i ty nejjemnější rozdíly.“

Mistra voňavkáře můžeme přirovnat k hudebníkovi, který rozjímá nad hudebním motivem a v hlavě mu znějí tóny ještě předtím, než rozepíše partitury pro jednotlivé nástroje. Stejně i voňavkář si v mysli představuje „tóny“, pak si sestaví recept a je připraven k experimentování v laboratoři.

Posadí se za svůj zvláštní voňavkářský „nástroj“ s „klávesnicí“ neboli paletou, na níž jsou stovky lahviček se silicemi. Pracuje tak, že kápne několik miligramů vybraných látek na proužky savého papíru. Jako „skladatel“ parfému vybere určité z těchto „tónů“ a vytvoří z nich „akord“, jako kdyby skládal nějakou symfonii.

Složky parfému jsou různě těkavé a když otevřeme lahvičku, uvolní se nejdříve ty nejlehčí a nejprchavější vůně — „svrchní tóny“. Tyto dominantní složky mohou být například citrusové vůně jako silice z citrónu nebo z bigarádie — jsou atraktivní, ale brzy vyprchají. Jean de Lestrange nám dále vysvětluje: „To je nejdůležitější a nejchoulostivější stadium při míchání parfému. Opravdu, nezapůsobí-li svrchní tóny, parfém nebude mít úspěch. Vůně na sebe musí upozornit okamžitě.“

Stálejší „střední tóny“, jako vůně růží či jasmínu, se objeví později. Až nakonec si všimneme „základních tónů“ parfému — ty vydrží celý den a vůni udržují. Dříve byly tyto látky živočišného původu, ale dnes jsou většinou vyráběny synteticky.

Jakmile jsou vybrány složky budoucího parfému, přichází na řadu stovky pokusů — složky se pečlivě odvažují a míchají podle poměrů udaných mistrem voňavkářem, aby se docílila ta nejlepší kombinace. Koncentrát parfému, který se takto získá, lze rozpustit v alkoholu, čímž vznikne vlastní parfém a kolínská voda.

Po přefiltrování, označení a konečném plnění do obalů jsou výrobky připraveny k prodeji. Celá tato složitá výroba je částečně vysvětlením, proč jsou parfémy tak drahé. Je to jen „částečné“ vysvětlení proto, že v mnoha zemích je na parfémy uvalena vysoká daň, čímž se zvyšuje i cena.

S pomocí počítačových programů, které se budou aplikovat na výrobu parfémů, a s přispěním biotechnologie bude v blízké budoucnosti možné urychlit růst buněk rostlin používaných k výrobě voňavek, aniž by se muselo čekat, dokud květina plně nedozraje. To určitě způsobí změny ve voňavkářství.

Výroba jakostního parfému však stále zůstává tvůrčím procesem, který se neobejde bez talentu mistra voňavkáře. Stačí se jen ohlédnout zpět na více než sto let pokroku ve voňavkářském průmyslu a přesvědčíme se sami, že jenom talent může vysvětlit to, proč určité parfémy, které vznikly před více než padesáti lety, jsou dnes stále tak oblíbené.

Parfémy v biblických dobách

Bible vypráví v 1. knize Mojžíšově o tom, jak byl Josef prodán karavaně Išmaelitů, kteří na cestě do Egypta vezli „ladánum a balzám a pryskyřičnou kůru“, tedy látky, které se používaly na výrobu parfémů. — 1. Mojžíšova 37:25.

Později Bůh Mojžíšovi zjevil složky, z nichž se měl vyrobit vonný olej, který sloužil na pomazávání kněží a svatého náčiní používaného k uctívání. Mojžíš od Boha také obdržel návod na složení vonného kadidla, které se mělo ráno a večer pálit ve svatyni. — 2. Mojžíšova 30:7, 8, 22–30, 34–36.

Ve dnech izraelských králů používali bohatí lidé voňavky k navonění svých domovů, ošacení a pohovek. Voňavkáři se dokonce v dávných dobách sdružovali do zvláštních skupin. (Nehemjáš 3:8; Žalm 45:8; Šalomounova píseň 3:6, 7) Pravý nard, kterým Lazarova sestra Marie pomazala Ježíšovy nohy, měl téměř cenu roční mzdy zemědělského dělníka. (Jan 12:3–5) Ano, drahé parfémy se používají již od dávných dob!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 17]

Jak si vybírat parfém

Naneste si trochu parfému na hřbet ruky, ale nevtírejte jej do pokožky.

Počkejte několik sekund, než vyprchá alkohol.

Přivoňte si. Tak můžete rozlišit „svrchní tóny“.

Pak poněkud počkejte, abyste si mohli povšimnout „základních tónů“.

Máte-li pocit, že vám tento parfém nevyhovuje, počkejte chvíli, než si vyzkoušíte jiný. Nikdy nezapomeňte, že parfém je „symfonie“. Mohl by někdo poslouchat dvě symfonie najednou?

[Obrázky na straně 15]

Starodávné destilační zařízení

Mistr voňavkář s ‚klávesnicí‘ esencí, z nichž skládá různé parfémy

[Podpisek]

Photos: Courtesy of Musée de la Parfumerie Fragonard, Paris

[Obrázky na straně 16]

Některé květiny používané ve voňavkářství

Levandule

Jasmín

Mimóza