Invalida začíná činně chválit Boha

DVA svědkové Jehovovi, kteří v únoru 1984 kázali dveře ode dveří, hovořili s jednou ženou ve vesnici Corcovada (Añasco, Portoriko). Slyšeli v domě hluk a zeptali se tedy ženy, není-li uvnitř někdo nemocný.

„Ano,“ odpověděla, „to je můj manžel. Je už čtrnáct let nemocný a nikdy nevychází z místnosti, jen když se jde koupat nebo když jde jíst.“

Tito dva svědkové se tedy zeptali, zda by mohli s manželem mluvit. Žena jim odpověděla, že nerad mluví s lidmi, ale že mohou jít dovnitř, pokud si to přejí.

„Vešli jsme do místnosti,“ vysvětluje jeden ze svědků, „a našli jsme muže ležet v posteli. Když jsme viděli, v jakém je stavu, bylo nám ho líto. Byl tak slabý, že se celý chvěl. Pověděli jsme mu o Božím království a o naději na život ve světě bez nemocí a dokonce bez smrti. Po tvářích mu začaly téci slzy. Zeptal jsem se ho, jestli by chtěl žít v takovém novém světě, kde nikdo nebude nemocný.“ — Zjevení 21:3, 4.

‚Ano,‘ odpověděl. Nabídli jsme, že se vrátíme a že s ním budeme studovat Bibli. S jeho souhlasem jsme se tedy vrátili a studovali jsme s ním. Vždy při tom ležel v posteli.

Po několika návštěvách jsem mu navrhl, aby se na posteli posadil, že se mu bude možná lépe studovat. Vynaložil na to úsilí, i když zprvu vydržel sedět jen chvíli, protože se mu začínala točit hlava. Několikrát jsme se sešli ke studiu, a když jsem viděl, jak sílí, navrhl jsem, že bychom mohli vést studium v obývacím pokoji. Souhlasil, a každý týden jsme mu pomáhali tam dojít.

Tento muž činil ve studiu pěkné pokroky, a to přesto, že téměř neviděl a ruce se mu chvěly tak, že měl potíže udržet v nich lupu. Řekl nám, že během své 14 let trvající nemoci nemohl navštívit lékaře, protože nebyl schopen opustit dům. Zařídili jsme mu tedy odvoz k lékaři.

Podstoupil úspěšnou operaci očí a brzy četl Bibli bez lupy. I ruce se mu přestaly chvět. Začal pravidelně chodit okolo domu a časem uléhal do postele až večer, když se ukládal ke spánku. Brzy na to se začal účastnit křesťanských shromáždění v sále království.

„Posléze na tohoto bývalého invalidu zapůsobila láska k Jehovovi Bohu a k jeho slibům, a on začal s druhými lidmi hovořit o věcech, které se naučil. Brzy se k nám připojil v naší službě dveře ode dveří — k velkému překvapení sousedů a přátel. Zdraví se mu do té míry utužilo, že začal dokonce pracovat na své farmě.“

Tato zkušenost se vyprávěla v listopadu 1988 na krajském sjezdu svědků Jehovových a muž, o němž zde píšeme, Pedro Martínez, vystoupil na pódium. Nakonec v listopadu 1989 symbolizoval svou oddanost Jehovovi křtem ve vodě.