Daiku san staví vysněný dům
Od dopisovatele Probuďte se! v Japonsku
MNOZÍ návštěvníci Japonska jsou okouzleni půvabem místních tradičních domů. K jejich půvabu přispívají šikmé střechy se zdviženými okraji, zahrady umístěné ve vnitřních prostorách a také verandy. Zajímavé však je i to, že návrh, stavba i všechny konečné úpravy těchto domů se provádějí pod vedením jediného člověka. Říká se mu daiku san, neboli tesařský mistr.
Jedním takovým daiku san je pan Kato. Má čtyřicetiletou praxi a se svou četou řemeslníků staví domy, které by mnozí Japonci považovali za dům svých snů. Poslechněme si, co nám řekne sám o tomto unikátním slohu a o tom, jak se takový dům staví.
Klasický dům
„Podstata klasického japonského domu,“ říká daiku san, „se dá shrnout do pouhých dvou slov: wabi a sabi.“ Obě tato slova znamenají mimo jiné „kultivovanou a vkusnou jednoduchost“. „Jemný“, „pokojný“ a „křehký“ — to jsou další slova, která nám pomohou porozumět japonské architektuře a její působivosti.
Daiku san vysvětluje, že kvůli častým tajfunům, zemětřesením a vysoké vlhkosti vzduchu v létě je v Japonsku nejvyhledávanějším materiálem pro stavbu rodinných domků dřevo, protože je pružné. Mezi další základní stavební materiály patří bambus, hlína a papír. Aby bylo dosaženo optického souladu, navrhuje se zároveň s domem i zahrada.
Jak bude takový vysněný dům se zahradou vypadat? Jak bude postaven? Pan Kato navrhuje, abychom si zajeli na jedno staveniště, kde budeme moci na vlastní oči vidět, jakým způsobem staví daiku san vysněný dům.
Od země směrem nahoru
„Domy, které byly postaveny ještě před sto lety, neměly základy v zemi,“ říká daiku san, když procházíme kolem staveniště. „Byly posazené na soustavě vodorovných trámů, které byly podepřeny krátkými sloupky, a ty spočívaly na kamenech.“ Skutečnost, že mnohé z těchto domů stojí dodnes, je dokladem zručnosti daiku san. „Dnes,“ říká nám, „se základy a patní zdivo dělají z cementu. Ale stavební postup zůstává v podstatě stejný.“ To platí i pro stěny, jejichž pojetí i konstrukce se značně liší od stěn v domech západního stylu.
Vnitřní stěny japonského domu plní spíše úlohu příček než nosných zdí. Daiku san ukazuje na rozestavěnou stěnu a říká: „Na takovéto mřížoví ze štípaného bambusu se nanese od dvou do pěti vrstev hlíny. Složení jednotlivých vrstev se liší a každá musí důkladně uschnout, než se na ni nanese další vrstva. Trvá to tedy zhruba tři měsíce, než je dům hotový.“ (Ovšem stavba vysněného domu trvá samozřejmě mnohem déle.) Nakonec se na stěny nanese tenká vrstva jemné hlíny nebo písku v přirozených zemitých barvách, které jsou mezi Japonci oblíbené. Taková stěna bude nyní dýchat. Nebude se ve vlhkém podnebí potit, jak to často bývá u betonových zdí.
Daiku san nyní obrací naši pozornost k podlaze. Na verandě, v chodbě i v kuchyni je podlaha z tvrdého dřeva. Podlaha ve většině ostatních místností je pokryta pevně utkanými slaměnými rohožemi zvanými tatami. Tato jedinečná podlahová krytina v zimě hřeje, v létě chladí, je pevná, a přesto dostatečně měkká, aby se na ní dalo sedět nebo ležet. Každá rohož má rozměry přibližně jeden krát dva metry a tloušťku asi pět centimetrů. Místnosti se rozlišují podle toho, kolik rohoží se do nich vejde. A tak jsou místnosti podle velikosti ‚osmirohožové‘, ‚šestirohožové‘ nebo ‚čtyřapůlrohožové‘.
Přísně střežené rodinné tajemství
Zručnost daiku san naplno vynikne v truhlářském řemesle. Náš průvodce nám ukazuje více než 70 let staré příručky, které zdědil po svém otci. Obsahují stránku za stránkou složité a velmi zajímavé truhlářské postupy. Od pradávna si každý tesařský mistr své metody přísně střežil a předával je pouze svému synu nebo svému nástupci. A i když to dnes již není nutné, lze stále ještě postavit dům bez použití jediného hřebíku.
„Některé z těchto truhlářských postupů jsou stejné jako ty, které používají truhláři jinde. Například spojování na rybinu, na drážku, tupý nebo šikmý spoj,“ vysvětluje daiku san. Jakého konkrétního spoje se použije, to záleží na zatížení a pnutí v dané části domu. Správný spoj také pohltí záchvěvy způsobené zemětřesením, protože dovolí, aby se dům při otřesu pohnul.
Koruna stavby
Snad nejvýraznějším rysem tradičního japonského domu je střecha. Ve srovnání s ostatními částmi domu vypadá velká a poněkud těžká. Ale daiku san říká, že střecha je vlastně stabilizační prvek, který budově pomáhá odolávat nepříznivým vnějším vlivům, a že patřičnou pevnost jí dodává masívní krov vyrobený z pevných střešních trámů. Přestože se staví mnoho různých typů střech, většinou jsou sedlové, valbové nebo sedlové s valbou. Daiku san nám ukazuje krytinové tašky vyrobené z pálené hlíny. Opět mají zemitou barvu. Výjimkou je populární třpytivá blankytně modrá.
„Trochu zdvižené rohy a hluboký převis střechy jsou důležité pro pohodlí budoucích obyvatel domu,“ zdůrazňuje daiku san. „Díky nim mohou posuvné skleněné dveře, sahající od podlahy až ke stropu a vedoucí na verandu, zůstat během vlhkého období dešťů otevřené. Střechy jsou navíc postaveny v takovém úhlu, aby chránily před horkým letním sluncem.“
Prohlídka stavby je u konce. Náš průvodce nás nyní zve, abychom se jeli podívat na dům, který stavěl rok a půl.
Skutečný vysněný dům
Dům jsme spatřili už z auta. Od prvního pohledu na jeho půvabné tvary nám bylo zřejmé, že v takovém domě by se každý cítil pohodlně. Přední dveře jsou z dřevěného mřížoví, do něhož je zasazeno sklo. Dají se lehce posunutím otevřít a my vcházíme do krásného vstupního prostoru. Zouváme se a vstupujeme do domu. V chodbě cítíme pod nohama tvrdou, pevnou podlahu.
Zastavujeme se, abychom si prohlédli odkryté podpěry. Na dotek jsou hladké jako hedvábí a lesknou se jako lakované. „V celém domě není žádná tesařská ani truhlářská práce lakovaná nebo barvená,“ říká daiku san, jako by nám četl myšlenky. „Vše bylo ohoblováno s nejvyšší pečlivostí.“
V obývacím pokoji postaveném v japonském stylu si prohlížíme jednotlivé detaily místnosti. Vodorovná dveřní příčel nad posuvnými dveřmi je zdobena složitě vyřezávanými třešňovými květy. Kolem celé místnosti jsou posuvné zástěny, vyrobené z papíru nataženého na dřevěné rámy. Posuvné dveře vedoucí na verandu jsou mřížované a pokryté zvláštním tenkým bílým papírem. Jiné posuvné dveře (zvané fusuma), které se otevírají do chodby a do jiných místností, mají výplň z tvrdého papíru. Každý z těchto dílců, které slouží jako příčky, je zdoben jiným vzorem. „Malé místnosti mohou být přeměněny na jednu velkou jednoduchým odstraněním těchto posuvných dílců,“ vysvětluje daiku san. Velmi praktické!
V jediné pevné zdi je umístěna tokonoma, tedy výklenek pro obraz, a vedle ní jsou v rohu poličky. „Toto je nejkrásnější koutek v celém domě,“ říká daiku san, „je zhotovený z nejlepšího dřeva a zde byla uplatněna nejvyšší řemeslná zručnost.“ Dnes tu visí úchvatný svitek s kaligrafií.
Procházíme ostatními částmi domu. Příjemná vůně cedrového, cypřišového a borového dřeva smíšená s vůní tatami jemně prostupuje každou místností. Křehká jednoduchost zanechává svou pečeť na každém předmětu.
Než odejdeme, čeká nás ještě prohlídka zahrady. Zahrada není veliká, ale vytváří dojem klidu a vyrovnanosti. Je v ní jezírko s pestrobarevnými kapry a překrásný vodopád. Odcházíme s pocitem uspokojení a obdivujeme zručnost a důmyslnost, s jakou daiku san staví domy.