Když se staré rány zahojí

MLADÁ Adeline Naková, o níž jsme se zmiňovali na začátku tohoto seriálu článků, si vypěstovala silný odpor k Japonsku, vlasti svých předků. Když jiné děti nazývaly malé Havajčany japonského původu „Japončíci“, vždy se ostře ohradila: „My jsme Američané“. Adelina malovala plakáty s nápisem: „Zničte mocnosti Osy“. Stála v prvních řadách kampaně na prodej válečných známek, které měly přispět k financování války. Adeline řekla: „Byla jsem tak hrdá na 100. a 442. prapor. Tyto statečně bojující prapory byly sestaveny z nisei neboli Američanů japonského původu, kteří se již v Americe narodili.“

S přibývajícím věkem si ale začala klást otázky: ‚Proč se musí lidé zabíjet?‘ Připadalo jí to nesprávné. ‚Buddhisté šli do války. Křesťané šli do války. Všichni jsou to pokrytci,‘ říkala si. Když začala studovat Bibli za pomoci svědků Jehovových, položila svědkyni, která ji učila poznávat Bibli, vyzývavou otázku: „Chodíte vy, svědkové Jehovovi, do války?“

Bylo jí řečeno, že svědkové Jehovovi nepozdvihnou zbraň, aby zabili člověka. Tehdy ještě stále zuřila v Evropě a v Asii válka. Adeline se dozvěděla, že svědkové v Německu jsou posíláni do koncentračních táborů a svědkové ve Spojených státech jsou vězněni, protože odmítli vzít do ruky zbraň a jít do války. ‚Toto náboženství je určitě pravé,‘ pomyslela si.

Mírumilovné poslání

S růstem biblického poznání zatoužila oddat svůj život Jehovovi, Bohu Bible. Její oddanost ‚Bohu pokoje‘ ji podnítila k tomu, aby rozšířila svou lásku a následovala pět Havajčanů japonského původu, kteří se krátce po druhé světové válce dobrovolně rozhodli odjet do Japonska. (Filipanům 4:9) Tito misionáři toužili pomáhat lidem v zemi svých předků — a když na to přijde, svých bývalých nepřátel — kázáním uklidňující dobré zprávy o Království, která je v Bibli. — Matouš 24:14.

Jeden z nich, Šiniči Tohara, který se dobrovolně vypravil pomáhat lidem ve válkou zničeném Japonsku, vzpomíná na to, co ve svém poslání pociťoval: „Přemýšlel jsem nad věrností, s níž japonský národ sloužil lidským pánům a císaři,“ říká. „Uvažoval jsem nad piloty kamikadze, kteří obětovali své životy za císaře, když se svými letadly úmyslně nalétávali do válečných lodí nepřítele. Říkal jsem si — jsou-li Japonci tak věrní lidem, co budou dělat, až najdou pravého Pána, Jehovu?“

S takovými pozitivními postoji přišli tito dobrovolníci v roce 1949 do Tokia. Město bylo nedávnými nálety bombardérů B–29 obráceno v sutiny. Koho misionáři nalezli v chatrčích mezi rozvalinami? Poněkud plaché, pilně pracující lidi. Jistě, byli zde i lidé, kteří stále ještě chovali zášť a předsudky. Mnozí však reagovali na biblické poselství o míru příznivě.

K těmto prvním misionářům se v roce 1953 přidala i Adeline. Dychtivě pomáhala lidem, kteří hladověli a žíznili po uklidňující zprávě z Bible. Ve službě se setkávala také s nepřátelsky smýšlejícími lidmi. Ti jí říkávali: „To vy jste svrhli na Hirošimu a Nagasaki atomovou bombu!“

Odpovídala: „Víte, že jsem z Havajských ostrovů. A byli to Japonci, kteří jako první napadli Pearl Harbor a zabili tam mnoho lidí. Ale to mě neodradilo od toho, abych přišla do Japonska, a mohla lidem povědět tuto dobrou zprávu.“ Obvykle je to uklidnilo, a přijali literaturu, která vysvětluje Bibli.

Díky vynikajícím základům, které položili tito raní misionáři z Havaje a z jiných zemí, je nyní v Japonsku více než 150 000 osob součástí společenství bratrů, kteří se již ‚neučí válce‘. — Izajáš 2:4; 1. Petra 2:17.

Jak skončí všechny války

Skutečně, pro zavedení světového míru je nezbytně nutné, aby se lidé navzájem poznali a aby mezi sebou pěstovali nesobeckou lásku. To ovšem nestačí. Lidé, kteří milovali mír a kteří měli na opačné straně přátele, byli rovněž zmobilizováni do války v Pacifiku a přinuceni bojovat za „spravedlivou“ věc. Nacionalistická propaganda se naučila mistrovsky zneužívat jejich přirozené sklony. Někteří sice odmítli jít do války a riskovali dokonce, že budou posláni do koncentračních táborů nebo do vězení, ovšem jejich jednání, ač bylo chvályhodné, mělo malý, ne-li žádný účinek na to, aby zadrželo lavinu válečné vášně.

Je-li do války zavlečen celý národ, vede jej cosi silnějšího než pouhá lidská ruka. Všichni, kteří se války účastní, obvykle tvrdí, že by si přáli válku odvrátit. Ale nějaká velmi mocná síla je ovlivňuje, aby jednali v rozporu s tímto přáním. Bible onu mocnou sílu označuje jako „boha tohoto systému věcí“. (2. Korinťanům 4:4) Skutečně, „celý svět leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla. — 1. Jana 5:19.

Bible však slibuje, že ‚Bůh, který dává pokoj, rozdrtí Satana‘. (Římanům 16:20) Události v nebi, k nimž došlo před zhruba 77 lety, byly předehrou k tomuto rozdrcení. Poslechněme si popis toho, co spatřil apoštol Jan ve svém vzrušujícím vidění, které měl 18 století před tím, než se v roce 1914 splnilo: „V nebi vypukla válka. . . Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž svádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ — Zjevení 12:7–9.

Od té doby je činnost Satana Ďábla omezena pouze na zemi. Manévruje s politiky a militaristy jako s loutkami. Způsobil nevýslovné utrpení ve válkách, ke kterým v tomto století došlo. Avšak jeho netrpělivost pouze zrcadlí jeho velký hněv, „neboť ví, že má krátké časové období“. (Zjevení 12:12) Bůh Satana zneškodní skrze mocné paže ‚Knížete pokoje‘, Ježíše Krista, po „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, ‚Har-Magedonu‘. — Izajáš 9:6; Zjevení 16:14, 16.

Na rozdíl od všech válek, které vedli lidé, v této nadcházející Boží válce převládne absolutní měřítko spravedlnosti. Bude to měřítko Stvořitele lidstva, kterému leží záleží na tom, co je pro člověka nejprospěšnější. Jehova, náš stvořitel, se zachová zcela jinak, než političtí vůdcové, kteří své národy ženou do válek. Řekne svému lidu slova, která řekl svému národu, Izraeli, ve dnech judského krále Jehošafata v desátém století před naším letopočtem: „V tomto případě nebudete muset bojovat. Zaujměte své postavení, zastavte se a vizte Jehovovu záchranu ve váš prospěch.“ — 2. Paralipomenon 20:17.

Až se rozplynou černé mraky Satanova vlivu, budou se jednotlivci ze všech národů radovat na celé zemi z pravého míru a bezpečí. Potom se stane skutečností stav, který předpověděl Izajáš. „Hle, já tvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.“ — Izajáš 65:17, Ekumenický překlad.

A tak to, k čemu došlo v Pearl Harboru, si již nikdo nebude připomínat s bolestí v srdci a oběti atomového bombardování v Hirošimě a Nagasaki již nebudou volat: „Už nikdy žádnou Hirošimu!“ Proč? Protože i následující Izajášova slova budou platit o každé osobě na zemi: „A jistě [Bůh] vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ — Izajáš 2:4.

Tato proroctví se již dnes splňují na Jehovových svědcích, kteří nyní tvoří celosvětové společenství bratrů, čítající milióny. To je obzvlášť patrné na mezinárodních sjezdech svědků Jehovových, které se pořádají na různých místech světa. I vy můžete být součástí této mezinárodní jednoty a pokoje. Přijďte a poučte se o tom, jak se můžete stát jedním z těch, kteří již ‚překovali své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky‘, kteří se již ‚neučí válce‘ a kteří se těší na ráj, který brzy zavládne na zemi. Na ráj, kde již nikdy nebudou války. — Žalm 46:8, 9.

[Obrázek na straně 9]

Jerry a Joši Tomaovi, Šiniči a Masoko Toharovi a Elsie Tanigawová se rozhodli pomoci svým bývalým nepřátelům

[Obrázek na straně 10]

Mezinárodní společenství bratrů dnes uctívá Boha v jednotě a lásce