Vzestup a pád světa obchodu

U kořene finančních starostí

JISTÉ náboženské a politické prvky v lidské společnosti lze sledovat až do dnů Nimroda, který před několika tisíci lety založil Babylón. Přestože o tom mnozí nevědí, platí to i pro řadu prvků ve světě podnikání a obchodu. — 1. Mojžíšova 10:8–12.

Stvořitel lidstva, Ten, kdo právem stanovuje měřítka pro rozlišování mezi správným a špatným jednáním, mohl pro budoucí velkou lidskou rodinu snadno navrhnout ekonomický systém, který by spravedlivě poskytoval vše potřebné k životu. Ovšem od chvíle, kdy první lidský pár odmítl božské vedení a byl vykázán z ráje, muselo se lidstvo o sebe starat samo. (1. Mojžíšova 3:1–24) Nezávisle na Božím vedení lidé časem vyvinuli své vlastní náboženství a svůj vlastní způsob vlády. Jakmile začalo být patrné, že bude potřebné nějak řídit chod domácnosti, aby se mohly uspokojovat materiální potřeby rozrůstající se lidské rodiny, začali lidé vyvíjet to, čemu říkáme ekonomický systém. I to dělali nezávisle na božském vedení.

Za doby panovníka Nimroda (asi 2270 př. n. l.) byly již zřejmě velkou měrou postaveny základy takového systému. Dílo The Collins Atlas of World History (Collinsův atlas dějin světa) vysvětluje, že „počínaje třetím tisíciletím se v Mezopotámii [Babylóně] rozvinuly mocné obchodní společnosti. Spravovaly sklady zboží, spekulovaly, platily různými druhy zboží a používaly též ingoty, zvláště stříbrné, opracované tak, aby měly stanovenou váhu a velikost. Některé měly na sobě vyražený znak pravosti.“ Dílo The Encyclopedia Americana uvádí, že starověcí obyvatelé Šinaru — původní název území, kterému se později říkalo Babylónie — měli „překvapivě složitý systém půjčování a ukládání peněz a poskytování akreditivů“.

Pro Mezopotámii bylo patrně charakteristické používání kapitálu jako určitého druhu zboží a požadování úroku z užívání tohoto kapitálu. Peníze se tak staly prostředkem ekonomického nátlaku. Záznamy, které se našly při vykopávkách v rozvalinách Babylóna, obsahují zprávy o obchodních transakcích, zneužívajících nepříznivé okolnosti některých občanů. Dokonce už tehdy se těšila oblibě moderní praxe získávání nečestného zisku na úkor druhých. Není divu, že o obchodnících Babylóna a Ninive se často hovořilo s nenávistí a opovržením.

V Bibli se o obchodní činnosti za dnů Nimroda přímo nehovoří. Ovšem výrazy, které se nalézají v její první knize, jako například „zakoupit“, „prodávat“ a „obchodovat“, naznačují, že obchodní činnost byla přinejmenším několik staletí po Nimrodovi běžná. — Viz 1. Mojžíšovu 25:31; 34:10, 21; 39:1; 41:56, 57.

Je také pravda, že klínopisné záznamy neříkají poměrně dlouhou dobu o obchodním dění v babylónské společnosti takřka nic. Kniha Ancient Mesopotamia (Starověká Mezopotámie) připouští, že je těžké tuto skutečnost vysvětlit, nicméně vyvozuje, že „nelze činit závěr, že v daném tisíciletí vymizely veškeré obchodní vztahy, zvláště je-li známo, že v následujícím období takové vztahy vzkvétaly“. Toto dílo nabízí vysvětlení, že v té době ovládali obchod převážně Aramejci a že pro pořizování písemných záznamů byl používán papyrus a kůže.

Jak Mezopotámie, tak Egypt získaly věhlas svými obchodními karavanami. Později nahradili Féničané značnou část pozemního obchodu obchodem po moři. Významnými obchodními středisky se staly přístavy Kartágo, Tyrus a Sidon. Zhruba až do osmého století před naším letopočtem se obchodovalo výměnou zboží za zboží. V osmém století před naším letopočtem začali Řekové používat ražené mince jako platidlo. Podle knihy The Collins Atlas of World History „byla staletí, která následovala [po roce 500 př. n. l.], natolik poznamenána rozvojem obchodu, peněžnictví, bankovnictví a dopravy, že je někteří dějepisci přirovnali k éře kapitalismu, což je sice přehnaný, avšak pochopitelný názor“.

Ekonomické systémy jsou již od raných dob založeny na penězích. Bůh povoluje vhodné používání peněz, nikoli jejich zneužívání. (Kazatel 7:12; Lukáš 16:1–9) Vášnivá touha po penězích způsobuje, že lidé překrucují právo, zrazují přátele, falšují pravdu a dokonce se dopouštějí vražd. Všimněme si však, že příčinou nejsou samy peníze, ale chamtivé postoje lidí, kteří je chtějí získat. Není rozhodně přehnané, když se říká, že ‚peníze hýbou světem‘ a že to dělají nejrůznějším způsobem již celá tisíciletí. — Viz rámeček na straně 7.

A tak byl v průběhu staletí před počátkem křesťanské éry položen základ charakteristickým rysům současného obchodu a ekonomiky. Svět obchodu ovšem nehledě na své dlouhé dějiny nedokázal vyvinout spolehlivý ekonomický systém, který by byl schopný odstranit úzkostlivé starosti. Přesto si nemusíme zoufat. Na obzoru je konec finančních starostí. Další vysvětlení naleznete v našich příštích pěti vydáních.

[Praporek na straně 8]

Vášnivá touha po penězích způsobuje, že lidé překrucují právo, zrazují přátele, falšují pravdu a dopouštějí se vražd

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Od soli k plastickým hmotám

Sůl:

Římští vojáci dostávali příděly soli, později však byly tyto příděly nahrazeny platem v penězích, kterému se říkalo salarium. Ve starověkém Římě byl platidlem dobytek (pecus). Z těchto latinských slov jsou odvozeny výrazy jako například anglické „salary“ (plat) a „pecuniary“ (peněžní).

Kovy:

Ve staré Mezopotámii (18. až 16. století př. n. l.) se v obchodních transakcích běžně používalo stříbro. V Egyptě se používala měď, stříbro a zlato. Profesor čínských dějin Hans Bielstein píše, že za vlády čínské dynastie Ming (1368–1644 př. n. l.) „byly mince nižší hodnoty měděné, zatímco stříbro se stále více používalo pro mince vyšší hodnoty“.

Mince:

První mince pravděpodobně vyráběli Lydové v Anatolii v sedmém století př. n. l. v podobě kotoučků standardní hodnoty a hmotnosti, zhotovených z přírodní slitiny stříbra a zlata, zvané elektrum; asi o sto let později se mincovnictví rozvinulo v Řecku.

Papír:

První papírové peníze na světě se objevily v Číně roku 1024. Nevídaný rozmach obchodu tehdy vedl k nedostatku mincí. Profesor Bielstein říká: „Experimentování s takzvanými létajícími penězi začalo již roku 811 za vlády dynastie Tchang. Vláda tehdy vydala směnky, které se mohly používat při obchodních transakcích a posléze se měnily za peníze.“ Počínaje Anglií v roce 1821 přijalo mnoho zemí zlatý standard, který znamenal, že jejich obyvatelé mohou kdykoli směnit papírové peníze na zlato ze zásob vlád těchto zemí. Ovšem od doby, kdy se přestal používat zlatý standard, vlády jednoduše vyhlašují hodnotu peněz, aniž by měly něco konkrétního, čím by je kryly.

Šeky:

Šeky zavedli během sedmnáctého století angličtí bankéři; jsou to písemné příkazy bance k vyplacení určité peněžní částky; tato metoda obchodování je pro svou bezpečnost a pohodlnost velmi populární a rozšířená.

Plastické hmoty:

Kreditní karty, kterým někteří lidé říkají peníze z umělé hmoty, se začaly poprvé používat ve Spojených státech ve dvacátých letech tohoto století a brzy upoutaly pozornost lidí na celém světě. Používání kreditních karet je pohodlné a má i další výhody, ovšem protiváhou je nebezpečí, které tkví v neuváženém nakupování a v tom, že lidé někdy mívají sklon žít nad své poměry.