Zdroj pravých hodnot
Jejich uplatnění ukončí zhroucení morálky
KDYŽ se člověk zadívá na noční oblohu plnou hvězd, naplňuje ho bázeň a údiv. Hledí na tuto hvězdnou klenbu, která se rozprostírá vysoko nad jeho hlavou, a cítí se nepatrný, bezvýznamný. V této chvíli se mu mohou dokonce vybavit slova, jež před dávnou dobou pronesl žalmista: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ (Žalm 8:3, 4) Žalmista viděl jen několik tisíc hvězd a cítil se malý; dnes ví člověk o existenci miliard galaxií a v každé z nich jsou miliardy hvězd, a proto pociťuje svou malost ještě více. Otázky, které jej napadají, mohou být neodbytné: ‚Jak na mně vůbec může záležet? Proč jsem zde? Kdo vlastně jsem?‘
Ale žádné zvíře takové myšlenky nenapadají.
Člověk pozoruje rozmanitost života, který jej obklopuje, a všímá si toho, jak je vše podivuhodně prakticky zkonstruováno. Vidí ptáky, kteří při svých tazích překonávají tisíce kilometrů, savce, kteří přezimují v mrazivém zimním období, a mnoho dalších forem života, které využívají sonar, klimatizaci, tryskový pohon, odsolování, ochranu proti zamrzání, jsou vybaveni pro dýchání pod vodou, využívají inkubátory, teploměry, papír, sklo, hodiny, kompasy, elektřinu, rotační motory a mnoho dalších technických zázraků. To vše existovalo v přírodě dlouho před tím, než o tom člověk vůbec začal snít. Přemýšliví lidé si kladou otázky: ‚Jak vznikly všechny tyto úžasné, komplikované a účelné věci? Jaká velká inteligence se za tím vším skrývá?‘
A opět, žádné zvíře nenapadají takové myšlenky.
Ale člověka takové úvahy napadají. Proč pouze člověka — ze všech myriád pozemských tvorů — naplňuje úcta a proč zůstává stát v údivu při pohledu vzhůru do nebes a při zamyšlení nad záhadami života zde na zemi? Proč? Protože člověk se odlišuje.
Proč se člověk tolik odlišuje?
Protože jedině člověk byl stvořen k obrazu Božímu a k jeho podobě: „A Bůh dále řekl: ‚Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby.‘“ (1. Mojžíšova 1:26) To vysvětluje onu nepřeklenutelnou propast, která je mezi člověkem a zvířetem. Vysvětluje to, proč žádný jiný pozemský tvor není ani vzdáleným příbuzným člověka. Vysvětluje to, proč je člověk myslící tvor, proč si klade otázky o světě kolem sebe a zabývá se mravními hodnotami.
V jakém smyslu byl člověk stvořen k obrazu Božímu a k jeho podobě? V tom smyslu, že dostal některé Boží vlastnosti, například lásku, milosrdenství, smysl pro právo, moudrost, moc, laskavost, dobrotu, trpělivost, čestnost, smysl pro pravdu, věrnost, pracovitost a vynalézavost. Člověk byl původně stvořen s těmito dobrými vlastnostmi. Ale když první lidský pár zneužil svou svobodu rozhodování a vzbouřil se, došlo k deformaci těchto vlastností a potomkům tudíž nebyly předány v dokonalé podobě. Již nebyly navzájem v rovnováze a ty, které se nepoužívaly, vymizely ze svědomí. Kolosanům 3:9, 10 však ukazuje, že budeme-li přijímat přesné poznání o Bohu a uplatníme je v životě, můžeme si obléci novou osobnost a opět být blízko ‚obrazu Božímu a jeho podobě‘.
Když dal Jehova Bůh Izraelitům mojžíšský Zákon, byla v něm zanesena správná měřítka hodnot. Bylo mezi nimi i desatero přikázání a Zákon Izraelity také vybízel k tomu, aby ‚milovali svého bližního jako sami sebe‘. (3. Mojžíšova 19:18; 2. Mojžíšova 20:3–17) Tyto hodnoty měly být předávány jako dědictví dalším pokolením. Mojžíš řekl Izraelitům, aby tento Zákon poslouchali a dále uvedl: „[Přikažte] svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona. Neboť to totiž pro vás není žádné nehodnotné slovo, ale znamená váš život.“ (5. Mojžíšova 32:46, 47) Přísloví 8:18 se o staletí později na tyto hodnoty odvolávalo jako na „dědičné hodnoty“.
Hodnoty, které mohou působit proti zhroucení morálky
Mnozí však namítají, že společnost je dnes tak různorodá, že žádná soustava hodnot by nemohla uspokojit potřeby všech. Tvrdí, že rozličný původ a kulturní zázemí vyžaduje velkou rozmanitost hodnot. Ale který ze současných problémů nepoleví při uplatnění Ježíšova příkazu, že máme milovat bližního jako sami sebe? Pomůže také to, když budeme druhým činit to, co chceme, aby oni činili nám. Nebo když budeme žít podle zásad uvedených v desateru přikázání. Anebo když budeme usilovat o to, abychom přinášeli ovoce ducha, jež je popsáno v Galaťanům 5:22, 23: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ Nic z toho není nesplnitelné; a každá z těchto vlastností by odstranila velké množství strastí, které dnešní společnost prožívá.
‚Ale lidé podle toho žít nebudou!‘ zvoláte. Myslíte-li si však, že takové řešení je příliš obtížné, neočekávejte, že se tyto potíže odstraní pomocí nějakých snadných náhražek. Společnost by mohla použít tyto ‚léky‘, nicméně zjevně není ochotná to učinit. Tato generace totiž nesnese žádná omezení svých svobod, včetně svobody konat špatné věci a nést pak následky.
Časopis Bottom Line/Personal se ptá: „Co se stalo se sebekázní?“ Nejdříve uvádí, že „důsledky naší doby, která se vyznačuje sexuálně povolným chováním, naplňují většinu lidí hrůzou“, a pak pokračuje: „Lidé se však na důležitost neomezeného uspokojování svých sexuálních choutek stále dívají jako na něco svatého. . . Očekává se od nich, že budou dodržovat dietu, cvičit, že přestanou kouřit a budou ukáznění ve způsobu života kvůli svému zdraví. A zdá se, že pouze sexuálním radovánkám byl udělen statut svaté nedotknutelnosti, neboť se jim lze oddávat v naprosto neomezené míře.“ Není to v tom, že by lidé skutečné hodnoty nemohli uplatňovat, ale prostě to dělat nechtějí. A tak společnost zasévá a sklízí.
Skutečné hodnoty jsou dnes v nevážnosti. Mnozí lidé říkají, že špatné je dobré a dobré je špatné, jak o tom bylo prorokováno: „Běda těm, kteří říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré, těm, kteří vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, těm, kteří vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ (Izajáš 5:20) Někteří lidé jsou však stále více znepokojeni. Pozorují sklizeň zkaženosti, která vychází z filozofie ‚dělej si co chceš‘, a přejí si vidět nějaký zvrat v současném mravním úpadku.
Může pomoci náboženství a rodina?
Pro návrat mravních hodnot je nabízeno mnoho řešení. Jedním z nich je náboženství. Očekává se, že poskytne duchovní sílu. Ale takovou sílu nenajdeme v tradičních náboženstvích křesťanstva. Některá z nich se totiž navrátila k pohanství a vzkřísila takové rouhavé myšlenky, jako je učení o trojici, věčných mukách a nesmrtelné duši. Jiné denominace zavrhly dokonce samotné výkupné a stvoření a klaní se náboženství vědy a evoluce. Přijímají vyšší kritiku, která znevažuje pravost Božího slova, Bible. Nabízejí „křesťanství“ v tak zředěném a znečištěném stavu, že nezůstává žádná z jeho hodnot a mladá generace vidí pouze pokrytectví a prázdné divadlo. Ne, pro duchovní pomoc bychom se neměli obracet k takovému churavému náboženství. Měli bychom se obrátit pouze k takovému uctívání, které je založené na Bibli a které oznamuje Jehovovo království jako jedinou naději pro lidstvo.
Zbývá však ještě jeden zdroj pomoci pro znepokojené lidi: rodina — uspořádání, v němž mohou rodiče vštěpovat hodnoty svým dětem. Citový vztah, který vznikne při narození, se musí rozvíjet. Děti, které milují své rodiče a důvěřují jim, chtějí být jako oni, chtějí napodobovat jejich způsob mluvy, jednání a chování, přejímají jejich postoje k morálce a během určité doby se rodičovské hodnoty pevně začlení do hodnotového systému dětí. Účinným způsobem je jednoduché vysvětlování místo nějakých sáhodlouhých kázání a společné rozhovory namísto dogmatických tvrzení.
Rodiče, kteří o pravých hodnotách nejen mluví, ale také je uplatňují v životě, budou mít děti, které tyto hodnoty přijmou za své. Takové děti nebudou ohroženy negativními ‚vzory‘ svých vrstevníků ve škole či kdekoli jinde. Přísloví 22:6 k tomu poznamenává: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ Vychovávejte je hodnotnými radami. A co je ještě důležitější, vychovávejte je hodnotným příkladem.
Smysl pro hodnoty je zakódován v našich genech
Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Je to instinktivní potřeba, která je v nás naprogramována, jak to vyjádřili někteří psychiatři. Také je pravda, že pouze duchovní síla nám pomůže, abychom mohli odolávat falešným hodnotám, které jsou dnes tak prosazovány.
V souladu s faktem, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu a k jeho podobě a že je nám vrozený smysl pro mravní hodnoty, se Thomas Lickona, profesor pedagogiky, vyjádřil: „Myslím si, že člověk má vrozenou schopnost konat dobré věci.“ Ale pak dodal, že „rodiče tyto instinkty musí podporovat stejně, jako když dětem pomáhají, aby se z nich stali dobří čtenáři, sportovci nebo hudebníci“.
Televizní producent Norman Lear byl pozván jako řečník na celostátní sjezd Národního pedagogického sdružení. Nejdříve uznal „problém intelektuálů a lépe vzdělaných lidí mezi námi — těch, kteří zamítli hledání nadpřirozeného cíle jako cosi pošetilého či bezvýznamného“, a potom řekl: „Při pohledu na lidské dějiny není obtížné dojít k závěru, že odezva na život, na Bytí, nutkání věřit v něco většího, než je člověk sám, je tak silná a nepřekonatelná, že je jakoby přímo součástí a neoddělitelným rysem toho, jak jsme geneticky naprogramováni.“
N. Lear vznáší obvinění proti obchodu a televizi, která čtyři desetiletí předkládá „nový systém hodnot“ způsobem, jenž má obrovský vliv na morálku společnosti a postoj jednotlivců k mravním hodnotám. V důsledku toho vyvstalo mnoho potíží v sociální oblasti: ze základních a středních škol vycházejí lidé neschopní číst a psát; rozmáhá se užívání drog; přibývají nedospělé neprovdané dívky, které mají děti, a množí se počet rodin, které se bez jakýchkoli úspor stále více topí v dluzích. N. Lear dodává: „Když hovoříme o stovkách problémů v sociální oblasti — myslím, že můžeme dávat vinu zdeformovanému vnímání hodnot, které spolu s televizí nenápadně, jakoby po kapkách, podemílá celou společnost.“ A opět se vyjádřil, že „věří tomu, že v našich genech je pevně zakotvená víra, že existuje nějaká větší síla a jakési tajemství, které omezuje náš život a jemuž musíme věnovat pozornost“.
Význačný psychiatr, C. G. Jung, řekl, že náboženství „je instinktivní postoj, charakteristický pro člověka, a jeho projevy lze sledovat v průběhu celých lidských dějin“. Také je nám vrozené svědomí, které umí rozlišovat mezi špatným a dobrým: „Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni sami jsou svými myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15) „Svědomí“ je „jakési vnitřní sebepoznávání“, jakýsi vnitřní soud určený k tomu, aby vynášel závěry o našem chování, aby nás obžalovával nebo omlouval. Avšak pokud „opovrhujeme soudem“ našeho svědomí, stane se necitlivým jako tvrdý mozol a přestane působit.
Vědci pozorují záhady, které může vysvětlit jen existence Boha
Věda získává stále více informací o zemi a o vesmíru a je velmi zajímavé, že se někteří vědci začínají přiklánět k názoru, že za tím vším musí být nějaká vyšší inteligence. Vzpírají se však tomu, že by měli přijmout Boha Bible.
Astrofyzik George Greenstein se v knize The Symbiotic Universe (Symbiotický vesmír) snažil „podrobně vylíčit to, co se může jevit jen jako úžasná shoda ohromujících a nepravděpodobných náhod, které dláždily cestu k tomu, aby se objevil život. Je zde soupis shod okolností a všechny jsou pro naši existenci nezbytné.“ Greenstein řekl, že tento soupis se prodlužuje, že shody okolností nemohly nastat náhodou a uvedl myšlenku, že se toho musela účastnit nějaká nadpřirozená síla. „Je tedy možné,“ uvažoval, „že jsme náhle, aniž bychom to zamýšleli, narazili na vědecký důkaz existence Nejvyšší Bytosti? Byl to Bůh, kdo nějakým způsobem zasáhl a prozřetelně vytvořil vesmír k našemu užitku?“ Při takovém pomyšlení pociťoval „značnou nelibost“, a tak řekl: „Bůh není vysvětlením.“ Narůstající soupis „shod okolností“ jej však přesto vedl k zamyšlení.
Další astrofyzik a laureát Nobelovy ceny Fred Hoyle se v knize The Intelligent Universe (Inteligentní vesmír) také zabýval těmi záhadnými shodami okolností, které nedávaly pokoj G. Greensteinovi: „Zdá se, že takové jevy se prolínají uspořádáním světa přírody jako vlákno šťastných náhod. Ale těchto zvláštních shod okolností, které jsou nezbytné pro život, je tolik, že to zřejmě vyžaduje nějaké vysvětlení.“ F. Hoyle také souhlasí s G. Greensteinem, že se tento proces nemohl odehrát náhodou. F. Hoyle proto říká, že ‚vznik vesmíru si žádá nějakou inteligenci‘, ‚inteligenci na vyšší úrovni‘, ‚inteligenci, jež nám předcházela a jež byla vedena k záměrnému činu vytvoření struktur vhodných pro život‘.
Einstein mluvil o Bohu, ale ne v duchu tradičního náboženství. Boha chápal jako „nekonečně nadřazeného ducha“, který se odráží v přírodě. Timothy Ferris v článku „Einstein z jiného pohledu“ citoval Einsteina: „V přírodě vidím úžasnou stavbu, kterou můžeme pochopit jen velmi nedokonale, a to musí uvažujícího člověka naplnit pocitem ‚pokory‘. Je to veskrze náboženský pocit, který nemá nic společného s mysticismem. . . Můj náboženský postoj sestává z pokorného obdivu vůči nekonečně nadřazenému duchu, který se zjevuje v tom mále, jež ze skutečnosti můžeme s naším chabým a pomíjivým porozuměním pochopit. . . Chci vědět, jak Bůh stvořil tento svět. Chci znát jeho myšlenky, to ostatní jsou detaily.“
Guy Murchie v knize The Seven Mysteries of Life (Sedm záhad života) pojednává o některých nepochopitelných záhadách vesmíru a pak poznamenává: „Snadno lze pochopit, proč dnešní fyzikové, kteří neustále posouvají hranici poznání v neznámých oblastech zřejmě pronikavěji než kteříkoli jiní vědci v minulých staletích, jsou o mnoho dále před většinou svých současníků v tom, že přijímají všeobsahující mystérium vesmíru, běžně označované jako Bůh.“
Hledejte Boha — pro svůj užitek a věčný život
Člověk tápe. To, co hledá, je Bůh. Někteří lidé v Pavlových dnech měli stejný postoj. Pavel o tom řekl: „Hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás.“ (Skutky 17:27) Žádné zvíře Boha nehledá. Nemá o Bohu ani ponětí. Ale člověk ano. Je totiž utvořen k Boží podobě. Mezi ním a tím nejdokonalejším zvířetem zeje nepřeklenutelná propast. A zmíněný biblický verš nám říká, že Bůh „není daleko od nikoho z nás“.
Svědectví o něm vidíme všude kolem sebe, odráží se v jeho stvoření. Římanům 1:20 o tom uvádí: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“ Vědci vidí stále více a více nevysvětlitelných shod okolností a složitostí života a uvažují o podivuhodných zázracích ve vesmíru. A tak snad stále více z nich začne za tím vším vidět činnost Nejvyšší inteligence a uznají svého Stvořitele, Jehovu Boha.
Země a to, co ji naplňuje, patří Jehovovi. On stanovuje měřítka pro ty, kteří na ní budou žít. To Bůh dal pravé hodnoty, které slouží jako vodítka ke štěstí a životu. Také dal lidem možnost zvolit si svobodně svou cestu. Lidé jej tedy nemusí poslouchat. Mohou zasévat podle své chuti, ale dříve nebo později budou také sklízet to, co zaseli. Bohu se totiž nelze posmívat. Pravé hodnoty nestanovil kvůli sobě, ale k užitku svých poddaných na zemi. Izajáš 48:17, 18 o tom říká: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“
Když budou lidé v životě dbát na tuto Jehovovu naléhavou žádost, pak budou všichni kráčet po cestě, po níž by měli chodit a budou věnovat pozornost Stvořitelovým přikázáním. Všichni z toho budou mít užitek v podobě pokoje, který bude jako řeka a v podobě spravedlnosti, která bude jako mořské vlny. Všichni budou uplatňovat dědičné hodnoty a již nikdy nebudou trpět zhroucením morálky. A kdy se to vše stane? Brzy, až Bůh vyslyší tuto prosbu: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ — Matouš 6:10.
[Obrázky na straně 7]
Tryskový pohon
Odsolování
Výroba papíru
Sonar