Učení začíná již v lůně matky

PRO ARISTOTELA nebyl mozek novorozence nic než tabula rasa, nepopsaná tabulka. Od té doby uplynulo dva tisíce let, ovšem mnozí lidé mají stále podobnou představu. „Ve chvíli, kdy se dítě narodí,“ napsal v roce 1895 jeden profesor medicíny na Pensylvánské univerzitě, „je jen o málo inteligentnější než rostlina“. Lidová moudrost se s takovým názorem rozcházela. Tvrdila, že dítě se učí již v matčině lůně a že si uvědomuje, co se děje mimo tělo matky. Věda nyní říká, že jak Aristoteles, tak citovaný profesor se mýlili a že pravdu má lidová moudrost.

Počátky mozku jsou nepatrné, avšak jeho konečná podoba je skutečně neobyčejná! Vývoj mozku začíná ve třetím týdnu těhotenství v podobě tenké buněčné blány zvané neurální destička. Neurolog Richard M. Restak hovoří o tom, jak vypadá mozek ke konci těhotenství: „Z tohoto nenápadného počátku se však vyvine nejúžasnější orgán, jaký ve vesmíru známe.“ Proces vývoje mozku začíná s přibližně 125 000 buňkami a pokračuje rychlostí 250 000 buněk za minutu. R. Restak dodává: „Z množících se buněk se nakonec stává zhruba sto miliard neuronů, které jsou základem všech funkcí mozku.“

Mozek roste a mezi jednotlivými neurony se utvářejí spojení. Tato spojení, zvaná synapse, se poprvé objevují v osmém týdnu, rozvíjejí se a brzy jejich počet dosahuje miliónů. Začínají v mozku embrya plnit rozmanité funkce. Touto dobou — ke konci druhého měsíce těhotenství — ‚je již položen základ všemu, co bude obsahovat tělo plně vyvinutého lidského tvora,‘ uvádí kniha Ett barn blir till, která si získala širokou popularitu a v Československu vyšla ve slovenštině pod názvem Čakáme dieťatko. Všechny části těla jsou na svém místě; v této fázi již nehovoříme o zárodku. Nastává stadium růstu a vývoje plodu. Přesto se zastánci potratů odvažují tvrdit, že dítě v této fázi ještě nežije.

Plod se v polovině osmého týdne poprvé začíná pohybovat. Do třináctého týdne již pracují chuťové pohárky a když se v této době dodá do plodové vody cukr, začne plod polykat dvakrát rychleji. Pokud například novorozenec okusí chinin, polykání se výrazně sníží a dítě vyjádří svou nespokojenost grimasami. V 15. a 16. týdnu se objevuje dýchání, škytání, cucání, polykání, zívání, pohyb očí — a v následujících týdnech i REM spánek. „V jisté omezené míře,“ říká pan Restak, „je plod v nitroděložním světě schopen slyšet, vidět, vnímat chutě, vůně a hmatat.“ Zastánci potratu nás však ujišťují, že to stále ještě není živý tvor.

Novorozeně si pamatuje vlivy, jimž bylo vystaveno v děloze — například tlukot matčina srdce. Za tohoto zvuku usínalo, probouzelo se, odpočívalo, pohybovalo se v jeho rytmu. Byl mu neustálým společníkem, dodával mu pocit klidu a bezpečí. Vědci při jednom pokusu v porodnici dokázali, že zvuk tlukoucího srdce má na novorozence uklidňující účinek. Novorozenci, kteří slyšeli nahrávku tlukoucího lidského srdce, méně plakali a dařilo se jim lépe než těm, kteří tento zvuk neslyšeli. Je zajímavé, že „nitroděložní a jiné zvuky uklidňují (příliš čilá miminka) jen tehdy, jsou-li jim vystavena v úrovni hlasitosti srovnatelné s hlasitostí uvnitř dělohy“.

V mozku dítěte se odrážejí děje uvnitř těla, ale dítě také vnímá a pamatuje si věci, které se odehrávají mimo matčino tělo. „Ze všech skladatelů se mezi nenarozenými dětmi těší největší oblibě Vivaldi,“ říká dr. Thomas Verny. „Dalším oblíbencem je Mozart. Kdykoli zazní z gramofonu některá z jejich vznosných skladeb, srdce plodu začíná tlouci pomaleji a dítě méně kope. . . Na druhé straně každý druh rockové hudby většinu plodů rozrušoval.“

Dr. Anthony DeCasper, psycholog na Severokarolinské univerzitě, vymyslel speciální dudlík, který novorozenci zaznamenává frekvenci a tlak sání. Tím, že dítě cumlá dudlík určitým způsobem, si může vybírat zvuky, které chce poslouchat — například určité hlasy nebo pohádky. Novorozeně staré jen dvě hodiny bylo schopné rozpoznat hlas svého otce, který mu říkal krátká přívětivá slova v době, kdy bylo ještě v matčině těle. Toto dítě si nejen vybralo otcův hlas, ale citově na něj reagovalo a přestalo plakat, protože se cítilo v bezpečí. Podobně si vybralo i hlas matky a také zvuk jejího srdce, jelikož na obojí si v matčině děloze zvyklo.

Při jiném pokusu nechal dr. DeCasper 16 těhotných žen předčítat nahlas pohádku Kocour v botách. Četly ji dvakrát denně po dobu posledních šesti a půl týdne svého těhotenství. Dětem pak byl krátce po narození dán elektronický dudlík a byly jim přehrávány dvě pohádky, Kocour v botách a Král, myš a sýr. Rychlostí cumlání dudlíku si miminka vždy vybrala k poslechu Kocoura v botách, kterou slyšela v matčině těle. Volba opakovaně padla vždy na tuto pohádku namísto Krále, myši a sýru, kterou děti v děloze neslyšely. Děti každého věku se chovají stejně — chtějí místo nové pohádky slyšet znovu a znovu tu svou oblíbenou.

Dr. DeCasper z toho učinil závěr: „Zdá se, že si dítě vybírá sluchové vjemy podle toho, co slyšelo před narozením.“ Dr. Restak, který se k těmto zjištěním vyjadřoval, říká: „Dítě se učí již v děloze poznávat hlas své matky, dokonce i její intonaci a knihu, kterou právě čte.“ Závěrem říká: „Plod je, jinak řečeno, schopen sluchového smyslového učení v děloze o celé měsíce dříve, než to skutečně potřebuje nebo než by se dalo čekat, že to využije.“

Dítě se v lůně matky naučilo mnoha věcem. Je dobře vybaveno pro to, aby se učilo dále. Ze všeho, co bylo dosud v tomto článku řečeno, je vidět, že mozek je již před narozením úžasný orgán. Za dobu, kdy se nachází v těle matky, dosáhne konečného počtu neuronů. „Při narození má mozek novorozence k vytvoření informační sítě tolik neuronů, kolik jich už nikdy v budoucnu nebude mít,“ říkají neurologové. Od svých prvopočátků tento nový život v matčině děloze osm měsíců pilně vytvářel miliardy neuronů propojených vzájemně miliardami spojů. Tak byl umožněn pohyb, dýchání, cucání, polykání, rozpoznávání chuti, močení, sluchové a zrakové vnímání a schopnost učit se a pamatovat si. Jak by mohl kterýkoli inteligentní člověk říci, že toto stvoření je neživé?

Je tedy logické, že mnoho vědců a milióny dalších osob věří tomu, že život začíná při početí v matčině lůně. V knize The Mind (Mysl) píše dr. Restak: „Skutečným počátkem a nejkritičtější událostí našeho života je očividně okamžik početí. Číňané si to uvědomují, neboť počítají věk člověka právě od tohoto okamžiku; dítě je tedy při narození považováno za rok staré.“

Mnoho lidí by dnes chtělo věřit, že dítě nelze až do narození považovat za živou bytost, za osobu. Boží slovo s tím ovšem nesouhlasí. Dojde-li k záměrnému potratu, Boží pravidlo říká: ‚Život za život.‘ Je to potvrzeno v 2. Mojžíšově 21:22, 23: „V případě, že by spolu zápasili muži a skutečně ublížili těhotné ženě a její děti opravdu vyjdou, ale nepřihodí se žádná smrtelná nehoda, zcela jistě mu má být uloženo odškodné podle toho, co na něj vloží majitel té ženy; a dá to prostřednictvím soudců. Ale kdyby se přihodila smrtelná nehoda, pak dáš duši za duši [neboli „život za život“, Kralická bible].“

Jehova považuje dítě uvnitř matčiny dělohy za živou osobu. Že skutečně živou osobou je, lze vypozorovat z čilosti dítěte uvnitř dělohy. Věda dnes ví, že koncem druhého měsíce jsou všechny části těla na svém místě a že fungují. Dítě vnímá, učí se a pamatuje si, co se naučilo. Mysl novorozence rozhodně není ‚nepopsaná tabulka‘, jak říkal Aristoteles, ani nelze říci, že novorozenec ví ‚jen o něco málo více, než rostlina‘ jak to řekl onen univerzitní profesor. Novorozenec má tolik neuronů, kolik jich nikdy v budoucnu nebude mít. Ty mohou zaznamenávat všechny nové pohledy, zvuky a jiné vjemy, kterými je obklopen. Je připraven vykročit do života! Či snad ještě ne?

Matka může učinit mnoho pro zdraví dítěte, které nosí pod svým srdcem, může mu však také uškodit. Její myšlenky je mohou ovlivnit, a to kladně i záporně. Tím nechceme říci, že plod má tytéž myšlenky jako jeho matka; ale myšlenky, jimiž se matka obírá, vyvolávají emoce a plod je pod vlivem emocionálních stavů, které takové myšlenky vyvolaly, ať již jde o pocity bezpečí, spokojenosti, klidu, nebo o pocity úzkosti, strachu a hněvu. Mnohem horší je však to, že prostřednictvím plodového lůžka se na plod mohou z matky přenést nakažlivé choroby. Může se nakazit pohlavně přenášenými nemocemi, včetně nemoci AIDS. Matky, které během těhotenství kouří, pijí alkohol, užívají morfium, marihuanu, kokain, heroin nebo jiné drogy, mohou porodit dítě, které je závislé na drogách, je duševně zaostalé, má poškozený mozek nebo zdeformované tělo, je náchylné k mozkové mrtvici či různým záchvatům, a bývají i jiné hrozné následky.

Děťátko není v matčině lůně zdaleka tak oddělené od okolního světa, jak si mnozí mysleli. V těle matky může být buď láskyplně chováno, nebo krutě trýzněno. Jaké zacházení je čeká, až opustí matčino lůno? Učit se začalo již v matčině lůně, ale s čím se setká, až přijde na svět? Doufejme, že se o ně dobře postarají milující rodiče, kteří žijí v šťastném manželství.

[Praporek na straně 14]

„Nejúžasnější orgán, jaký ve vesmíru známe“

[Praporek na straně 14]

V osmi týdnech jsou všechny části na svém místě

[Praporek na straně 15]

Jak může jakýkoli inteligentní člověk říci, že tento tvoreček je neživý?

[Praporek na straně 17]

Mnoho vědců věří, že život začíná při početí

[Obrázek na straně 16]

V osmi týdnech, délka 4 centimetry, žádná část těla nechybí

[Podpisek]

Foto: Lennart Nilsson pro knihu A Child is Born — vydání 1976 Dell Publishing Co. (též strana 2)