Co říká Bible
Katastrofy — Jsou trestem od Boha?
NA FILIPÍNÁCH, v zemi, kterou znovu a znovu pronásledují přírodní katastrofy, si mnozí lidé kladou otázku: ‚Jsou taková neštěstí zkouškou, kterou Bůh postihuje lidstvo?‘ V roce 1991 došlo k výbuchu sopky, který byl nejničivější v tomto století, a v souvislosti s tím se ptal novinový titulek v jedněch filipínských novinách: „Výbuch sopky: Trest Boží?“
Novinářka Nelly Favis-Villafuerteová se s tímto názorem ztotožnila, když napsala: „Pro křesťana, který věří Bibli, však existuje jen jedno řešení: Výbuch sopky Pinatubo je božským navštívením, které nám opět připomíná, že skutečně existuje nějaký bázeň vzbuzující svrchovaný Bůh s nadřazenou mocí zasahovat do záležitostí a osudů lidí i národů.“ S ohledem na takovýto závěr se ptáme:
Soudí dnes Všemocný Bůh lidskou společnost?
Fakt, že to Bůh činil v minulosti, se nedá popřít. Nepopiratelné příklady toho, že Bůh takové věci v minulosti činil, jsou zaznamenané v Písmech. Například potopa ve dnech Noema, zničení Sodomy a Gomory a dvojí naprosté zničení Jeruzaléma, města spojeného s Božím velkým jménem — to vše ukazuje, že Všemocný Bůh může skutečně odsoudit ty, kteří se opakovaně odmítají řídit jeho měřítky. — 1. Mojžíšova 7:11, 17–24; 19:24, 25; 2. Paralipomenon 36:17–21; Matouš 24:1, 2.
Jak je to však v dnešní době? Ježíš Kristus předpověděl ve 24. kapitole Matouše, v 13. kapitole Marka a 21. kapitole Lukáše, že naše generace zažije celosvětovou katastrofu. Tyto kapitoly poskytují prorocké varování před událostmi a stavem světa, které mají vztah k závěru systému věcí, aby si uvažující lidé mohli uvědomit, že Ježíš Kristus neviditelně panuje z nebes. Toto proroctví se splňuje dnes. Je však třeba povšimnout si, že ještě než došlo ke zničení, dával Jehova Bůh s každým výše uvedeným rozsudkem také jasná, opakovaná varování. (Amos 3:7) V případě přírodních katastrof, k nimž dochází v dnešní době, však přicházejí varování obvykle od světských autorit a zakládají se na vědeckém pozorování.
Učedník Jakub nás navíc v první kapitole svého dopisu ve verši 13 informuje: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ S růstem světové populace se lidé ocitají před řadou potenciálních nebezpečí. Výsledkem zvýšených požadavků na životní prostor a výrobu potravy je odlesňování kdysi lesnatých oblastí, což někdy přispívá ke vzniku přírodních katastrof, způsobených neobyčejně vydatnými srážkami a rychlým odplavováním půdy.
Nebylo by proto správné říkat, že přírodní katastrofy jsou trestem, který Bůh sesílá na obyvatele zasažených oblastí. Dá se snadno pozorovat, že ti, kteří v krizových situacích trpí nejvíce, jsou nevinní lidé, kupříkladu malé děti. Přestože Bůh přírodní katastrofy nepůsobí, kladete si snad otázku:
Můžeme se z toho něčemu naučit?
Ano. Pro ty, kdo žijí v zasažených oblastech, je to zkouškou toho, jak velice si cení svého hmotného majetku ve srovnání se samotným životem. Někteří lidé neúměrně riskují a dávají všanc život, jen aby aspoň něco ze svého majetku zachránili. Musíme mít na paměti, že Ježíš řekl: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Hmotné věci se dají nahradit, ale žádný člověk nedokáže získat zpět ztracený život. — Matouš 6:19, 20, 25–34.
Přírodní katastrofy vedou lidi také k tomu, aby se zamysleli nad svým životem. Apoštol Pavel naléhavě nabádal křesťany, aby dávali pozor na své jednání: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“ (Efezanům 5:15, 16, Ekumenický překlad) Každá zkouška, před kterou člověk v životě stojí, je mu připomínkou, jak důležité je mít pevnou víru.
Třetí poučení, které pro nás plyne z přírodních katastrof, je to, že v sobě musíme rozvinout hlubší soucit s našimi bližními, tedy musíme se vcítit do stavu, v jakém se lidé nacházejí. V oblasti přírodní katastrofy je nutné projevovat milující zájem o lidi, kteří trpěli spolu s námi, a nepřijmout názor, že každý by se měl o sebe postarat sám. To platí obzvlášť pro ty, jimž byla svěřena odpovědnost pečovat o jiné. Prorok Izajáš použil pro takové osoby označení „knížata“, která jsou „jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. — Izajáš 32:1, 2.
Když jsme postiženi přírodní katastrofou, máme mnoho příležitostí projevit soucit druhým lidem a dělit se o to, co sami vlastníme, ať slovem, nebo skutkem. Tak například po výbuchu sopky Pinatubo a během dalších katastrof se naskytl bezpočet příležitostí podílet se na pomoci lidem, kteří museli utéci z postižených oblastí. Mnozí neměli ani prostředky na to, by si opatřili dostatek potravy na jeden den. Tak mohli někteří jednotlivci projevit svou nesobeckost a nabídnout pomocnou ruku. Přesto si však mnozí kladli otázku:
Přijde jednou na lidstvo závěrečný soud?
Ano, přijde, a je o tom jasná zpráva v Božím slově. (Matouš 24:37–42; 2. Petra 3:5–7) Než k tomuto soudu dojde, je nutné, aby zaznělo celosvětové varování, jak o tom dále prorokoval Ježíš: „Také se musí ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva.“ — Marek 13:10.
Tak si každý musíme položit otázku: ‚Co udělám já?‘ Naléhavě vás vybízíme, abyste si vyhradili čas a prozkoumali, co by každý z nás měl podle nabádání Bible učinit, aby přežil tuto celosvětovou katastrofu.