Od našich čtenářů

Pomoc pro umírající Děkuji Vám za články „Pomoc pro umírající“. (22. října 1991) Moje sestra měla mozkový nádor a lékař nám řekl, že jí bude moci buď prodloužit život [zvláštní lékařskou metodou], nebo nechat nemoci volný průběh. Bylo to obtížné rozhodování, nakonec jsme zvolili druhou možnost. Po sestřině smrti jsem však začala mít dojem, že jsme zhřešili. Proto jsem nalezla ve Vašich článcích velkou úlevu. Velice Vám děkuji za to, že jste nám poskytli útěchu a pomoc v pravý čas!

A. L. M. A., Brazílie

Rodiny, semkněte se Chtěli bychom vyjádřit ocenění pro pěkně napsanou sérii článků „Rodiny — semkněte se, než bude příliš pozdě“. (22. září 1991) Nedávno se nám narodil krásný chlapeček, a proto jsme si s radostí přečetli postřehy rodičů z celého světa o výchově dětí. Doufáme, že se nám podaří vychovat našeho syna „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, a modlíme se o to. — Efezanům 6:4.

R. S. a J. L. S., Spojené státy

Již určitou dobu Vám chci říci, jak velmi oceňuji Vaše články. Ale poté, co jsem si přečetla vydání o upevňování rodinných pout, jsem Vám prostě musela napsat děkovný dopis. Před několika měsíci se mi narodilo dítě. Vynasnažíme se s manželem, abychom na něm Vaše podněty uplatnili.

S. D., Itálie

Čtení Jsem ještě chlapec a velice rád čtu. Ne vždy však rozumím tomu, co jsem přečetl, a mám sklon přecházet obtížná slova. Článek „Četba rozšíří váš obzor“ (22. července 1991) mi pomohl, abych se v tomto směru zlepšil.

A. R. B., Brazílie

Již dlouhé roky se snažím číst všechna vydání Strážné věže a Probuďte se!, ale nedaří se mi to, přestože jsem čtení těchto časopisů zahrnula do svého časového rozvrhu. Váš článek mi pomohl, abych si uvědomila, že můj problém spočívá v nedostatečné ‚plynulosti čtení‘. Když jsem nerozuměla nějaké frázi, zastavovala jsem se a četla jsem ji znovu. Oceňuji Vaše návrhy, jak se zlepšit ve čtení.

A. K. F. M., Brazílie

Nemocnice Dovolte mi, prosím, abych se vyjádřila k sérii článků „Nemocnice — Jak se s tím vypořádat?“ (8. března 1991) Loni jsem byla čtyřikrát hospitalizována. Cítila jsem se bezbranná a bezmocná. Když jsem se ptala na svůj stav, na způsob léčby a na vedlejší účinky léků, které jsem užívala, považovali to lékaři za projev nedůvěry. Dokonce mi říkali: ‚Vždyť tu nemusíte být. Můžete jít domů.‘

R. A., Československo

Pojetí o právech pacienta není všeobecně přijímáno, přestože se tato práva začínají rychle prosazovat. Svědkové Jehovovi organizují Výbory pro spolupráci s nemocnicemi, které se již setkaly s jistou mírou úspěchu při navazování spolupráce s lékaři. Ovšem tam, kde práva pacienta dosud uznávána nejsou, mohou sami jednotlivci zlepšit svou situaci tím, že rozvíjejí ochotu ke spolupráci a pochopení vůči svým lékařům dříve, než nastane nutnost hospitalizace. Je vždy moudré, když křesťan s lékařským personálem jedná mírně a s úctou. — VYD.

Vyhnout se obtěžování Ocenil jsem článek „Mladí lidé se ptají. . . co mám dělat, aby mě nechal být?“ (22. května 1991) I když byl tento článek určen především dívkám, můžeme se z něj my chlapci také něčemu naučit. Nedávno jsem čelil podobnému problému, když mě jedna dívka naváděla, abych ohrozil svůj vztah k Bohu. Váš článek vyšel právě včas a pomohl mi vypořádat se s touto situací.

E. K. O., Ghana

Přečti si vydání tohoto časopisu z 8. října 1991, kde jsou konkrétní rady určené chlapcům, kteří jsou takovým situacím vystaveni. — VYD.