Jednoduchý způsob horolezectví

NAŠE kabina lanovky musela připomínat drobounkého pavoučka, který se pomalu souká po hedvábné nitce. Ve skutečnosti jsme se věnovali tomu nejsnadnějšímu druhu horolezectví — vezli jsme se jednou z nejdelších visutých lanovek na světě.

Lanovka na horu Sandia Peak, která se majestátně tyčí nad pouštním městem Albuquerque v Novém Mexiku (USA), je dlouhá 4,3 kilometru. Na dolním konci lanovky jsme ve výšce 1 980 metrů nastoupili do mohutné kabiny, která může pojmout až 60 osob. Když se kabina lanovky klouzavým pohybem rozjela, zdálo se nám, že tváří v tvář úchvatnému horizontu rozeklaných žulových stěn jsme nesmírně droboučcí. Místy jsme se vznášeli ve výšce až 460 metrů nad dnem kaňonu.

Netrvalo to ani dvacet minut a dojeli jsme na vyhlídkovou plošinu, ležící 3 163 metrů nad úrovní moře. Byl to pohled, ze kterého se nám zatočila hlava. Před očima se nám otevřel výhled na území o rozloze 28 500 čtverečních kilometrů. Rozbušila se nám srdce. Bylo to z nadmořské výšky, nebo z pohledu na toto úchvatné panoráma? Těžko říci.

Později jsme se dozvěděli, že stavba lanovky na Sandia Peak byla vskutku mistrovským konstruktérským dílem. Na mnoha místech byl horský terén takřka nedostupný. Stavitelé se proto rozhodli, že si udělají soumary z helikopter. Přepravovali vzduchem vše, počínaje ocelovými traverzami a konče betonem. Byly postaveny dva nosné pilíře vysoké 71 a 24 metrů. Vybudování základů pro tyto pilíře a jejich přesné zaměření si vyžádalo velkou pečlivost. K zaručení bezpečnosti provozu byly instalovány složité brzdové systémy. Projekt byl dokončen po 24 měsících práce na jaře roku 1966.

Když náš výlet skončil, ohlédli jsme se ještě jednou na tyčící se horu, na jejímž vrcholu jsme stanuli a z níž jsme právě sestoupili. Takové hory vzbuzují opravdu hlubokou úctu. Vyvolávají v člověku pocit vzrušení a pokory, když uvažuje o jejich Tvůrci, o Tom, který váží hory na miskách svých vah. (Izajáš 40:12) — Zasláno.