Omluva církve odhaluje hluboký rozkol

„VYZNÁVÁM před vámi a před Pánem nejen svůj hřích a vinu. . ., ale jsem pověřen, abych se odvážil učinit totéž i za holandskou reformovanou církev.“ Tuto překvapující veřejnou omluvu přednesl 6. listopadu 1990 profesor Willie Jonker, vedoucí představitel holandské reformované církve, na národní konferenci církví, která se konala v jihoafrickém městě Rustenburgu. Jaké hříchy měl W. Jonker na mysli? „Politická, sociální a ekonomická bezpráví i nespravedlnost plynoucí ze samotné struktury společnosti, k nimž došlo“ v důsledku jihoafrické politiky apartheidu.

„Cítím, že to mohu udělat,“ pokračoval profesor Jonker, „protože holandská reformovaná církev na svém nedávném synodu prohlásila, že apartheid je hřích, a přiznala svou vlastní vinu.“ Všeobecná reakce na Jonkerovu omluvu však ukazuje, že mnozí členové s výroky své církve o apartheidu naprosto nesouhlasí.

Příčinou této kontroverze je, že holandská reformovaná církev v Jihoafrické republice se dlouho ztotožňovala s politikou apartheidu, a členy církve jsou hlavně bílí Jihoafričané.

V říjnu 1986 však církevní synod učinil ve svém přístupu překvapivou změnu, když umožnil členství v církvi všem rasám, a prohlásil, že se církev mýlila, když se pokoušela politiku apartheidu ospravedlnit Biblí. Synod dále v roce 1990 prohlásil, že církev „se měla od tohoto přístupu distancovat již mnohem dříve“ a že „si své selhání uvědomuje a přiznává se k němu“.

Jonkerova omluva rozpoutala spor, který odhaluje hluboký rozkol církve v názoru na apartheid. Skutečně se zdá, že rozpor prostupuje všechny vrstvy této církve, od laiků až po čelní představitele generálního synodu. Willie Potgieter, duchovní holandské reformované církve, reagoval na Jonkerovu omluvu v tom smyslu, že bylo „necitlivé udělat takovou věc tak náhle“. Tvrdil, že téměř polovina jeho sboru se na apartheid dívá jako na křesťanský vzor, který může být prospěšný.

Je pochopitelné, že mnohé členy holandské reformované církve tato nejednota skličuje. Jeden rozladěný člen napsal do johannesburgského listu Beeld: „Je čas, abychom. . . padli na kolena a prosili o odpuštění za náš hříšný rozkol a za všechny hrozné věci, které o sobě navzájem říkáme.“

K jednotě však pravděpodobně nedojde, a holandská reformovaná církev není v Jihoafrické republice jedinou církví, kterou stíhají rány v podobě takového rozkolu. Třenice těchto rádobykřesťanů jsou jistě něčím velmi vzdáleným od lásky a jednoty, o nichž Ježíš hovořil jako o charakteristickém znaku svých pravých následovníků. — Jan 17:20, 21, 26; srovnej 1. Korinťanům 1:10.