Poučení z vesmíru

„Nenamlouvám si, že vesmíru rozumím — je značně větší než já.“ — Thomas Carlyle, 1795–1881

DNES po sto letech si dovedeme ještě lépe představit, o kolik je vesmír větší než my sami. Vědci sice mají dnes větší poznání než dříve, ale stále ještě jsou v takovém postavení, jaké popsal jeden astronom — podobají se totiž „botanikovi osmnáctého století, který v džungli nalézá množství dosud nepoznaných květin“.

Nehledě na naše omezené znalosti je možné dojít k jistým závěrům. A tyto závěry se dotýkají těch nejzávažnějších otázek: Co se vlastně ve vesmíru děje, a především — jak vznikl?

Nikoli chaos, ale řád

Bádání o povaze vesmíru se nazývá kosmologie. Tento výraz je odvozen z řeckých slov kosmos a logos, z čehož vyplývá, že jde o ‚studium řádu či harmonie‘. Je to přiléhavé označení, protože astronomové se skutečně setkávají s řádem, ať již při svém studiu pohybu nebeských těles, nebo při studiu hmoty, z níž se vesmír skládá.

V našem vesmíru je vše v pohybu. Nejedná se o bludný či nepředvídatelný pohyb. Planety, hvězdy a galaxie se kosmickým prostorem pohybují na základě přesných fyzikálních zákonů — zákonů, které vědcům umožňují s neomylnou přesností předvídat výskyt určitých vesmírných jevů. Je také podivuhodné, že čtyři základní síly, které ovládají i ten nejmenší atom, ovládají rovněž nejmohutnější galaxie.

Řád je rovněž znatelný v samotné hmotě, z níž je vesmír utvořen. „Hmota je. . . organizovaná na všech úrovních od nepatrných věcí až po značně rozměrné,“ vysvětluje The Cambridge Atlas of Astronomy. Hmota není ani zdaleka jen tak náhodně rozptýlena. Je organizovaným způsobem uspořádána do struktur, ať již jde o vazby elektronů s protony a neutrony v jádrech atomů, nebo o přitažlivost, která vzájemně váže mohutná seskupení galaxií.

Proč se ve vesmíru zračí takový řád a harmonie? Proč v něm panují transcendentní zákony? Tyto zákony musely existovat před počátkem vesmíru — jinak by jej nemohly řídit. Proto je logické ptát se: Kde se tyto zákony vzaly?

Proslavený vědec Isaac Newton učinil následující závěr: „Tato nadmíru krásná soustava skládající se ze Slunce, planet a komet mohla vzejít pouze z úmyslu a vlivu inteligentní a mocné Bytosti.“

Fyzik Fred Hoyle řekl: „Původ vesmíru vyžadoval inteligenci, stejně jako ji vyžaduje složení Rubikovy kostky.“ Závěr, že musí existovat nějaký nadpřirozený Zákonodárce, je potvrzen našimi poznatky o původu vesmíru.

Klíčová otázka: Jak vesmír vznikl?

S. Hawking, odborník v oboru teoretické fyziky, vysvětluje: „Odpověď na otázku jak vzniklo všechno, co dnes kolem sebe vidíme, včetně života, je ukryta v počátcích vesmíru.“ Jaký názor na počátek vesmíru mají vědci v současné době?

Vědci v šedesátých letech zaznamenali slabé záření, které vycházelo z celého vesmíru. Začalo se usuzovat, že toto záření je dozvukem prvotního výbuchu, který astronomové pokřtili na velký třesk. Říkají, že tento výbuch byl tak mocný, že jeho ozvěnu je možné zachytit i po miliardách let.a

Ovšem pokud se vesmír z ničeho nic zrodil výbuchem někdy před patnácti až dvaceti miliardami let, jak dnes věří většina fyziků (přestože jiní toto tvrzení zaníceně napadají), pak vzniká klíčová otázka. Kde se vzala počáteční energie? Jinými slovy: Co tu bylo před velkým třeskem?

Mnoho astronomů se této otázce raději vyhýbá. Jeden vědec přiznává: „Věda dokázala, že vesmír vznikl působením sil, které jsou, jak se zdá, navždy mimo možnosti vědeckého popisu. Věda se tím znepokojuje, protože je to v rozporu s náboženstvím vědy — náboženstvím vyznávajícím víru v příčinu a následek, víru, že každý následek má svou příčinu. Nyní zjišťujeme, že největší ze všech následků — zrod vesmíru — porušuje tento článek víry.“

Jeden profesor na Oxfordské univerzitě to vyjádřil ještě přímočařeji: „Pokud jde o prvotní příčinu vesmíru, je ponecháno na čtenáři, aby si ji domyslil, ale náš obraz je bez něho neúplný.“ Bible ovšem uvádí věci na pravou míru a určuje totožnost oné „prvotní příčiny“ slovy: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ — 1. Mojžíšova 1:1.

Člověk je bezvýznamný

Nejjednodušší poučení, které nám vesmír uděluje, je zároveň nejzřetelnější. Je to poučení, které se hrdý středověký člověk snažil ignorovat, ale které bibličtí básníci pokorně uznali již před tisíciletími — poučení o bezvýznamnosti člověka.

Nedávné objevy potvrzují realistické ohodnocení, které vyslovil král David: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ — Žalm 8:3, 4.

Astronomie odhalila nezměrnost a majestátnost kosmu — hvězdy obřích rozměrů, nepochopitelné vzdálenosti, časové úseky, které se vymykají lidskému chápání, vesmírné pece vyvíjející teploty, jež jdou do miliónů stupňů, výbuchy, ve srovnání s nimiž by výbuch miliardy jaderných bomb byl nicotný. To vše je dobře popsáno v knize Job: „Pohleď, to jsou okraje jeho cest, a jaký šepot je o něm slyšet! Kdo však může ukázat, že rozumí jeho mocnému hromu?“ (Job 26:14) Čím více se toho o vesmíru dozvídáme, tím skromnější nám naše poznání připadá a tím menší místo ve vesmíru zaujímáme my sami. Objektivního pozorovatele takové poznání přivádí ke střízlivému uvažování.

Isaak Newton připustil: „Zdá se mi, že se podobám chlapci, který si hraje na mořském břehu a rozptyluje se tím, že hledá stále hladší oblázky a stále hezčí škeble, zatímco před ním leží rozlehlý oceán neobjevené pravdy.“

Toto poznání by nás mělo pohnout k pokoře. A pokora člověku může pomoci, aby si uvědomil, že existuje Někdo, kdo stvořil vesmír, Někdo, kdo ustanovil zákony, které řídí, Někdo, kdo je daleko větší a daleko moudřejší než my. A kniha Job nás upomíná: „U něho je moudrost a moc; má radu a porozumění.“ (Job 12:13) To je tedy to největší ze všech poučení.

S odhalováním tajů vesmíru vyvstávají ještě větší záhady. Jeden z příštích článků se bude zabývat některými nejnovějšími objevy, nad nimiž si nyní astronomové lámou hlavu a které vyvolávají otázky, jež přilévají olej do ohně debat mezi kosmology.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Přístroj, který zachycuje záření vzniklé teoreticky velkým třeskem

[Podpisek]

S laskavým svolením Royal Greenwich Observatory a Canary Islands Insitute of Astrophysics