Jsou vlečné sítě na ústupu?

VALNÉ shromáždění OSN v New Yorku je nazývá něčím „velmi bezohledným a nehospodárným“. Evropská kancelář IIED (Mezinárodního ústavu pro životní prostředí a rozvoj), která sídlí v Londýně, je popisuje jako „velmi vážné nebezpečí pro mořské živočichy“. Šestnáct tichomořských států odsoudilo jejich používání coby „neoprávněné drancování“. Je tedy zřejmé, že chytání ryb do vlečných sítí je na celém světě napadáno. Proč?

Lidé již celá tisíciletí spouštějí do pobřežních vod vlečné sítě — sítě, které jsou svisle zavěšené do moře jako záclony. Ovšem koncem sedmdesátých let se velmi rozšířilo používání těchto sítí k rybolovu na otevřeném moři. Dnes pročesává Pacifik i Atlantský a Indický oceán loďstvo, čítající tisíce japonských, tchajwanských a jihokorejských plavidel, které loví olihně, tuňáky křídlaté, lososy a jiné ryby. Jelikož podle některých odhadů každá z lodí pracuje s obrovskými sítěmi, jež visí v moři do hloubky jedenácti metrů a táhnou se v délce padesáti kilometrů, může souhrnná délka sítí celé flotily dosahovat 50 000 kilometrů — tedy délky větší než obvod zeměkoule!

„Závěsy smrti“

Účinnost těchto takřka neviditelných nylonových svislých sítí je tak velká, že „bude-li vývoj pokračovat stejným tempem, pak tyto sítě do dvou let zničí lov tuňáka křídlatého v jižním Pacifiku“, uvádí věstník IIED Perspectives. Sam LaBudde, biolog, který se specializuje na život v mořích, říká, že bezohlednost rybolovu pomocí vlečných sítí lze srovnat s „tím, že by se vymýtil les, aby se získalo dřevo z jediného druhu stromu nebo kdyby se porazil dub, aby se mohly sklidit žaludy“. Vskutku, když se tato největší rybářská flotila světa pustí do díla, vymete z moře tuny ryb, které k lovu nebyly určeny — například tuňáky obecné, pelamidy, stěhovavé pstruhy americké a některé zástupce čeledi Istiophoridae.

Podle Jamese M. Coea, výzkumného pracovníka Národních služeb mořského rybolovu v USA, existuje opodstatněné podezření, že asijské rybářské loďstvo protiprávně loví velké množství lososů, kteří tak nikdy nedosáhnou své rodné severoamerické řeky, aby mohli naklást jikry.

Věci se však mají ještě hůř. Každý rok se totiž tisíce vyder, tuleňů, delfínů, sviňuch, velryb, mořských želv a ptáků zaplete do vlečných sítí, zmrzačí se v nich nebo se v nich utopí. Není tedy divu, že stále více výzkumníků nazývá rybolov pomocí vlečných sítí „mořské povrchové doly“ a vlečné sítě „záclony smrti“!

Zdá se, že tyto přídomky jsou vhodné. V nedávné zprávě amerického ministra obchodu bylo řečeno, že během pouhých tří rybářských výprav ulovily tři lodě omylem ‚jednoho delfína pruhovaného, 8 sviňuch běloploutvých, 18 lachtanů medvědích, 19 plískavic plochočelých a 65 plískavic černohřbetých‘.

Loňského roku se v jedné zprávě předložené Organizaci spojených národů uvádělo, že japonský rybolovný průmysl využívající vlečné sítě při výlovu sto šesti miliónů olihní zabil třicet devět miliónů ryb, které rybáři ulovit nechtěli. Daň, kterou nechtěně vybrali, zahrnovala i 700 000 žraloků, 270 000 mořských ptáků, 26 000 mořských savců a 406 ohrožených mořských želv.

Biologové, kteří se zabývají výzkumem života v moři, jsou přesvědčeni, že pokud se bude v používání vlečných sítí neomezeně pokračovat, „nevyhnutelně dojde k vyčerpání přírodního zdroje, považovaného kdysi za nevyčerpatelný“. Je dokonce možné, že k dalekosáhlým škodám již došlo. V roce 1988 řekl jeden kapitán rybářské lodi biologu LaBuddeovi: „Dnes už nezabíjíme tolik delfínů jako kdysi.“ LaBudde poznamenává: „Pravděpodobně proto, že jich už tolik na zabití nezbývá.“

Objevují se celosvětové dohody

V poslední době se však od Londýna po Washington a od Aljašky po Nový Zéland ozývají hlasy, volající po opatřeních proti vlečným sítím. Byly podniknuty určité kroky, které mají přimět rybáře zredukovat počet svých lodí a některé sítě nadobro vytáhnout z vody. Uveďme příklady: Skupina států ležících v jižním Pacifiku přijala takzvanou Wellingtonskou konvenci, která jim dovoluje zakázat používání vlečných sítí uvnitř jejich 320kilometrových pobřežních pásem a zakázat svým vlastním rybářům používat vlečné sítě kdekoli v oblasti jižního Pacifiku.

V prosinci roku 1989 doporučila jedna rezoluce OSN, aby bylo s platností od 30. června 1992 vyhlášeno moratorium na rybolov do vlečných sítí, které by se vztahovalo na volné moře. World Watch Institute sdělil, že bez zredukování rybolovu do vlečných sítí „[bude] mít lidstvo jen malou naději, že uchová svá moře pro budoucí generace“, a dodal: „Musíme vypracovat obsáhlé celosvětové dohody.“ Státy jižního Pacifiku, uskupené ve Forum Fisheries Agency, proto navrhly vytvoření mezinárodní komise pro regulaci rybolovu a naléhaly na rybáře, aby začali používat zodpovědné metody rybolovu.

Má však mezinárodní tlak nějaký účinek? Ano, a značný!

Japonsko 26. listopadu 1991 souhlasilo s „tím, že se v severním Pacifickém oceánu přizpůsobí moratoriu Organizace spojených národů na používání mohutných vlečných sítí, o nichž vědci tvrdí, že jsou odpovědné za rozsáhlé ničení života v mořích“. Toto rozhodnutí „rozptýlilo spor, který hrozil dalším poškozením pověsti Japonska ohledně jeho postoje k otázkám životního prostředí“. Japonsko souhlasilo, že do června 1992 ukončí polovinu svých rybářských operací, při nichž se používají vlečné sítě, a zbývající polovinu ukončí do konce roku.

Příští den bylo v úvodníku listu The New York Times řečeno: „‚Sladké vítězství pro životní prostředí země‘, tak popisuje jeden radostně naladěný biolog, který se zabývá životem v mořích, úterní oznámení Japonska, že do konce roku přestane používat vlečné sítě ve svém rybolovném průmyslu.“

V reportáži v časopise Time z 9. prosince 1991 bylo uvedeno, že Korejská republika a Tchaj-wan rovněž naznačily, že přestanou vlečné sítě používat.

„To moře, tak veliké a širé, pohybuje se tam věcí bezpočtu, živých tvorů, malých stejně jako velkých.“ — Žalm 104:25.

[Obrázky na straně 15]

Loď s vlečnou sítí v činnosti

[Podpisek]

Foto: Steve Ignell, ABL

Kostra mořské vydry, která se zamotala do ztracené vlečné sítě

[Podpisek]

Foto: T. Merrell

[Obrázky na straně 16]

Mořští ptáci uhynulí ve vlečné síti

[Podpisek]

Foto: A. Degànge

Lapená sviňucha běloploutvá

[Podpisek]

Foto: N. Stone