Mladí lidé se ptají . . .

Proč se musím odlišovat?

„LIŠIT SE je tak těžké.“ To řekl jeden mladý křesťan. Jsi-li sám křesťanem, nepochybně plně chápeš jeho pocity. Jako většina mladých lidí chceš, aby tě druzí měli rádi a „brali“ tě. Ale má to jeden háček. Jestliže tě mají tvoji vrstevníci „brát“, obvykle to od tebe vyžaduje, aby ses jim přizpůsobil — v řeči, oblékání a jednání. Mladý člověk, který se odváží být jiný, podstupuje riziko, že ho ostatní budou odsuzovat a budou se mu posmívat.

Mladí mezi svědky Jehovovými tedy musí čelit obtížné situaci. Jednoduše řečeno, jako křesťané jsou jiní než ostatní mladí lidé. Není to proto, že se cítí nadřazení nebo že se považují za lepší než ostatní. Je to spíše kvůli biblické výchově, proč se svými vrstevníky často nesouhlasí v jejich náhledu na morálku. Díky postoji k vlasteneckým obřadům, k oslavám náboženských svátků a ke schůzkám s druhým pohlavím jsou svědkové pro své vrstevníky jakýmsi příslovečným trnem v oku.a

Jedna mladá svědkyně říká, že „na křesťanství je nejtěžší“ to, že se člověk liší. Jiný mladík říká: „Kluci se na mě dívají svrchu. Často mi nadávají, že jsem padavka a úplná nula.“ Tvoji křesťanští rodiče mohou dále trvat také na tom, aby ses lišil nejen v mravném chování, ale také v oblečení, účesu a ve výběru hudby.

Boží lid je odlišný

‚Proč je tak špatné být jako ostatní?‘ můžeš se ptát. Odlišnost byla charakteristickým rysem Božího lidu od samého počátku. Bůh kdysi vyvolil dávný Izrael, aby se stal jeho „zvláštním majetkem“. (2. Mojžíšova 19:5) To znamenalo odlišovat se ode všech ostatních národů. Ve 3. Mojžíšově 18:3 Bůh přikázal: „Jak činí egyptská země, v níž jste bydleli, nebudete činit, a jak činí kananejská země, do které vás přivádím, nebudete činit; a nebudete chodit v jejich ustanoveních.“

Dávní Egypťané se utápěli v ponižujícím uctívání zvířat. Jejich život prostupovala víra v nesmrtelnost duše. Krvesmilstvo bylo běžné. Podobně kananejská země byla prosycena modlářstvím, sexuální zvráceností, proléváním krve, obětováním dětí a prostitucí. „Neznečišťujte se žádnou z těchto věcí,“ varoval tedy Bůh. „Nebudete činit žádnou ze všech těch odporných věcí.“ — 3. Mojžíšova 18:24 až 26.

Jehova tuto vybídku podpořil sbírkou Zákona, který ovládal prakticky každou stránku života Izraele: stravu (3. Mojžíšova, 11. kapitola), přístup k hygieně (5. Mojžíšova 23:12, 13), sexuální chování (3. Mojžíšova 18:6–23). Zákon dokonce stanovoval pravidla ohledně oblékání a úpravy zevnějšku! „Mají [si] pro sebe dělat třásňové okraje na suknicích svých oděvů po všechny své generace,“ řekl Jehova, „a nad třásňový okraj suknice dají modrou šňůrku.“ (4. Mojžíšova 15:38) Od mužů se vyžadovalo, aby nosili vousy, a nesměli si stříhat vlasy „po stranách“ hlavy. (3. Mojžíšova 19:27; 21:5) Tento zákon se měl uplatňovat, i když třeba nějaký Žid neměl rád třásně na svém oděvu nebo by raději chodil hladce oholen.

Představ si tedy, že by ti bylo řečeno, že musíš nosit vousy a určitý oděv. Nepodráždilo by tě to jako porušování tvých osobních práv? Přesto ale Boží zákony sloužily důležitému a prospěšnému účelu. Jehova to vysvětlil: „Účelem je, abyste si pamatovali a jistě činili všechna má přikázání a vskutku se prokázali jako svatí svému Bohu. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ (4. Mojžíšova 15:38–41) Zákon týkající se oblékání byl mocnou viditelnou připomínkou toho, že Židé byli odlišní — byli vyčleněným lidem, svatým pro Jehovu. Dietní omezení jim nejen chránila zdraví, ale také pomáhala jako zábrana, aby se Židé společensky a nábožensky nezaplétali s Nežidy. Ano, bylo v podstatě nemožné stýkat se s nějakým pohanem, aby přitom nedošlo k porušení některé stránky Božího Zákona. Mojžíšský Zákon tak sloužil jako ‚mezistěna‘, která Boží lid oddělovala od ostatních národů. — Srovnej Efezanům 2:14.

Křesťané musí být odlišní

Křesťané dnes „byli zproštěni [Mojžíšova] Zákona“ a mají značnou svobodu v otázkách osobní volby. (Římanům 7:6) Přesto Ježíš Kristus řekl svým následovníkům: „Nejste částí světa. . ., já jsem vás vyvolil ze světa, [a] proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) Ježíš neříkal, že křesťané musí opustit planetu Zemi. (Srovnej 1. Korinťanům 5:10) Prostě tím mínil, že musí být odděleni od „světa“ — od té části lidstva, která je odcizena Bohu. Proč? Protože „celý svět leží v moci toho ničemného“, jak řekl později apoštol Jan. — 1. Jana 5:19.

Uvažuj nyní o některých mladých lidech, které znáš ze školy. Jaké je jejich smýšlení, chování, jak mluví, jaký vkus projevují při výběru hudby nebo oblečení? Zdá se ti, že se takoví mladí řídí božskými měřítky — anebo se řídí pravidly, jež předkládá „bůh tohoto systému věcí“, Satan Ďábel? (2. Korinťanům 4:4) Je-li to ten druhý případ, zamysli se, do jakých nesnází se dostaneš, budeš-li jednat, mluvit, anebo i jen vypadat neupraveně jako oni! Přinejmenším podkopáváš své tvrzení, že jsi svědkem pro Jehovu. V horším případě bys mohl zjistit, že se špatnému vlivu poddáváš.

„Přátelé skutečně ovlivňují naše chování,“ uznává mladá žena jménem Kim. „Když jsem chodila do školy, nebyla jsem příliš silná v [křesťanské] pravdě, a tak jsem měla mnoho světských přátel. Ale nebylo to dobré, protože jsem se zapletla do mnoha špatností.“ Nemusíš se však ani zaplést do vážně špatného jednání, a přesto můžeš svůj vztah k Bohu ohrozit. Dobře si povšimni, co Bible říká v Jakubovi 4:4: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“

Chceš se opravdu vystavit nebezpečí, že by se z tebe stal nepřítel Boha? Určitě ne! Dej tedy jasně najevo, že nejsi částí světa. To však vyžaduje víc než pouze se vyhýbat drogám a nemravnému sexu.

Jak se odlišovat

Jaký například projevuješ vkus v oblékání? Oblečení o tobě vypovídá, kdo jsi, za co se stavíš, čemu věříš. Na rozdíl od židovského uspořádání ti však křesťanství dává více prostoru k vyjádření tvé osobnosti a toho, čemu sám dáváš přednost. Má to ale znamenat, že se necháš strhnout každou novou módní vlnou?

Jedna křesťanská dívka chtěla jít s tehdy běžnou módou a chtěla do školy nosit roztrhané džíny. Nikdo přirozeně nechce vypadat staromódně. Ale tvoji rodiče jednají moudře, když ti brání v oblékání, které je nedbalé, vyzývavé, nezvykle nápadné nebo urážlivé. Kdyby ses tak oblékal, jaký dojem by to dělalo na druhé? Mladá Jeffie to zjistila, když se nechala ostříhat podle poslední módy. „Prostě jsem si myslela, že jen vypadám ‚jinak‘,“ vzpomíná. „Ale lidé se mě začínali ptát: ‚Opravdu patříš mezi svědky Jehovovy?‘ A to mě přivádělo do rozpaků.“

Vyváženou radu nacházíme v 1. Timoteovi 2:9, kde jsou křesťané nabádáni, aby se oblékali „se skromností a zdravou myslí“. Obvykle můžeš být oblečen skromně, a nemusíš přitom vypadat nápadně nemoderně. Je pravda, že umírněným stylem oblečení patrně nevyhraješ žádnou soutěž v oblíbenosti, ale pomůže ti to vyniknout jako někdo, kdo je jiný — a to je něco, čím můžeš získat Boží schválení!

A jaký vkus projevuješ při výběru hudby? Mnozí mladí poslouchají hudbu téměř celý den. Když je poslouchání hudby vyvážené, může přinášet radost a může být budující. Avšak 2. Mojžíšova 32:17–22 ukazuje, že hudba může také vyvolávat nízké city a vášně. A mnohá dnešní hudba se pro křesťanovy uši jednoduše nehodí. Oblíbená je například rapová a heavy-metalová hudba, ale mnoho z ní — ne-li většina — se točí kolem nemravného sexu, vzpoury, násilí, a dokonce spiritismu. Jdeš při svém výběru hudby s davem svých spolužáků, anebo máš odvahu si vybírat?

Ano, k tomu, aby ses odlišoval, potřebuješ odvahu. Když svým přátelům a spolužákům nedovolíš, aby ti určovali, jakou zábavu si máš vybírat, jak máš mluvit nebo jak se oblékat, určitě na to budou reagovat. Ježíš varoval: „Protože však nejste částí světa. . ., svět vás nenávidí.“ (Jan 15:19) Odlišovat se může tedy být jednou z nejtěžších věcí, které jsi zatím musel dělat — ale není to nemožné. Je to způsob života, který se zastává Božích měřítek. Přinese ti sebeúctu a čisté svědomí. Otázkou zůstává: Jak můžeš nalézt odvahu lišit se? Tím se bude zabývat naše příští vydání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 18]

Mladý člověk, který se od vrstevníků nijak neliší, podkopává své tvrzení, že je křesťanem