Vápenec — Všední, ale drahocenný

Od dopisovatele Probuďte se! v Belgii

DRAHOKAMY! Toto slovo vyvolává oslnivé pestrobarevné představy: diamanty, smaragdy, rubíny, safíry, vápenec. Vápenec? Ano, prostý vápenec je svým způsobem drahokam.

V Belgii i na mnoha jiných místech se s vápencem setkáte takřka na každém kroku. Používá se při stavbách jednoduchých obytných budov, ale dělají se z něho i majestátní pomníky. Zároveň jej můžete najít přímo pod nohama v podobě štěrku. Jaký to je vlastně materiál, když se s ním člověk setkává na tolika místech?

Vápenec je hornina, která obsahuje více než 50 procent uhličitanu vápenatého. Vznikla před dávnou dobou následkem různých procesů, díky nimž se vytvořily rozdílné druhy vápence. Mořští živočichové, jako například mlži, plži a koráli, vstřebávají z vody vápník a vytvářejí si z něho schránky a kostry. Když živočichové uhynou, zbudou po nich skelety. The World Book Encyclopedia proto uvádí: „Většina vápencových vrstev ve všech částech země byla kdysi drtí ze schránek měkkýšů nebo z korálů smíšenou s bahnem.“

Vápenec také vzniká ‚vypadnutím‘ uhličitanu vápenatého z roztoku, když se odpaří voda, v níž je rozpuštěn. Určité množství se jej usadilo v jezerech a oceánech nebo ve vodě kolem některých vodních zřídel. V důsledku výzdvihů zemské kůry se části země, které byly původně pod vodou, vynořily nad hladinu. (Srovnej Žalm 104:8.) Vápenec se tedy vyskytuje hojně. Podle jednoho odhadu tvoří 20 procent všech sedimentárních hornin. Vápenec je však také neobyčejně užitečný.

Křída je vápenec složený z mikroskopických skeletů drobných mořských organismů. Ale také mramor je vápenec. Mramor vzniká tehdy, když je vápencové ložisko vystaveno po dlouhé časové období vysoké teplotě a tlaku. Mnoho proslulých jeskyní, jako například Carlsbad Caverns ve Spojených státech, má krásné vápencové stalaktity a stalagmity. Ty se tvoří z kapající vody, která obsahuje uhličitan vápenatý.

Obtížné dobývání

Dobývání vápence však není snadné. Při zakládání povrchového vápencového dolu, neboli lomu, je nejprve třeba odstranit zeminu, která přikrývá vápencové ložisko. V dřívějších dobách museli dělníci při dobývání vápence pracně a s neuvěřitelným úsilím kopat úzké jámy, aby mohli vynést na povrch podlouhlé tabulky vápence, z nichž největší odkládali stranou. Pak přišel na řadu náročný úkol rozbít tyto bloky pomocí velkých těžkých kladiv.

Dnes tyto namáhavé práce vykonávají stroje. Práce v lomu je sice nebezpečná, ovšem vápenec je natolik potřebný, že se člověk musel naučit, jak se vyrovnat s rizikem při jeho dobývání. Kvalitní vápenec se často dobývá pomocí nízkodetonačních trhavin. Ještě lepší metoda spočívá v tom, že se vápenec vyřezává pilou.

Použití vápence při stavbách

Vápenec je ideální kámen pro určité stavební účely. Poskytuje budově mimo jiné dobrou izolaci. Třiceticentimetrová zeď z vápence udrží ve vnitřních prostorách stálou teplotu i při změně venkovní teploty o dvacet stupňů Celsia. Hmota vápencové zdi způsobuje, že si povrch její vnitřní strany zachovává průměrnou pokojovou teplotu.

Vápenec je také dobrým izolátorem zvuku. A navíc, při správném zacházení se dokonce může stát vodotěsným. Oxid uhličitý, rozpuštěný v dešťové vodě, reaguje s vápencem a postupně vytváří na jeho povrchu vodotěsnou ochrannou vrstvu.

Vápenec je navíc krásný. Slavný Vítězný oblouk v Paříži je jen jedním zástupcem proslulých vápencových staveb. Pozoruhodné jsou i egyptské pyramidy, které jsou postaveny z vápencových bloků o hmotnosti až šestnáct tun! Mramor je druhem vápence, který je možné leštit. Zachovává si lesk i krásu, a proto si jej pro svou práci volili takoví sochaři jako například Michelangelo.

Vápenec a vápno

Ne každý vápenec se samozřejmě využívá takovým význačným způsobem. Velké množství vápence se nakládá do drtičů, které jsou prvním krokem při zpracování této horniny na řadu důležitých produktů. Již od biblických dob umí člověk vyrábět vápno (oxid vápenatý) vypalováním vápence. Tehdy se to dělalo pálením vápence v kuželovitých nebo válcovitých vápenických pecích. Vápno bývalo již od dávných dob základní složkou malty a používalo se k omítání a k bílení zdí a hrobů. — 5. Mojžíšova 27:4; Ezekiel 13:10; Matouš 23:27; Skutky 23:3.

Vápno má dodnes mnoho důležitých uplatnění. Voda je v některých zemích pitná díky tomu, že se při jejím čištění používá vápno. Vápenná voda, obsahující rozpuštěný uhličitan vápenatý nebo síran vápenatý, je ochranou proti průjmům. Vápno se také používá k neutralizaci kyselé půdy. Půda pak lépe propouští vodu a vzduch, což napomáhá při produkci výživných potravin. A vápno se využívá dokonce i při výrobě cukru.

Soupis různých uplatnění vápence a jeho produktů je rozsáhlý. Nutno však připustit, že jeho dobývání je spojeno s problémy. Na rozryté vápencové doly je často nepěkný pohled. Vesnice v okolí lomů většinou pokrývá charakteristický bílý prach a lidé poblíž těchto lomů bývají rušeni hlukem a záchvěvy výbuchů.

Když však člověk uváží všechna použití vápence, dojde k závěru, že je to vskutku drahokam. Pravda, není to diamant. Ale nakonec, která budova nebo který pomník byly kdy postaveny z diamantů?