Jsem tak ráda, že žiji!

„JSEM tak ráda, že žiji!“ říká nadšeně Bernice, zdravé devítileté děvčátko, které žije na jihu Německa. Má k radosti zvláštní důvod.

Jednoho dne, když se ještě Bernice vyvíjela v lůně své matky, onemocněla její sestra. Dostala zarděnky. Matka se vyděsila, protože tato nakažlivá choroba se v době těhotenství může přenést na nenarozené děťátko a vážně je poškodit.

Lékař prozkoumal vzorky krve a okamžitě reagoval důrazným doporučením přerušit těhotenství. Na základě rozboru krve byl pevně přesvědčen, že zarděnky dostala jak matka, tak nenarozené dítě. Testy rovněž naznačovaly, že se dítě velmi pravděpodobně narodí silně zdeformované.

Rodiče ale věřili, že potrat je v rozporu s Božími zákony. Jakožto svědkové Jehovovi odmítli tento postup přijmout. Doktor však navzdory tomu naléhal a vykresloval jim hrozivý obrázek důsledků, jaké by jejich odmítnutí mohlo mít. Poukazoval na problémy s výchovou těžce postiženého dítěte. Rodiče však byli rozhodnutí a vysvětlovali své biblické stanovisko k potratům. Byli připraveni čelit jakékoli situaci, která by mohla vyvstat, a milovat své dítě, ať se stane cokoli.

Na lékaře to učinilo hluboký dojem. Připustil, že sám rovněž není zastáncem potratů, protože se domnívá, že jsou z morálního hlediska nesprávné. Ale cítil se povinen zcela jasně upozornit na fakta i na následky.

O devět let později musela jít zdravá Bernice na lékařskou prohlídku. Rozbor krve odhalil, že nikdy zarděnky neměla. Diagnóza, stanovená před jejím narozením, byla očividně chybná. Jak bylo dobře, že rodiče zůstali pevní ve své víře! Není divu, že Bernice může říci: „Jsem tak ráda, že žiji!“