Ženy — Jsou dnes v úctě?

‚PROČ taková otázka?‘ zeptají se snad někteří překvapení muži. Jestliže však prozkoumáme, jak se zacházelo se ženami v minulosti a jak se s nimi zachází na celém světě dnes, již jen několik jednoduchých otázek nám poskytne klíč k odpovědi.

Kdo bývá v oblasti mezilidských vztahů převážně obětí, a kdo utiskovatelem? Kdo zejména bývá v manželství vystaven bití? Muži, nebo ženy? Kdo bývá v době míru i v době války znásilňován? Kdo se v dětství většinou stane obětí pohlavního zneužívání? Chlapci, nebo dívky? Kdo bývá lidskými výnosy často odsunut do postavení druhořadých občanů? Komu bývá odpíráno hlasovací právo? Kdo mívá omezenou příležitost získat vzdělání? Muži, nebo ženy?

Takových otázek by mohla být ještě celá řada, ale fakta hovoří sama za sebe. Elisabeth Bumillerová ve své knize May You Be the Mother of a Hundred Sons (Kéž budeš matkou stovky synů) píše na základě toho, co sama zažila v Indii: „‚Typická‘ indická žena, představující zhruba 75 procent ze čtyř set miliónů žen a dívek v Indii, žije na vesnici. . . Neumí číst ani psát, ačkoli by to ráda uměla, a jen zřídka se podívá dál než 30 kilometrů od svého rodiště.“ Tato nerovnost ve vzdělání není problémem pouze v Indii, ale po celém světě.

V Japonsku, podobně jako v mnoha jiných zemích, existuje dosud taková nerovnost. Podle The Asahi Yearbook pro rok 1991 ukončuje čtyřleté vysokoškolské studium 1 460 000 studentů a jen 600 000 studentek. Ženy na celém světě mohou nepochybně dosvědčit, že na poli vzdělání mají méně příležitostí. Musí čelit názoru, že ‚vzdělání je pro chlapce‘.

Susan Faludiová ve své nedávno vydané knize Backlash—The Undeclared War Against American Women (Zpětná reakce — Nevyhlášená válka proti americkým ženám) klade některé příhodné otázky o postavení žen ve Spojených státech. „Jsou-li americké ženy tak rovnoprávné, proč představují dvě třetiny všech chudých dospělých osob?. . . Proč je u žen mnohonásobně pravděpodobnější než u mužů, že budou žít v nuzných bytových podmínkách a bez nemocenského pojištění, a dvakrát pravděpodobnější, že nebudou pobírat žádný důchod?“

Ženy jsou v naprosté většině případů těmi, kdo nejvíce trpí. Jsou těmi, kdo nese ze strany mužů nejtěžší břemeno nedůstojného zacházení, urážek, sexuálního zneužívání a nedostatku úcty. Toto špatné zacházení se ženami se v žádném případě neomezuje jen na takzvané rozvojové země. Právní výbor amerického Senátu nedávno sestavil zprávu o násilí na ženách. Byla v ní odhalena některá šokující fakta. „Každých šest minut je nějaká žena znásilněna; každých patnáct sekund je nějaká žena zbita. . . Žádná žena v této zemi není vůči násilným trestným činům dokonale chráněna. Tři ze čtyř dnes žijících amerických žen se stanou obětí přinejmenším jednoho násilného trestného činu.“ V jednom roce byly tři až čtyři milióny žen tyranizovány svými manžely. Právě tato žalostná situace vedla v roce 1990 ke schválení Zákona o násilí na ženách. — Zpráva Senátu, The Violence Against Women Act of 1990.

Prozkoumejme nyní některé situace z různých částí světa, při nichž ženy snášejí nedostatek úcty ze strany mužů. Poslední dva články této série budou pojednávat o tom, jak si mohou muži a ženy projevovat vzájemnou úctu ve všech oblastech života.