Mladí lidé se ptají . . .

Proč se k nám přistěhovali prarodiče?

DŘÍVE sis užíval soukromí svého vlastního pokoje. Nyní se o něj dělíš s bratrem nebo sestrou. Mohl sis k sobě zvát přátele. Nyní to nejde, protože ‚nadělají příliš mnoho hluku‘. Míval jsi čas na zábavu a odpočinek. Teď ti mnoho času zabírají domácí práce. Tvoji rodiče bývali uvolnění a mohl sis s nimi snadno popovídat. Teď jsou nedůtkliví, nervózní. Ano, přistěhovali se k vám tvoji prarodiče, a věci prostě nejsou takové jako kdysi.

Ne že bys své prarodiče neměl rád. Ale vyjít s nimi nemusí být vždy snadné. Zjišťuješ, že ztrácíš trpělivost, že tě roztrpčí poměrně banální záležitosti. Mladá Victoria se o tom vyjádřila: „Starší lidé mají své zvláštnosti. Babička mě požádá, abych jí přinesla podnožku, i když ji má zabudovanou ve svém pojízdném křesle. Nebo přijdu domů unavená, chci si na chvíli lehnout, a ona si zrovna chce se mnou povídat. Díváme se na televizi, a babička u toho mluví. A když už se dívá, všechny detaily pochopí špatně a my jí to musíme vysvětlovat.“

Jestliže se k vám přistěhoval jeden z prarodičů nebo oba, pravděpodobně i ty prožíváš určité napětí a rozruch. Ale buď klidný — vaše rodina se nerozpadá. Pouze se přizpůsobuje obtížné situaci. A pro zajištění vlastního štěstí a pokoje mysli můžeš udělat mnoho tím, že budeš 1. chápat a přijímat své rodinné povinnosti a 2. rozvíjet skutečné „soucítění“ s rodiči i prarodiči. — 1. Petra 3:8.

Křesťanská povinnost

Vaše rodina není jediná, která se s takovou situací musí vyrovnávat. Například ve Spojených státech dostává určitou míru pomoci a podpory od svých dospělých dětí většina starých lidí; poměrně málo starších lidí je umísťováno v zařízeních, jakými jsou pečovatelské domovy.a Kniha The Intimate Environment (Intimní prostředí) od Arlene S. Skolnickové uvádí: „Naprostá většina starých lidí je v pravidelném kontaktu se svými dětmi, často se s nimi vídají a obracejí se na ně v době nesnází.“

I když je jenom přirozené pociťovat určitou závaznou povinnost k vlastním rodičům, křesťané mají ještě větší vědomí závazné povinnosti k Bohu. Apoštol Pavel řekl: „Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné. Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:4, 8; srovnej Marka 7:10–13.) Povšimni si, že dětem a také vnoučatům je uloženo, aby se podílely na péči o ‚své vlastní‘.

Sám Ježíš Kristus poskytl příklad v tomto ohledu. Přestože Ježíš umíral bolestivou smrtí na mučednickém kůlu, dal stranou své vlastní zájmy a učinil opatření, aby bylo postaráno o jeho stárnoucí matku, když péči o ni svěřil svému bratranci Janovi. Ačkoli Jan měl důležité závazky jako apoštol, „od té hodiny“ si vzal Ježíšovu matku do svého vlastního domu. — Jan 19:26, 27.

Ctít rodiče je tedy křesťanskou odpovědností a předností. (Efezanům 6:2) Děti nezapudí své rodiče jen proto, že zestárli a potřebují zvláštní péči. (Přísloví 23:22) Bible nám dále říká, abychom se staršími lidmi jednali s uznáním vzhledem k jejich moudrosti a zkušenosti. (3. Mojžíšova 19:32; Přísloví 16:31) Vždyť sám Jehova jedná se staršími lidmi laskavě a nadále je používá ve své službě! — Srovnej Joela 2:28; Skutky 2:17.

‚Nemyslel jsem, že to bude tak těžké‘

Vzhledem k tomu všemu snad lépe oceňuješ, proč tvoji rodiče pozvali prarodiče, aby s vámi žili. Zprvu ses bezpochyby snažil být optimistický nebo mít vůči všemu přinejmenším otevřenou mysl. Věděl jsi, že budeš muset učinit některé změny — dokonce něco obětovat. Ale vždy jsi se svými prarodiči vycházel dobře, a tak jsi usuzoval, že tyto dobré vztahy budou pokračovat. Ale když se k vám teď přistěhovali, zdá se ti situace mnohem obtížnější, než sis kdy vůbec představoval.

To je docela typické. V mnoha zemích žijí v jednom domově běžně tři generace — prarodiče, rodiče a děti. Péče o nemocné nebo postižené rodiče je součástí kultury těchto zemí a nepovažuje se za nějakou obtíž nebo strádání. Ale v západních zemích, kde je všeobecným zvykem, že rodiny žijí ve vlastních oddělených domácnostech, se přistěhování prarodičů mnohdy považuje za něco velmi rušivého. Můžeš si však být jistý, že nejsi jediným člověkem, jemuž se život obrátil vzhůru nohama. Ve skutečnosti tato situace bude zřejmě těžší pro tvé rodiče a prarodiče než pro tebe.

Stres, kterému čelí rodiče

Uvažuj nejprve o svých rodičích. Co myslíš, jak by ses asi cítil, kdyby ses musel dívat, jak stárnou a chátrají tělesně, myšlenkově i citově? Jak by to na tebe asi působilo, kdyby lidé, na nichž jsi byl vždy závislý, postupně ztráceli schopnost se o sebe postarat? Nebyla by to bolestivá, srdcervoucí zkušenost? Můžeš si tedy dobře představit, jak se cítí tvoji rodiče, když vidí, že se to děje s jejich rodiči. Pak je pochopitelné, že někdy mohou vypadat smutně nebo nervózně.

Tvým rodičům může také připadat, že není vždy jednoduché s prarodiči vyjít. Starší lidé se mnohdy vracejí k tomu, že se svými dospělými potomky jednají jako s malými dětmi. (Jinými slovy, zřejmě v domě nebudeš sám, kdo dostává příkaz, aby ‚se trochu ztišil‘.) Někteří staří lidé mají sklon stěžovat si kvůli tomu, jak je o ně pečováno — někdy obviňují z nedbalosti i velmi svědomité děti. Někteří mají také zvyk vyjadřovat názor na výchovu dětí, přičemž své dospělé potomky obviňují z přílišné povolnosti nebo přísnosti. Tvoji rodiče zřejmě dobře vědí, že prarodiče se nesnaží být škodolibí nebo krutí. Ale protože tvoji rodiče již pro ně tolik obětovali, možná jim hořce zazlívají jakoukoli kritiku. A když rodiče reagují tím, že s prarodiči nejednají příliš milujícím nebo trpělivým způsobem, mohou se cítit provinile a zlobit se sami na sebe.

Tvoji rodiče mohou být také nešťastní kvůli změnám, které museli udělat ve způsobu života. Pokud jde o rodinný rozpočet, situace může být velmi napjatá. Jestliže oba rodiče chodí do práce, mohou být při dalších požadavcích na poskytování péče unavení, vyčerpaní. Zřejmě také budou nuceni, aby se obešli bez bývalých možností odpočinku a osvěžení. A pak je zde také napětí mezi manželi, které může z toho všeho plynout, zvláště když jeden z rodičů pociťuje, že na něm při poskytování péče spočívá nepřiměřeně velká část zátěže.

Úděl prarodičů

Tato situace bude zřejmě neméně stresující i pro tvé prarodiče. Bible nazývá stáří ‚neblahými dny‘. (Kazatel 12:1–7) Je opravdu neblahé, když člověk vidí, jak jeho vlastní zdraví chátrá. Navíc se připojuje stres z toho, že se člověk pojednou ocitá v novém prostředí. Většina starších lidí dává přednost soukromí a nezávislosti. Kniha The Intimate Environment cituje výrok dvou odborníků: „Většina starších lidí od svých dětí a vnoučat žádá lásku, ale ne nutně jejich pomoc s penězi, bydlením nebo jiná dobročinná gesta. Ve skutečnosti někteří z nich dávají přednost tomu, že pro své děti a vnoučata spíše něco dělají, než aby sami přijímali.“

Pro tvé prarodiče je tedy těžké, když musí nést ztrátu své nezávislosti — když jsou nuceni, aby byli závislí na těch, kteří byli kdysi závislí na nich. Nebuď tedy překvapen, že jednání s nimi je někdy poněkud obtížné. Léta se těšili ze svého vlastního domova — z pokoje a klidu —, a tak vzájemné soužití s bujným mládím pro ně může být těžké. Hlasitá hudba a rozhovory je mohou rušit.

Jedno je zřejmé: Přizpůsobit se této situaci je výzvou pro každého. Jiné křesťanské rodiny jsou však postaveny před podobné obtíže a vypořádávají se s nimi úspěšně. (Srovnej 1. Petra 5:9.) Klíčem je snažit se ještě větší měrou projevovat „ovoce ducha“ a „novou osobnost“. (Galaťanům 5:22, 23; Efezanům 4:24; Kolosanům 3:13, 14) Vaše rodina by se neměla rozpadávat, spíše byste měli spolu držet pohromadě. Další vydání tohoto časopisu se bude zabývat některými způsoby, jak je možné to dělat.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Když se k vám nastěhují prarodiče, může to znamenat ztrátu soukromí