Radioaktivita — Jak vás ohrožuje?

Od dopisovatele Probuďte se! ve Velké Británii

„RADIOAKTIVNÍ!“ Co vás napadá, když slyšíte to slovo? Pro většinu lidí je radioaktivní záření „nevysvětlitelným, neviditelným, nehmatatelným a téměř mystickým zlem“, tvrdí výbor pro životní prostředí ustavený v britské Dolní sněmovně. Jste téhož názoru?

Před pouhým jedním stoletím byla radioaktivita věcí neznámou. Dnes je používání radioaktivních materiálů tak rozšířené, že typickou varovnou značku často zahlédnete v nemocnicích, na nákladních autech převážejících radioaktivní materiály, v továrnách i u jaderných zařízení. Radioaktivní látky hrají významnou roli v moderním životě.

Na druhé straně však výbuchy atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki v závěrečných dnech druhé světové války uvolnily obrovské dávky jaderného záření a způsobily nebývalou spoušť a zkázu. V poslední době ke strachu z radioaktivity přispěly havárie v jaderných elektrárnách Three Mile Island v USA, v ukrajinském Černobylu a poblíž Petrohradu v Rusku.

Co tedy vlastně je radioaktivita? Jak vás může ohrozit?

Silný fyzikální jev

Vše hmotné je vytvořeno z atomů a většina atomů je stabilní. Výjimky s nestabilními jádry jsou nazývány „radioaktivní“. Nejznámější z nich je uran. Aby nestabilní jádro dosáhlo stability, mění se, a přitom vysílá záření ve formě mikročástic a paprsků. Tímto způsobem se uran postupně mění v řadu jiných prvků a nakonec se z něj stává stabilní olovo.

Veškeré záření je pronikavé, avšak v různé míře. Nejtěžší (alfa) částice obvykle urazí vzduchem vzdálenost menší než 5 centimetrů. Zastaví je šaty nebo horní vrstva kůže. Lehké elektrony, které vytvářejí záření beta, projdou vzduchem několik metrů, jejich postupu však zabrání tenký hliníkový plech nebo tabule skla. Daleko pronikavější je třetí druh, záření gama. Od tohoto druhu záření nás mohou odstínit teprve těžké olověné nebo betonové bariéry. Zůstaneme-li bez ochrany, hrozí nám nebezpečí. Jak?

Jak záření škodí

Když některý z výše uvedených druhů záření pronikne do lidského těla, působí podél své dráhy změny některých atomů v buňkách. To může být příčinou chemických změn, které možná buňky poškodí, možná dokonce usmrtí. Celkový vliv na tělo závisí na rozsahu škod a na množství usmrcených buněk. Pokud dojde k poškození molekul DNK v chromozómech, mohou být následky zvlášť závažné, protože zde se řídí normální vývoj a funkce buněk. Vědci mají za to, že tato poškození souvisí s rakovinou.

Velké dávky záření, které tělo dostane za krátký časový úsek, poškozují jak kostní tkáň, tak i krevní buňky a mají za následek nemoc z ozáření a smrt. V září roku 1987 se brazilské město Goiânia stalo svědkem tragédie, kterou dr. Gerald Hansen ze Světové zdravotnické organizace údajně označil za „nejhorší [jadernou] havárii na západní polokouli hned po Černobylu“. Jeden obchodník s kovovým odpadem manipuloval s vysoce radioaktivním práškovým cesiem z vyřazeného radioterapeutického přístroje. On sám a lidé v bezprostředním okolí dostali velké dávky záření. Zděšení vyvolal pohřeb prvních obětí, jejichž těla byla uložena do olověných rakví a pochována do betonových hrobů. Lidé, kteří byli ozářeni vysokými dávkami a přežili, mají podle londýnského listu The Times „téměř jistou rakovinu nebo sterilitu“.

Menší dávky záření rozložené na delší časový úsek rovněž vedou k mírně zvýšenému nebezpečí vzniku rakoviny. Lidské tělo někdy dokáže úspěšně opravit buňky zasažené zářením. Pokud však je oprava chybná, může se vyvinout rakovina. Je paradoxní, že k zasažení a zničení rakovinných buněk se v radioterapii používá právě radioaktivita.

Odkud se bere

Černobylská katastrofa z roku 1986 měla dohru. Několik vlád zakázalo určité potraviny, které byly ohodnoceny jako nebezpečně kontaminované. Například ve Švédsku byla zakázána konzumace sobího masa s vysokou hladinou radioaktivního cesia. Podobně byly obnoveny zákazy prodeje jehňat z mnoha farem ve Walesu a Skotsku, pokud bylo u stád chovaných v roce 1987 naměřeno ozáření nad předepsanou bezpečnostní mez.

Zatímco veřejnost z pochopitelných důvodů vyjadřuje obavy z ohrožení kontaminovanými potravinami a radioaktivním odpadem, málokdy — pokud vůbec — si dělá starosti s radioaktivními léčivy a rentgenovým zářením. Ty však jsou zdrojem 12 procent celkové roční dávky. Zdaleka největší část záření pochází z přírodních zdrojů. Kosmické paprsky z vesmíru dodávají 14 procent.a Jídlem a pitím vstřebáváme dalších 17 procent. Značným dílem přispívají i přirozeně radioaktivní horniny a půdy — celými 19 procenty. Odkud se ale bere zbytek?

Pozor — radon!

‚Na okraji Dartmooru v jihozápadní Anglii leží vesnička Chagford. Jedna z jejích budov, používaná jako zdravotní středisko, v sobě skrývá to, co je označováno za nejradioaktivnější toaletu na světě. Kdybyste toto místo navštívili čtyřikrát za den vždy na 15 minut, byli byste vystaveni působení, které překračuje (britskou) celostátně doporučenou roční normu pro radioaktivní plyn zvaný radon, jenž je pravděpodobně nejčastější samostatnou příčinou rakoviny ve Velké Británii hned po kouření.‘ — New Scientist z 25. února 1987.

Tato zpráva možná zní senzačně, pravda však je, že v průměru asi polovina až třetina naší roční dávky záření pochází z radonu a jeho doprovodního radioaktivního plynu thoronu. To, že je radon plyn, je zvláštní případ v rozpadové řadě, která začíná uranem. Vyvěrá vzhůru puklinami ve skalním podloží, proniká skrz základy do domů a zamořuje vzduch radioaktivitou.

Podle studií provedených britskou Národní radou pro radiologickou ochranu byly objeveny oblasti, kde je zamoření vzduchu radonem tak silné, že „by nebylo tolerováno uvnitř jaderné elektrárny“, jak o tom podává zprávu časopis New Scientist. Rada dokonce odhaduje, že ve 20 000 britských domácnostech překračuje radioaktivita desetinásobek obvyklé roční dávky záření. Poněvadž mnoho moderních domů má kvalitní těsnění, zachycují se radioaktivní plyny uvnitř a zvyšuje se riziko rakoviny plic.

I když je toto riziko možná malé, není bezvýznamné. Podle současných odhadů onemocní ročně ve Velké Británii kolem 2 500 lidí rakovinou plic vlivem radioaktivity radonu. V USA, kde průzkum provedený v deseti státech odhalil, že v jedné pětině všech domácností dosahuje radon koncentrací považovaných za nebezpečné, se odhaduje, že rakovina plic vyvolaná tímto plynem má za následek 2 000 až 20 000 úmrtí ročně. Výzkumní pracovníci ze Švédska hlásí, že radioaktivita, způsobená radonem zachyceným ve štěrku, podle výpočtů dosahuje v některých tamějších domácnostech čtyřnásobné úrovně ve srovnání s Velkou Británií.

Jak závažná jsou rizika

„Pokud je známo,“ poznamenává The Economist, „může kterýkoli jednotlivý [gama] paprsek způsobit rakovinu. A čím více paprsků vám projde tělem, tím větší je nebezpečí, že některý ublíží.“ Pro uklidnění však dodává: „Pravděpodobnost, že k tomu dojde, je velmi malá.“

Riziko, že se u někoho vyskytne smrtelné onemocnění rakovinou v důsledku vystavení dávce jednoho milisievertu (nad dávky z přírodního prostředí) je podle Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu ICRP 1 ku 80 000.b ICRP tedy radí „neschvalovat žádná opatření, pokud jejich zavedení nepřinese jednoznačně pozitivní výsledek“. Podle doporučení komise „veškeré vystavování se záření musí být omezeno na co nejmenší míru, jaké lze dosáhnout se zřetelem k ekonomickým a sociálním faktorům“.

Britský Úřad pro atomovou energii zastává názor, že riziko vzniku rakoviny způsobené zářením je možná ještě menší. Na druhé straně však nátlakové skupiny ochránců životního prostředí s podporou mnoha výzkumných pracovníků tvrdí, že doporučené bezpečné hladiny by měly být sníženy. Jedna z nich navrhuje změnit znění pokynů ICRP tak, aby nařizovaly omezit veškeré vystavování se záření „na co nejnižší technicky dosažitelnou úroveň“.

Existuje však způsob, jak se můžete sami chránit před hrozbou záření? Ano, samozřejmě existuje.

Prevence, kterou můžete učinit

Tak jako můžete přijmout opatření, abyste se chránili před nadměrným osluněním, a tím se vyhnuli rakovině kůže, můžete rovněž přijmout opatření, která vás ochrání před nebezpečími radioaktivity. Stačí zkoumat a dbát varování.

Žijete-li na území, kde se vyskytují radononosné horniny, budete snad moci instalovat do základů svého domu odvětrání, které pomůže odvrátit nebezpečné nahromadění plynu v domě. Předepíše-li vám lékař vyšetření, při němž se používá radioaktivních materiálů nebo rentgenových paprsků, zeptejte se jej, nakolik je opravdu nezbytné. Snad bude moci navrhnout méně nebezpečnou alternativu. A když uvidíte tabulku se značkou upozorňující na nebezpečí radiace, učiňte přiměřená opatření a řiďte se bezpečnostními předpisy pro danou oblast.

Neviditelná a nehmatatelná, taková je bezpochyby radioaktivita. Je-li na svém patřičném místě, ztrácí na nebezpečnosti. Za dokonalých podmínek přestane ohrožovat navždy.

[Poznámky pod čarou]

[Nákres a obrázek na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

A

B

C

D

E

F

A — Potraviny a nápoje

B — Radon a thoron

C — Horniny a půda

D — Kosmické záření

E — Zdravotnictví

F — Jaderný odpad

[Podpisek]

Obrázek D: Holiday Films

[Podpisek obrázku na straně 11]

Foto: Nahoře vlevo a dole vpravo: Foto U.S. National Archives; dole vlevo: foto USAF; druhý zleva dole Holiday Films